Vězeňská služba i ministerstvo spravedlnosti plnily při nákupu objektu Vidnava svoji zákonnou povinnost
Média v poslední době informují o mé roli v takzvané kauze Vidnava a v některých se bohužel objevily i prokazatelně nepravdivé informace. Rád bych stručně vysvětlil základní fakta o nákupu objektu ve Vidnavě kvůli vybudování ústavu zabezpečovací detence v době, kdy jsem byl ministrem spravedlnosti.
Zabezpečovací detenci plánovala do českého práva zavést již vláda Jiřího Paroubka, která také vytipovala objekt ve Vidnavě. Z dokumentů z té doby plyne, že kdyby v roce 2006 prošel tehdejší návrh nového trestního zákoníku, Vězeňská služba by již v té době objekt Vidnava zakoupila. Bylo by to za cenu 30 až 32 milionů korun, o které se tehdy jednalo.
Vězeňská služba nakonec koupila objekt až poté, co zabezpečovací detenci prosadila nová vláda. Při nákupu objektu v roce 2008 se řídila dvěma znaleckými posudky, které určily cenu nemovitosti poprvé na 30,7 milionu, podruhé na 31,5 milionu korun. Vězeňská služba koupila areál Vidnava levněji – za kupní cenu 29 milionů korun. Není k dispozici žádný dokument dosvědčující spekulace, že prodávající byl ochoten prodat objekt státu za cenu 24 milionů, případně 20 milionů korun. Dokumenty, které jsou v archivu ministerstva spravedlnosti a Vězeňské služby k dispozici, hovoří o ceně 30 milionů a vyšší.
Dále odmítám tvrzení o pochybnosti nákupu objektu. Vidnavu doporučila komise expertů z pěti vytipovaných objektů jako jednoznačně nejvhodnější. S nákupem souhlasilo na jednání počátkem roku 2008 i ministerstvo financí jako správce státního rozpočtu.
Zástupci ministerstva financí přitom věděli, že plánovaná rekonstrukce objektu na Ústav pro výkon zabezpečovací detence bude stát cca 400 milionů korun. To, že v důsledku následné restriktivní fiskální politiky vlády ministerstvo spravedlnosti peníze navzdory opakovaným žádostem nedostalo a ústav ve Vidnavě zatím nemohl být vybudován, je věcí zcela jinou.
Nevládní protikorupční organizace Transparency International a Veřejnost proti korupci si letos vyžádaly od ministerstva spravedlnosti dokumenty k případu. Po jejich prostudování se obě organizace shodly, že se v dané věci nemůže jednat o žádný trestný čin.
Neférové srovnání Z výše uvedených důvodů je zřejmé, že mediální srovnávání případu Vidnava s případem nákupu letounů Casa českou armádou není namístě. Vězeňská služba i ministerstvo spravedlnosti při nákupu objektu Vidnava plnily svoji zákonnou povinnost zajistit podmínky pro výkon zabezpečovací detence na základě tehdy nového zákona. Objekt byl zakoupen na základě dvou znaleckých posudků, a to za cenu nižší, než posudky stanovily. Státu nevznikla žádná škoda, protože objekt státu stále patří a je postupně rekonstruován. Počet klientů zabezpečovací detence narůstá, a to zvláště po loňské novele trestního zákoníku. Experti se shodují, že se dlouhodobě dostane k číslu 200 až 600 lidí. Na nedávné poradě s řediteli psychiatrických léčeben zaznělo, že již koncem letošního roku bude detenční ústav v Brně zcela naplněn a stát musí urychleně vybudovat nové prostory pro zabezpečovací detenci.
Jsem hluboce přesvědčen, že detence patří do českého právního řádu. Již dnes je díky ní izolováno asi 25 mimořádně nebezpečných osob, které spáchaly zvláště závažný trestný čin, a dalších 30 osob bude do detence umístěno poté, co vykonají trest odnětí svobody. Je pravděpodobné, že tyto osoby by po propuštění z výkonu trestu v trestné činnosti pokračovaly. Vedení Vězeňské služby i nadále plánuje v budoucnu zřídit v objektu Vidnava hlavní ústav zabezpečovací detence v zemi. Případné upuštění od projektu ve Vidnavě by fakticky znamenalo rezignaci státu na celý projekt zabezpečovací detence a vláda by v takovém případě musela učinit kroky k tomu, aby Parlament vyškrtl zabezpečovací detenci ze zákona.
Upuštění od projektu ve Vidnavě by fakticky znamenalo rezignaci státu na celý projekt
O autorovi| Jiří Pospíšil • bývalý ministr spravedlnosti, ODS
