Pro Česko jako starou průmyslovou zemi, která zažila učňovské školství tvořící samozřejmou součást jeho ekonomické historie a navíc si udržela velký podíl průmyslu na celkovém hospodářském výkonu, je rozpad „duálního vzdělávání“ velmi bolestivým problémem. Nemá ve skutečnosti žádné jednoduché ekonomické řešení.
Pro český podnikatelský stav, a je jedno, zda se jedná o velké podniky ze Svazu průmyslu a dopravy, anebo celé spektrum firem začleněných v Hospodářské komoře, je zoufalý stav českého učňovského školství jednou z největších bolestí. Koho by to překvapovalo, když počty učňů ve většině oborů jsou hluboko pod hranicí prosté reprodukce, a dokonce ani střední průmyslové školy a vysokoškolské technické obory nenabízejí dostatečný příliv talentů. Viní z toho jednoznačně vládu, která podle jejich kolektivního názoru všechno zanedbala.
Stav je krajně neuspokojivý, ale zdaleka ne nepochopitelný, když se nad tím trochu zamyslíte. Přitom vláda vůbec nemůže za všechno.
Chybí fortel
V momentu, kdy se stříhají ostnaté dráty na hranicích a buduje demokratický stát, padají stará paradigmata práce s lidským materiálem. Totalita znamená kontrolu a moc nad plánováním lidských zdrojů včetně přístupu ke vzdělání, zahrnující možnosti a schopnosti téměř dokonale vybírat ty, kteří budou patřit mezi „pracující inteligenci“ podle směrných počtů na jednotlivých oborech, opět přísně plánovaných, a to včetně velmi důsledného testování politické loajality. Demokratický režim pochopitelně přístup ke všeobecnému vzdělávání typu gymnázií jako přípravky ke studiu na vysokých školách výrazně uvolnil.
Navíc průmysl prožíval neuvěřitelně těžké časy, kdy hledal nové trhy, nové vlastníky a v mnoha případech radikálně zeštíhloval a pracovních sil měl spíše nadbytek. Že by si v privatizačních projektech někdo přál přivázat na nohu ještě nákladovou položku v podobě učňovského školství a praktické výchovy učňů na pracovišti, to se říct nedá, a navíc se to ani nedá čekat.
Stalo se, co se stát v podstatě muselo. O učiliště přestal být zájem, protože nezaručovala dobré ekonomické, natožpak sociální postavení. Stát zároveň nedával na školství peníze, které by potřebovalo, zejména ne v segmentech, jež rozhodují o úrovni těch, kdo zůstávají nalevo od průměru, a nikdy nebudou na nástěnkách.
O mnoho let později, v roce 2010, shrnul požadavky na učně jeden zaměstnavatel takto: „Musí umět číst technické výkresy, aby si dokázal představit, co je to za součástku, a musí mít jistý fortel. Když mluvíme o větším podílu všeobecného vzdělání, nemáme na mysli látku z gymnázia. Ale třeba schopnost číst s porozuměním.“
Nevyrábět funkční analfabety
Jinak řečeno, v roce 2010 činilo průměrnému absolventu učiliště potíže porozumění textu, který se vázal k předmětu jeho zaměstnání. Přitom v tom samém roce šla do učilišť téměř třetina (32 procent) ročníku, takže jsme zaujímali čtvrté nejvyšší místo mezi vyspělými zeměmi. Náprava nespočívá v tom, zvrátit poměr mezi žáky učilišť, průmyslovek a gymnázii, ale zvednout úroveň absolventů tak, aby zvládli nejen číst výkresy, ale obsluhovat zařízení za miliony a desetimiliony korun. Poptávka po funkčních analfabetech bude v čase velmi rychle klesat, robotizaci je třeba brát už teď vážně.
Je relativně levné připravit člověka s příslušnými předpoklady na vysokoškolské studium měkkých oborů. Strašně drahá je příprava těch profesí, které si musejí osahat fyzický kapitál, a naučit se obsluhovat složitá zařízení, aniž by udělali škodu za miliony. Nelze to dokázat jinak, než že se na nich učí pracovat pod dohledem firemních techniků, kteří jsou mistři v oboru.
Náklady na praktickou přípravu jednoho učně stojí špičkové německé firmy desítky, ale také stovky tisíc eur. Vyučené pracovníky si přitom nekradou, protože jsou povinně v hospodářské komoře a stavovsky se hlídají navzájem. Všechno, co můžete očekávat od vlády, je dobré všeobecné technické vzdělání v dobře vybavených školách od dobře vzdělaných a placených učitelů (jako v Německu). Že vám to neposkytla, ještě neznamená, že většina nákladů i poté nezbude na vás. To je nejúspěšnější obchodní model duálního technického vzdělávání učňů na této planetě. Funkční, ale určitě ne levný.
Čtěte dále:
Portfolium vašich potomků musí růst spolu s nimi
Počítače vám to vrátí. Investice do technického vzdělání se vyplatí
Sportem se v Česku uživí jen zlomek z aktivních sportovců
