Nové technologie snižují emise na normu Euro 5 i u sportovců
Perfektní design i podvozek, úsporný a přitom živý motor. Tak nějak vypadá recept na skvělé auto. Druhý test nejmenší Alfy Romeo, tentokrát s motorem oděným do zeleného hávu, skončil stejně jako první. Po tomto autě se člověku stýská už minutu poté, co vrátí klíčky.
Už vzhled exteriéru je výjimečný. Stejně jako celá poslední generace alf jde mito sice svou cestou, avšak díky smyslu pro detail stačí jeden pohled, aby kolemjdoucí přiřadil vůz do té správné škatulky výrobce. Kulaté světlomety a maska chladiče nasazují vozu roztomilý nevinný výraz, decentní přední spojler pak kontruje dávkou drzosti. Boční linie jsou vyvážené, zadní partie reflektuje designové prvky přídě. Z funkční stránky věci přidejme ještě relativně malé převisy. Dohromady vzniká koktejl přitažlivosti, za nímž se kolemjdoucí ohlížejí, lidé na parkovišti se dávají do řeči, ptají se na cenu, výkon.
Uvnitř vozu linie drzé hravosti pokračuje. Přestože použité materiály nejsou zrovna kosmického původu a třeba čalounění dveří je poměrně tvrdé, šikovný nápad s imitací karbonových prvků a titanová barva plastových dílů dodávají interiéru šmrnc. Volant a poměrně pohodlné sedačky jdou vzájemně poměrně snadno nastavit do vyhovující polohy. Prostoru vpředu je dost, vzadu je to vzhledem k rozměrům vozu trochu horší, zvláště pro vyšší postavy.
Stačí už jen nastartovat a vyzkoušet pro změnu úspornou variantu motorizace, doplněnou o pár zajímavých vychytávek. Jde o takzvaný systém Multiair, doplněný o ekologickou libůstku dříve vlastní spíše hybridům, tedy Stop Go, která reaguje na vyřazení a vypíná motor. O systému Multiair bylo v posledních měsících hodně slyšet ve smyslu podstatného snížení spotřeby při zachování dostatečného výkonu a bez „zmršení“ převodovky dlouhými převody. Ty sice umožňují motor točit na minimum otáček, avšak veškerá pružnost je tatam, motor neustále uhasíná a dynamický projev vozu připomíná lenochoda s únavovým syndromem. V případě nových motorů Fiatu se nic takového nekoná. Multiair funguje v podstatě jednoduchým způsobem. Jde o systém součástek, které kontrolují objem vzduchu ve válcích a podle potřeby přívodu nového čistého vzduchu otevírají sací ventil. V praxi s tímto systémem mito spotřebuje ve městě jen 7,5 litru benzinu, přičemž mimo město klesá spotřeba k 4,5 litru na sto kilometrů. Tyto hodnoty jsou skutečně dosažitelné, mimoměstský mix kilometrů je však příšerně nudný. Mito chce žít a jezdit, což mu 1,4litrový motor s turbem o výkonu 135 koní a nejmenší emisní zátěží z celé palety pohonných jednotek umožňuje nadmíru ochotně. Oproti vrcholné verzi, která má ještě o čtyřicet koní víc, totiž výkon motoru nedostačuje limitům podvozku. To s sebou přináší nejednu pikantní zkušenost při příliš brutálních manévrech. Mito s motorizací o výkonu 135 koní je zlatou střední cestou. Hranice vozu přicházejí postupně, předvídatelně a dají se dobře zvládat. Mito s tímto motorem má dvě tváře. Civílní výraz malého sedanu, který se však kdykoli dokáže změnit v tu nejzběsilejší nákupní tašku, jakou kdy kdo viděl.
Klady
Design
Podvozek
Motor
Výkon
Jízdní vlastnosti
Zápory
Vysoká hrana kufru
Řazení
Tabulka:
Alfa Romeo Mito
Motor: přeplňovaný zážehový čtyřválec
Objem: 1368 ccm
Výkon: 99 kW při 5500 ot./min.
Převodovka: pětistupňová manuální
Nejvyšší rychlost: 207 km/h
Zrychlení z 0–100 km/h: 8,4 s
Spotřeba: 7,4/4,5/5,6 l/100 km
Cena: od 362 000 Kč
