Trh s IPO se konečně dal do pohybu a zahraniční investoři si mohou vybírat
Kvůli odstranění naftařské společnosti Jukos a soudu s jejím bývalým šéfem Michajlem Chodorkovským zažívá ruský business v poslední době značnou nejistotu. Zprávy o zániku tamního kapitalismu jsou přesto velmi přehnané. Ruské firmy se naopak houfně připravují na svůj obchodní debut na burzách doma i v zahraničí. Mnozí zahraniční investoři na druhé straně dychtivě čekají, až nastane čas, aby se nově vydaných akcií mohli rychle zmocnit.
Jen za posledních šest měsíců vstoupilo na trh s počátečními veřejnými nabídkami (IPO) osm ruských společností, přičemž polovina z nich tak učinila na mezinárodních burzách. Celková hodnota nově vydaných akcií všech osmi firem dosahuje 3,1 miliardy dolarů. Jak tvrdí moskevská investiční banka Renaissance Capital, jde o částku třikrát převyšující celkovou hodnotu všech ruských IPO za posledních deset let. Díky podpoře velkých globálních investičních bank, které se horlivě snaží uvádět ruské společnosti na trh, jimiž jsou například Morgan Stanley, Credit Suisse First Boston a UBS, vlna emisí nejeví žádné známky ústupu.
EvrazHolding, největší výrobce oceli v Rusku, se ke klubu akciových společností hodlá připojit v červnu, kdy má na londýnské burze nabídnout deset procent svých akcií v hodnotě odhadované na 600 milionů dolarů. Jeho emise bude bezprostředně následovat po květnové nabídce akcií Pjatěročki, největšího řetězce supermarketů v Rusku, který se také chystá vydat akcie za 598 milionů dolarů na londýnské burze. „Chuť riskovat mezi investory trvá. Kvůli příležitostem, které jsou k mání, už na případ Jukos zapomněli,“ uvádí Peter O´Brien, viceprezident banky Morgan Stanley v Moskvě, který působil jako poradce při několika velkých počátečních veřejných nabídkách.
Investiční bankéři netrpělivě čekají na vlnu ruských emisí už od roku 1996, kdy VimpelCom, druhý největší mobilní operátor v Rusku, předložil první IPO na newyorské burze. Ekonomické a politické zmatky v Rusku nicméně zmařily plány na řadu rychle po sobě jdoucích nabídek, a tak se zdálo, že okamžik, kdy nově vznikající ruské společnosti začnou vydávat akcie, nikdy nenastane. Druhé IPO přišlo až v roce 2000, kdy veřejné obchodování akciemi zahájila další firma zabývající se mobilními telefony, Mobile TeleSystems. Za další dva roky, v únoru 2002, přišel se třetí počáteční veřejnou nabídkou zástupce potravinářsko-zpracovatelského průmyslu Wimm-Bill-Dann. První soukromá akciová společnost, která emitovala akcie na místní burze, byla mediální firma RosBusiness Consulting. Stalo se tak až v dubnu roku 2002. Žádná hromadná vlna ale nenásledovala. Až doposud.
Pouhý začátek.
Kde má současná náhlá horečka kořeny? Bankéři říkají, že odeznívání aféry Jukos je jen jednou z možných příčin. Prudká vlna počátečních veřejných nabídek je ve skutečnosti důsledkem dlouhodobých trendů, jako je rychlé vyzrávání ruské ekonomiky, rozvoj úspěšných podnikatelských aktivit mimo oblast energetického průmyslu, větší transparentnost ve firemním světě a naléhavá potřeba peněžních prostředků nutných k zachování dynamiky změn. „Hlavním důvodem je bezpochyby potřeba získávat finance,“ objasňuje situaci Andrej Bliznjuk, šéf investičních vztahů ruské holdingové telekomunikační společnosti Sistema, jež v únoru emitovala největší IPO v Rusku v hodnotě 1,56 miliardy dolarů. „Stačí se porozhlédnout po dění v ruské ekonomice, která vykazuje růst a zaznamenává čilou aktivitu v oblasti fúzí a akvizic. K tomu všemu jsou zapotřebí finanční prostředky,“ dodává Bliznjuk.
Nesmíme ovšem zapomínat, že ruský trh je zatím stále v plenkách. Celkovým počtem počátečních veřejných nabídek Rusko zaostává za mnohými nově se rozvíjejícími trhy, například za Polskem. Kromě toho v Rusku přetrvávají obavy, které se týkají praktik uplatňovaných v oblasti corporate governance, právního řádu i nejisté politické budoucnosti. Když aféra Jukos v prosinci kulminovala, cena akcií Wimm-Bill-Dann byla o 40 procent nižší než při jejich emisi v roce 2002 a ještě dnes o třináct procent zaostává za svou tehdejší hodnotou. Podle očekávání však tyto obavy nezvrátí prudký nárůst v počtu nových emisí. „Nynější stav musíme vnímat jako pouhý začátek,“ podotýká Steven Berger, partner v ruské pobočce PricewaterhouseCoopers.
Rusko skutečně netrpí nedostatkem zahraničních investorů, kteří jsou ochotni dát v sázku část svého kapitálu koupí akcií nabídnutých v rámci propukající vlny IPO, i kdyby jejich jediným motivem byla snaha odlišit se od naftařsko-plynařských koncernů, které zatím na mapě ruského businessu dominovaly. Firmy působící v jiných oborech jsou odolnější vůči výkyvům v cenách energie, a jak je zřejmé, i vůči změnám v domácí politice. „Situace je velice pozitivní,“ zdůrazňuje Aivaras Abromavicius, manažer pro finanční fondy v East Capital, švédské společnosti zabývající se správnou investičního majetku, která do střední a východní Evropy vložila 1,5 miliardy dolarů. „Investoři získávají přístup k sektorům, které jim dříve byly uzavřeny, přičemž právě tyto ekonomické sektory rostou nejrychleji,“ tvrdí.
Vlastní prostředky nabývají pro ruské firmy na atraktivitě hned z několika důvodů. Jedním z nich je skutečnost, že se mnohé společnosti v posledních letech zadlužily. Hodnota ruského trhu s firemními obligacemi se nyní pohybuje kolem 30 miliard dolarů. Na IPO přitom firmy nahlížejí jako na obezřetný způsob, jak získat peněžní prostředky, aniž by své zadlužení musely zvyšovat. Například veřejná nabídka Sistemy přišla po dvou emisích mezinárodních obligací z roku 2003 a 2004, z nichž každá měla hodnotu 350 milionů dolarů. Získat tradiční bankovní úvěr za příznivých podmínek je zatím obtížné, protože bankovní sektor v Rusku ještě není dostatečně rozvinutý.
I když ruské firmy baží po finančních prostředcích, jejich management se nechce vzdát kontroly, a proto nejčastěji zalistovává jen deset až třicet procent akcií. Chtějí-li firmy připravit počáteční veřejnou nabídku, musí však vyhovět přísným požadavkům na výkaznictví a oznamovací povinnost, jejichž smyslem je dát jistotu minoritním akcionářům.
Mezi ledovci.
Množící se IPO jsou obzvláště vidět ve spotřebitelských odvětvích, jako je maloobchod, telekomunikace a potravinářsko-zpracovatelský průmysl. Řetězec supermarketů Pjatěročka, založený před pouhými sedmi lety, dnes představuje druhý největší maloobchodní řetězec v Rusku, který za loňský rok vytvořil tržby ve výši 1,1 miliardy dolarů. Díky rychlému rozšiřování obchodní sítě 235 prodejen v Moskvě a Petrohradu se prodeje Pjatěročki loni zvýšily o 45 procent. V příštích třech letech se Pjatěročka bude dále rozpínat do oblastí s málo rozvinutými službami a podle předpovědi budou její tržby ročně narůstat o 30 až 40 procent.
Oblíbenost IPO vzrůstá i v kovoprůmyslu, odvětví, které bylo dříve nechvalně známé svými neprůhlednými vlastnickými vztahy. Na rozdíl od petrochemického průmyslu, restrukturalizovaného v devadesátých letech, se velcí producenti kovů, jako například EvrazHolding, teprve vzpamatovávají po intenzivním konsolidačním procesu.
Další zúčtování mezi Kremlem a některou prominentní ruskou společností by bezpochyby mohlo znovu vyústit ve zmrazení ruského trhu. Alespoň pro tuto chvíli se však investoři zdají být více než ochotní vsadit na ruský kapitalismus.
Rozruch kolem IPO v Rusku
Společnost Odvětví Hodnota (mil. USD) Datum
EVRAZHOLDING Ocelářství 600 červen 2005*
PJATĚROČKA Maloobchod 598 květen 2005
SISTEMA Telekomunikace 1 560 únor 2005
MECHEL Ocelářství 335 říjen 2004
EFES BREWERIES Pivo 178 říjen 2004
*Odhad
Pramen: Renaissance Capital
Copyrighted 2002 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
Překlad: Šárka Rucká