Výzkum a vývoj
Státní investice do výzkumu a vývoje v České republice zaostávají za evropským průměrem. Úspěšnost jednotlivých projektů je však neobyčejně vysoká, a to až devadesátiprocentní. Podniky investují do této sféry více než v některých vyspělých zemích. To jsou asi nejzajímavější výsledky aktuální analýzy českého výzkumu a vývoje.
Analýza dosavadního vývoje a stavu výzkumu a vývoje v České republice a jejich srovnání se zahraničím, kterou vypracoval tým odborníků z řad vědeckých pracovníků, vysokoškolských profesorů, včetně zástupce Svazu průmyslu, vznikla pod patronací Rady vlády pro výzkum a vývoj a ministerstva školství. Materiál má mimo jiné sloužit jako podklad pro přípravu nové vědní politiky.
Sice pomalu, ale přece
I když byly výzkum a vývoj v České republice řadu let na okraji zájmu politiků i státního rozpočtu, svět je kupodivu špatně nehodnotí. Ve východoevropském regionu nás podle analýzy řadí zahraniční studie do skupiny zemí „s aktivním přístup em k novým podmínkám pro výzkum a vývoj . Spolu s námi tam náleží již jen Maďarsko, Polsko a Estonsko. Ostatní státy jsou prý pasivní. Jedna ze zahraničních studií charakterizuje jejich postoj jako „čekání na lepší časy .
„Nejrůznější mezinárodní instituce, orgány a fóra řadí ČR z hlediska ekonomické úrovně, konkurenceschopnosti, kredibility a dalších faktorů na pětatřicáté až pětačtyřicáté místo ve světě. Existuje řada příkladů, ze kterých vyplývá, že z hlediska výzkumu a vývoje ná m patří místo o něco vyšší, konstatuje se v dokumentu.
Jeho další pasáže potvrzují, že se úspěšným státům přece jen přibližujeme. Ne-li ve vynakládání prostředků na výzkum a vývoj, pak tedy alespoň v jejich rozdělení a užití. Roste například podíl dosud minimálně činných vysokých škol. Podnikový sektor, byť se co do podílu na výdají ch drží na evropských proporcích, začíná však zaostávat ve využití těchto prostředků. Hlavní nedostatek tkví ale v tom, že je jich celkově málo. V porovnání se zahraničím zde také převládají projekty s nižšími náklady, mezi dvěma až čtyřmi sty tisíc korun, a kratší průměrnou dobou řešení - nejčastěji tři roky. Máme rovněž mnoho malých programů s nízkým počtem projektů. Nejvíce účelových prostředků se vynakládá na technické vědy.
Chybějí peníze
Vyspělé státy vydávají na výzkum a vývoj dvě až tři procenta hrubého domácího produktu. Nejštědřejší je Švédsko s více než třemi a půl procenty HDP. Země z druhé vlny občas klesnou i pod jedno procento. Česká republika se pohybuj e mezi těmito póly.
Země, které jsou vědcům tradičně nakloněné, v posledních letech ubraly plyn. Nejde ale zřejmě o zvrat v jejich náhledu na hospodářské a rozpočtové priority. Alespoň podle autorů analýzy odrážejí souhrnná statistická čísla jen dlouhod obější pokles investic do vývoje zbraňových systémů. Od konce studené války poptávka po nich trvale klesá, což postihuje především Francii a Britské ostrovy. A protože Německo muselo vynakládat velké prostředky na dotace novým spolkovým zemím, snížily tyto země příliv investic do výzkumu a vývoje.
Celkově si podíl investic do této sféry ve vyspělých státech udržuje stabilní úroveň. Nehledě na to, že se tam na rozdíl od České republiky podporují tyto činnosti mnohem více i nepřímo, například daňovými úlevami. Analýza upozorňuje na zvýšený obj em peněz vynakládaných na vědce a výzkumné pracovníky ve Finsku. Poznamenává, že tato země se musela vyrovnat se závislostí na sovětském trhu a zvolila k tomu cestu rozvoje.
Podniky se snaží
Přestože český průmysl není z nejbohatších a země prochází delší dobu recesí, ještě v roce 1997 (čerstvější data k dispozici nejsou) zajistila podniková sféra větší podíl na financování výzkumu a vývoje, než je obvyklé v zem ích Evropské unie. Rozdíl představuje asi šest procentních bodů. V EU běžně dodávají státy okolo osmatřiceti procent, u nás je to jen dvaatřicet. S tímto výsledkem se pohybujeme na stejné úrovni jako USA či Německo.
Z údajů o zdrojích a příjemcích investic je zřetelné, že naše podniky dostávají od státu mnohem méně nejen absolutně, nýbrž i relativně. Jestliže platí, že do celkových investic přispívají stejným dílem jako v USA či Německu, potom p odstatně méně čerpají. Zatímco ve Spojených státech jde o téměř tři čtvrtiny a u našich západních sousedů přes osmašedesát procent, u nás je to asi dvaašedesát procent. To je zhruba stejně jako ve Francii. Tam se ovšem zase podílí stát na celkových investicích o čtvrtinu (o zhruba deset procentních bodů) vyšším dílem než u ná s.
Podniky jsou tedy bity ve prospěch vládních institucí. V analýze se sice konstatuje, že i my se pohybujeme v jejich podílu na spotřebě okolo šedesáti procent, což odpovídá trendům v nejvyspělejších zemích. Autoři poukazují ovšem na t rvalý pokles. Stejné je to u výdajů. Zatímco v roce 1993 dávaly firmy na výzkum a vývoj okolo jednoho procenta hrubého domácího produktu, předloni to bylo o čtvrtinu méně. Údaje o nepříznivém vývoji potvrzují i výsledky prav idelných šetření Svazu průmyslu a dopravy. Podle nich velké a střední firmy vynakládaly na tuto činnost v letech 1996 až 1998 jedno až dvě procenta svého ročního obratu. V zemích Evropské unie jde většinou o čtyři až deset procen t. U nás se navíc klade důraz na krátkodobé programy a úkoly s rychlou návratností prostředků. Absenci dlouhodobých programů způsobuje mimo jiné i prakticky nulová nepřímá podpora podnikatelského výzkumu a vývoje.
Vysoké školy na okraji
Extrémně málo se v České republice na užití investic do výzkumu a vývoje podílejí vysoké školy. Necelých deset procent představuje polovinu evropského průměru. Právě v této kapitole však u nás sledujeme v posledních letech růst. Od roku 1993 dokonce na dvojnásobek. Jednu z příčin malého zastoupení školství vidí autoři analýzy v nedostatku zakázek od průmyslu.
Kdybychom využili pro Českou republiku standardní kritéria k ohodnocení vědců a výzkumníků, nedopadlo by to nejhůře. Jedním z nejpoužívanějších kritérií je bibliometrie. Ta zkoumá buď relativní počet publikací na tisíc obyvatel, nebo na jednoho výzkumného pracovníka za rok. První ukazatel je v našem případě zavádějící. Nemůže svědčit o produktivitě našich vědců, máme-li jich méně než jinde - jeden připadá na zhruba 222 obyvatel. Podle druhého ukazatele si nestojíme špatně. Jsme asi v polovině vzorku z jedenadvaceti zemí zkoumaných autory analýzy. Necháváme přitom za sebou například Německo, USA, Japonsko či Francii.
Vymyslet a využít
Analýza vyzdvihuje především vysokou úspěšnost projektů. Sami autoři však dokumentu příliš nevěří. Příčiny tohoto paradoxu podle nich spočívají v nízké náročnosti cílů. Důvodem je jejich nekonkrétnost, formulace a metodické nedostatky při hodnocení dosažených výsledků. Této otázce bude věnována pozornost při další přípravě národní politiky výzkumu a vývoje.
Využívání výsledků ukončených projektů v praxi je údajně lepší nejen než v zemích unie, ale dokonce než v USA a Japonsku. „Lepší stav v ČR je s největší pravděpodobností jen zdánlivý a neodpovídá skutečnosti. Svědčí o tom kromě jiného výrazně nižší počty přihlášek vynálezů subjektů z České republiky připadajících na deset tisíc obyvatel, než jsou počty přihlášek ve vyspělých zemích. Svědčí o tom i výrazně nižší produktivita a konkurenceschopnost našich průmyslových podniků oproti podnikům zahraničním. Příčinou překvapujících výsledků nejsou chyby ve zpracovaných podkladech. Hlavní příčina patrně bude v nepříliš konkrétním nebo nepříliš náročném stanovení cílů projektů výzkumu a vývoje. Výsledky je proto snadné dosáhnout nebo prokázat, že byly dosaženy. Druhou příčinou patrně budou nedostatečně konkrétně formulované představy o využití výsledků a z nich vyplývající nutnost spokojit se i s částečným a nedostatečným využitím, uzavírají depresivně autoři analýzy.