Jen pět dnů, od pondělka do pátku minulého týdne, trval konkurs na údajně přejmenovanou Union banku (UB), a přesto to otřáslo světem obchodního soudnictví. Nad tím, co provedl ústecký soudce Jiří Berka, nezbývá než žasnout. Vyhlásit během několika minut konkurs na společnost s dvacetimiliardovým majetkem, která není zapsána v obchodním rejstříku, změnila jméno a sídlo za záhadných okolností a konkurs už řeší - jak je známo z médií - jiný Krajský soud, to chce buď hodně neznalosti, odvahy, nebo opravdu velkou dávku nějaké zcela specifické motivace. Nutno říci, že rychlost, s jakou byl konkurs zastaven, zaslouží ocenění. Jde evidentně o výsledek intenzivního zájmu, který projevili příslušný státní zástupce, policie i ministr spravedlnosti. Těžko Berkovi věřit, když říká, že ho o neoprávněnosti konkursu přesvědčilo až prohlášení notáře, že zápis s jeho podpisem o konání valné hromady, která rozhodla o přejmenování společnosti a jejím přemístění, je falešný. Skutečný záměr konkursního návrhu musel být z předložených listin jasný i právnickému elévovi. Mimořádně rychlé konání, které není pro jmenovaného soudce v takových případech zcela běžné, vede k závěru, že zájem policistů o kauzu by ani po happy endu rozhodně neměl opadnout. A možná by se po celém soudu mohli porozhlédnout ještě více. Ústečtí soudci nemají mezi věřiteli právě nejlepší pověst a mnoho lidí si ještě pamatuje na podobně zázračný bankrot Universal banky, rovněž prohlášený v Ústí na Labem.
Tehdy představenstvo banky podalo samo návrh na konkurs, soudce Milan Zamrazil nelenil a spolu s dalšími 24 případy prohlásil na UNB konkurs v zápětí, na Silvestra roku 1998. Hned po svátcích však přišlo překvapení. Předseda krajského obchodního soudu Vratislav Pospíšil 4. ledna odpoledne prohlásil, že konkurs vyhlášen nebyl. Konkursní řízení pokračovalo, ovšem s jiným soudcem. Zamrazil totiž trval na svém. Případ tehdy převzala soudkyně Jiřina Skalská, která sdělila veřejnosti, že Zamrazil vyhotovil rozhodnutí pouze v konceptu - nikoli v čistopise a s potřebným počtem kopií - a ani nezajistil jeho doručení bance. Dokonce tvrdí, že ho nevyvěsil na úřední desce. Sama konkurs prohlásila až 12. února 1999. Správcem konkursní podstaty ustanovila Karla Mutinského. A začal další spor. Správce jmenovaný Zamrazilem, Jiří Padalík, si stěžoval na ministerstvu spravedlnosti na postup vedení soudu v Ústí. Nakonec však správcem zůstal Mutínský a v právním vědomí zmatek a pochybnosti o ústecké spravedlnosti.
Konkurs na Union banku přejmenovanou na Českou revitalizační asi nebyl až tak jednoduchým podvodem, na nějž naletěl soudce Berka. Nominální hodnota portfolia činí momentálně něco kolem 20 miliard. Z toho je zhruba za pět miliard nedobytných pohledávek, takže na zabijačkové hostině ústeckého soudu se nepodávaly nízkotučné jitrnice a jelita. Pokud by správce prodal toto portfolio, utržil by však bezpochyby jen zlomek z této hodnoty, obzvláště pokud by postupoval velmi rychle. Standardně si obchodníci s pohledávkami počítají marži 30 procent, a když není příliš velká konkurence, tak i mnohem vyšší. Dobře připravený kupec, který patrně celou akci naplánoval, by dosáhl zisku několika miliard.
Za povšimnutí stojí rovněž skutečnost, že konkursní správce stanovil pouze třicetidenní lhůtu pro přihlášení pohledávek. To ovšem fakticky vyřazovalo z hry Fond pojištění vkladů, který vyplatí klientům Union banky kolem dvanácti miliard korun. Jenže to se stane až někdy v druhé polovině května. Fond se stane věřitelem Union banky teprve tehdy, až spočte celkový objem pojištěných vkladů a zahájí výplatu. To do třiceti dnů nemůže stihnout. Za zmínku v této souvislosti stojí skutečnost, že dosud není znám přesný termín zahájení výplat. Přípravy na výplatu pojištěných vkladů totiž mohou začít teprve tehdy, kdy se management zkrachovalé banky dohodne s fondem na přesném termínu, protože na základě toho se počítají úroky. Jestliže termín nebyl z jakéhokoli důvodu stanoven, hrálo to do karet režisérovi konkursu. Stejně jako rozhodnutí konkursního správce dát padáka generálnímu řediteli banky, a tak paralyzovat celé její představenstvo, které přestalo být usnášeníschopné.
Co bude s Union bankou dále, je ve hvězdách. Pokud Česká národní banka přistoupí na poslední návrhy vedení UB, spočívající ve vyrovnání aranžovaném světovou investiční bankou Goldman Sachs a ponechá UB licenci, tak to pro stát také nebude rozhodně nejvýnosnější řešení. Fond pojištění vkladů totiž dostane jen 30 procent ze své pohledávky. Je to však pořád lepší výsledek než při pádu Agrobanky nebo IPB, kde stát nakonec zaplatí více, než činily bilanční sumy těchto peněžních ústavů.
