Investice do dluhopisů a nemovitostí už nejsou, co bývaly. A obliba alternativních způsobů, jak uložit a zhodnotit peníze, úměrně tomu roste. Jedním z nich je nákup uměleckých děl. Není náhodou, že český trh s uměním zaznamenal v roce 2009 rekordní růst a tempo s drobnými výkyvy udržel i loni.
„Za dobrými výsledky aukcí lze určitě rozpoznat vliv krize, který se na trhu s uměním projevil pozitivně. Na rozdíl od akcie je totiž u kvalitního a renomovaného uměleckého díla vysoce nepravděpodobné, že ztratí hodnotu ze dne na den,“ říká Michal Šimek, znalec aukční síně Dorotheum. Loni dosáhl český trh obratu 700 milionů korun, což je o padesát milionů méně než o rok dříve. Rozdíl mají na svědomí nižší ceny deseti nejdražších prodaných obrazů, z nichž však podle odborného serveru Art+ nelze vyvodit nižší zájem sběratelů o investice do umění. „Tato částka spíše vypovídá o tom, jaká díla se na trhu v uplynulém roce objevila.
Nabídka špičkových děl v nejvyšší cenové kategorii byla loni slabší než v předchozích letech,“ uvádí server. Na trhu je stále menší počet nejvíce ceněných děl a hlad po nich roste. Dobře a v průměru stále dráž se ale prodávají i méně hvězdné kusy. Přestože nejlepší roky pro výdělečné sběratelství už jsou asi pryč, nákup uměleckého díla může být stále dobrou investicí.
Provincie uprostřed Evropy
Při pohledu na nabídku tuzemských aukčních síní a výsledky dražeb udeří do očí omezenost jejich nabídky. Poválečného umění v nich najdete poměrně málo, současné téměř vůbec. Na aukci budete velmi obtížně hledat autory zahraniční. Důraz na lokální autory je do jisté míry normální i v západoevropských zemích s vyspělým trhem, zatímco nezájem o tvorbu současných umělců je svého druhu unikát.
V západní Evropě se sice tvorba žijících autorů také neobjevuje na aukcích, ale existuje fungující síť komerčních galerií, které zviditelňují a prodávají díla žijících autorů. Na město velikosti Prahy by například v Německu připadlo několik desítek kvalitních soukromých galerií, v Praze je jich zhruba pět. Důvodů je několik. Lidé z oboru připomínají dědictví minulého režimu, kdy se o sebe umělci museli postarat sami. „Je pro ně proto často problém dělit se s galerií o zisky z prodeje padesát na padesát, přestože by pro ně spolupráce měla přínos, například prezentaci jejich práce na zahraničních veletrzích,“ říká Petr Šimon, majitel pražské Galerie 5. patro.
Kromě toho, že umělci při prodeji často galeristy obcházejí, stojí v cestě rozvoji trhu se současným uměním malý zájem sběratelů. Těžko ale říct, co je příčina, a co důsledek. Nepřítomnost umění naší doby v ulicích může být dost dobře důvodem, proč k němu lidé mají vlažný vztah.
Významnou roli sehrává také nízká úroveň znalostí o současném umění a nízké sebevědomí mnoha sběratelů. Zatímco o nákupu renomovaného, časem prověřeného a snadno rozpoznatelného Špály nikdo nepochybuje, u nového umění je to jiné. „Jestliže si máte za pár set tisíc koupit obraz, na kterém jsou tři bílé šmouhy, musíte pak ustát, když budou známí říkat, že jste se zbláznila,“ vysvětluje šéfredaktor serveru Art+ Jan Skřivánek. A Šimon jeho myšlenku nelichotivě rozvíjí: „České prostředí je provinční, chybí tu otevřenost, odvaha, velkorysost.“
Dohánění deficitu
Český trh s uměním je v mnoha ohledech specifický. Začal se pochopitelně vyvíjet se značným zpožděním po roce 1989. Tomu odpovídalo odlišné nasazení zdejší cenové hladiny. Především díla renomovaných autorů se v devadesátých letech pohybovala výrazně pod cenou. Nějakou dobu trvalo, než se dostala na hodnotu, která odpovídá jejich kvalitě. Kdo tedy nakoupil už před patnácti lety a nyní prodal, ten skutečně vydělal. „Například kubistický Filla má stát alespoň deset milionů, a nikoliv jeden milion, jak tomu tehdy bylo. Zhruba před pěti lety se začali předváleční klasici dostávat na svoji adekvátní cenu a v současné době pravděpodobně dosahují svého maxima“ říká galerista Šimon.
Příkladem, že od počátku éry tržního kapitalismu opravdu došlo ke korekci, je nejdražší obraz loňského roku. Stalo se jím malé Fillovo plátno „Zátiší s knihou“, které se prodalo za 19,5 milionu korun (včetně aukční provize ve výši patnáct až dvacet procent dosažené ceny). Vůbec nejdražším obrazem českých aukcí je zatím abstraktní olej Františka Kupky „Zhroucení vertikál“: byl prodán v roce 2009 za téměř 26 milionů.
Na aukcích, které zhruba dvacítka českých aukčních domů pořádá několikrát do roka, se draží především české umění. Nejvyššího „obratu“ dosahují tradičně díla předválečná, dobře se prodávají ale i někteří autoři z devatenáctého století a vybraní umělci pováleční. Mezi nejoblíbenější a nejvíce ceněné autory patří Emil Filla, Toyen, Jindřich Štyrský, Václav Špála či František Kupka. Z těch poválečných se daří například dílu Václava Boštíka, Adrieny Šimotové, Aleny Kučerové, Zdeňka Sýkory nebo Stanislava Kolíbala.
Moderna dochází
Kromě toho, že hospodářská krize posílila zájem o nákup umění, podpořila konzervativní chování místních sběratelů. Ti se zaměřili na tradiční aukční hvězdy, především vysoce ceněnou klasickou modernu. V nejúspěšnějším roce 2009 růst trhu táhlo necelé jedno procento položek nad jeden milion korun, jejichž ceny stoupaly nejrychleji. Podle ročenky Art+ celkový objem trhu v meziročním srovnání vzrostl o 13,5 procenta, kdybychom ale počítali jen položky prodané za cenu do milionu korun, růst by vyšel na pouhých pět procent. Kupci totiž hledali především jistotu, a tak skutečně dobré obrazy vylétly na extrémní cenu, zatímco průměrná nebo méně známá díla se neprodávala výrazně lépe než předchozí rok.
Vysokou cenu tradičních velkých autorů kromě zvýšeného zájmu stimuluje také fakt, že jich je na trhu čím dál méně. To je patrné z výsledků loňského roku, kdy se řidší výskyt nejdražších děl v aukcích projevil poklesem celkového obratu. „Hodně původních majitelů, kteří ty cenné obrazy získali třeba darem od autora, se při vyšponovaných cenách už rozhodli prodat. Spousta nejlepších děl byla vydražena a octla se ve sbírkách, z nichž hned tak nevyjdou,“ říká šéfredaktor serveru Art+ Jan Skřivánek. Z toho lze usoudit, že zájem o díla oblíbené klasické moderny neopadne. Potenciální kupec by měl však počítat s tím, že ceny těchto děl porostou v budoucnu pravděpodobně jen nepatrně. Už nyní totiž v mnoha případech vystoupaly na maximum.
O něco méně můžete ovšem za česká esa zaplatit na aukcích v zahraničí. Platí totiž, že nejvíce si vlastních mistrů vždy cení domácí sběratelé. Proto se také o každý obraz Toyen nebo Kupky popere v zahraničí několik obchodníků. Vítěz posléze dílo nabízí o něco dráž na českém trhu. Pokud se ale s obchodníky chcete utkat, musíte počítat s náklady na vývozní clo a s dalšími komplikacemi, které se s vyvezením cenného díla obvykle pojí.
Za příklad poslouží obraz Rybník od Františka Kupky. V prosinci 2009 se tento menší olej z roku 1905 vydražil v Paříži na aukci společnosti Christie’s. Kupec za něj zaplatil 79 tisíc eur, v přepočtu tehdy aktuálním kurzem 2,05 milionu korun. O pět měsíců později se tentýž obraz prodal na pražské aukci společností 1. Art Consulting a Adolf Loos Apartment Gallery za 3,6 milionu včetně aukční provize.
Padělky s razítkem
Současné umění může nicméně navzdory podstatně vyššímu riziku představovat lepší investici než osvědčení autoři klasické moderny. Zatímco tradiční aukční tahouni už s velkou pravděpodobností dosáhli své horní cenové hladiny, u kvalitních autorů současnosti v budoucnu cena teprve poroste. „Asi před rokem byl vydražen obraz Zdeňka Sklenáře za 970 tisíc včetně aukční provize. Na zadní straně byla poznámka, že ho původní majitel koupil od autora v roce 1970 za 1000 korun. Umíte si představit lepší způsob, jak před čtyřiceti lety lépe investovat 1000 korun?“ ptá se Skřivánek.
Odborníci se však shodují, že podobný nákup se těžko povede, pokud vás žene jen chladný kalkul investora. Potřebujete mít šestý smysl, a ten se neobejde bez vášně pro věc a rozsáhlých znalostí. Tím spíš, že v Česku neznáme profesi nezávislého odborného konzultanta, který svým klientům poskytuje potřebné poradenství.
Samozřejmě je možné navázat kontakt například s kvalitním galeristou, který vystavuje vám blízké umělce. Tam se pak rady – přestože ne zcela nestranné – dočkáte. „Podle mého názoru je mezi umělci mladé a střední generace mnoho kvalitních autorů. Třeba František Matoušek, Josef Bolf, Petr Písařík, Petr Pastrňák a další. Je tu také spousta kvalitních fotografů, například Alena Kotzmannová, Tereza Vlčková, Václav Jirásek, Pavel Baňka nebo Ivan Pinkava,“ zní doporučení Petra Šimona z Galerie 5. patro.
V případě, že chcete opravdu jen uložit peníze s vyvinutím minimálního úsilí, vyplatí se spíš klasické aukční hvězdy. Ty sice při započítání provizí, které musíte platit, patrně velký zisk nepřinesou, nicméně téměř jistě peníze dostanete zpátky. I v případě takové investice se ale rizika úplně nevyvarujete. Na českém trhu se občas vyskytují padělky, a to nejen u děl za miliony, ale i v případě obrazů za desítky tisíc. Je přitom zcela běžné, že se falzum chlubí posudkem soudního znalce, který potvrzuje údajnou pravost díla. „V České republice může razítko soudního znalce získat v podstatě kdokoliv s vysokoškolským vzděláním. Takový posudek tudíž nemusí mít vypovídací hodnotu,“ vysvětluje Michal Šimek z Dorothea.
Zájmem solidních aukčních síní je zajistit, aby klientovi padělek neprodaly. Jejich motivace se přitom stupňuje s cenou díla. Dobře totiž vědí, že na místním trhu není zase tak moc lidí, kteří si koupí umělecký předmět za stovky tisíc nebo miliony. Snaží se proto v případě nejistoty konzultovat pravost s několika málo uznávanými odborníky, kteří většinou ani nemají soudní razítko. „Když třeba potřebujete ověřit Toyen, jdete za Karlem Srpem, který o ní napsal monografii; když chcete prodat Fillu, potřebujete posudek Vojtěcha Lahody,“ říká Skřivánek. „To je opravdu jediná možnost.“
Tři nejdražší obrazy roku 2010
1 / EMIL FILLA: ZÁTIŠÍ S KNIHOU (ZÁTIŠÍ S LAHVÍ CHERRY) / 1914
olej na plátně / 30,7 x 25,4 cm
cena: 19 500 000 Kč / Adolf Loos Apartment and Gallery 10. 11. 2010
2 / TOYEN: ZBYTEK NOCI / 1934
olej na plátně / 91,5 x 72,5 cm
cena: 15 840 000 Kč / Galerie Kodl 25. 4. 2010
3 / TOYEN: CIRQUE CONRADO / 1925
olej na plátně / 70 x 45,5 cm
cena: 11 280 000 Kč / Adolf Loos Apartment and Gallery 10. 11. 2010
Zdroj: Portál Art+, www.artplus.cz
CO SE CHYSTÁ V NEJBLIŽŠÍ DOBĚ
20. 2. 2011 aukční síň Sýpka
V aukci na pražském Žofíně budou mezi starožitnostmi nabízena například křesla Adolfa Loose, a to za vyvolávací cenu 55 a 80 tisíc korun. Prodávat se budou také obrazy, například velké plátno od Bohumíra Matala z roku 1929 s vyvolávací cenou 120 tisíc korun nebo „Dvojportrét“ Antonína Machka, jehož dražba odstartuje na 150 tisících korunách.
12. 3. 2011 aukční síň Dorotheum
Mezi nejlepší kusy nabídky se zařadí obraz Georgese Rouaulta, který bude vyvoláván z částky 380 tisíc korun. Srovnatelná práce se na trzích objevila naposledy před deseti lety. V nabídce bude i dílo současného klasika české scény Michaela Rittsteina. Dražba jeho velkoformátového díla Bačkora z roku 1991 začne na 300 tisících korunách.
23. 3. 2011 společnost 1. Art Consulting
Co do obratu první česká aukční síň nabídne na aukci v pražském Topičově salónu geometrickou abstrakci od česko-francouzské malířky Toyen, a to za vyvolávací cenu 11,5 milionu korun. V kontextu autorčiny tvorby se jedná o jedinečné dílo, protože geometrických kompozic Toyen vytvořila velice málo. Na aukci budou nabízeny také dva obrazy od Jindřicha Štyrského za vyvolávací ceny 1,5 a dva miliony, díla Mikuláše Medka, Jana Kubíčka, Jánuše Kubíčka, Radka Kratiny a dalších.
27. 3. 2011 aukční dům Meissner – Neumann
Zajímavostí aukce, pořádané v pražském hotelu Intercontinental, bude láhev koňaku Second Empire plněná v roce 1858. Vyvolávací cena je stanovena na 1000 Kč, ale organizátoři předpokládají, že se konečná částka vyšplhá ke čtyřiceti tisícům korun. Ani zde nebudou chybět představitelé oblíbené klasické moderny. V nabídce je například kubistický obraz Václava Špály „Dívky u vody“ s vyvolávací cenou 1,1 milionu.
