ÚSVIT, NEBO SOUMRAK

Š k o d a     P l z e ň

Mimořádná valná hromada Škody Plzeň, která se má skutečně už konat příští týden, by neměla rozhodovat o pouhé budoucnosti nynějšího generálního ředitele, ale především o vyhlídkách celé firmy.

Účetní pohled na největší český strojírenský podnik - Škodu Plzeň - je velice tristní. Dluhy společnosti se pohybují nad osmi miliardami korun při základním jmění jen devět a půl miliardy, její majetek slouží jako zástava ve prospěch věřitelů, rok 1996 ukončila se ztrátou dvě miliardy korun, loni byla ztráta dokonce dvakrát hlubší. Škoda Plzeň může dodržovat splátkový kalendář zřejmě jen aplikací českého know-how: věřitelé jí poskytují úvěr nový, aby splatila ten starý. Firma dokonce neplatí ani směnky, úroky z emitovaných obligací je schopna uhradit pouze prodejem dalšího majetku. Stručné shrnutí čísel dává jediný výsledek: firma je zralá na konkurs.

Ostatně ani sám Lubomír Soudek se našemu listu netajil tím, že mu věřitelé už mnohokrát konkursem hrozili a že ho drží pod krkem. Nicméně výpady páně Soudkovy především vůči Komerční bance naznačují, že ten stisk pod krkem přece asi tak silný nebude. Soudek má totiž v ruce veliký trumf: víc než šestnáct tisíc zaměstnanců plus stovky menších dodavatelů a jejich zaměstnanců. I kdyby se nebralo v úvahu možné narušení sociálního klimatu, objem sociálních dávek v případě kolapsu firmy by asi byl podstatně vyšší než eventuální přímá státní pomoc. I když na druhou stranu nelze vyloučit, že pokud by došlo k nucenému uspokojování věřitelů formou odprodeje fungujících součástí plzeňského holdingu, naznačený kolaps by zase nemusel být až tak hrozivý.

Pod tlakem věřitelů - akcionářů svolala Soudkova firma NERo na začátek prosince mimořádnou valnou hromadu. Kvůli technické překážce však byla hromada na poslední chvíli odsunuta až na příští týden, na pátek 18. prosince. Samozřejmě se hned ozvaly hlasy, že si Soudek technickou překážku (Obchodní věstník včas nezveřejnil svolávací inzerát) objednal sám, aby měl víc času na posilování vlastní pozice. NERo vlastní kolem čtvrtiny akcií, které jsou sice zastaveny, ale to Soudkovu hlasovací sílu neoslabuje. Navíc na valné hromadě nemusí vůbec být sám jako onen kůl v plotě. Málo se totiž ví o tom, jak se může zachovat německý dealer - společnost Deutsche Börse Clearing - který na veřejném trhu získal celkem už čtrnáct procent akcií a který nakupoval pro anonymního klienta. A ten je v anonymitě skryt stále. Pověstí se kolem něho vyrojilo ovšem už dost: nevylučuje se, že jím je snad sám Soudek. Generální ředitel to popírá a možná, že mu v tomto případě lze i věřit, protože finanční prostředky nemá a majetek NERo je zastaven. Soudek by ovšem mohl na své jméno nebo na jméno své firmy nakupovat pro některého spřízněného zahraničního zájemce. Ten je však už tak jako tak ukryt pod jménem německého obchodníka, takže tato konstrukce se zdá být zbytečně krkolomná. Akcie, které skoupila Deutsche Börse Clearing, jsou deponovány u ČSOB, která přirozeně sama neví, kdo je skutečným vlastníkem. Mohla by ovšem akcionáře na valné hromadě zastupovat, pokud by jí k tomu dal pokyny. Zatím tak však nikdy neučinil, zda tomu tentokrát bude jinak, by se snad dalo odhadnout jen podle toho, jaké bude rozložení sil těsně před valnou hromadou. A o co na ní skutečně půjde.

Půjde o Soudkovu pozici, protože v pátek 18. prosince se budou volit statutární orgány. Komerční banka si ho přeje vyšoupnout z manažerského postu do dozorčí rady, IPB se vyslovuje snad diplomatičtěji, ale zřejmě už ho také moc bránit nebude. Přitom jakkoliv je Soudek osobou značně kontroverzní, nelze mu upřít, že je mužem s vizí. A pokud české firmy chtějí překročit české hranice, asi by právě takové lidi v čele potřebovaly. Jen - a to případ Škody ilustruje velice názorně - by vedle nich měl stát člověk s přízemním kalkulujícím mozkem, jenž by vizím dal finanční základnu.

Dnes však už zdaleka nejde jen o to, zda velký vizionář bez peněz bude v představenstvu, či pouze v dozorčí radě coby akcionář a řízení bude probíhat podle německého modelu. Dnes jde o budoucnost firmy, protože v nynější podobě ji nelze ufinancovat. Varianty jsou už jen dvě.

Škoda Plzeň by si mohla udržet nynější rozpětí, byť zřejmě v pozměněné struktuře s jasněji definovanými a sledovatel- nými finančními toky, kdyby jí stát pomohl - zařadil ji do programu revitalizace. Anebo se holding rozštěpí na jednotlivé společnosti, neprosperující se zavřou a ty lepší se prodají (zřejmě zahraničním partnerům) a z jejich prodeje se uspokojí věřitelé. Alespoň z části. Jakkoliv by tato varianta znamenala konec snu o českém strojírenském gigantu evropských dimenzí, bezpochyby také není fatální. Výběr z obou variant je už jen v rukou státu. Buď pomůže, nebo si věřitelé pomohou sami.

Soudek obhajuje náročnou finanční situaci firmy jednoduchým výčtem: zatímco obrat se zvýšil za čtyři roky skoro čtyřikrát, tedy z jedenácti na čtyřicet miliard korun, základní jmění je pořád pouhých devět a půl miliardy. A to na profinancování rozsáhlých obchodů nestačí. Proto Soudek protlačil na program valné hromady navýšení základního jmění. Akcionáři by měli schválit navýšení minimálně o 2,5 miliardy korun, přičemž emisní kurs tisícikorunové akcie bude tisíc korun a akcionáři budou mít přednostní právo úpisu. Na veřejném trhu se cena pohybuje ovšem jen kolem dvou set, takže stěží lze čekat, že by se Komerční banka nebo IPB úpisu účastnily. V úvahu tak připadá jen FNM a k jeho pozici ministerstvo financí dodává, že „nechce před valnou hromadou nic předjímat . Pokud stát Škodovce nepomůže buď navrhovaným navýšením, anebo garancí za už poskytnuté úvěry, dá tak najevo, že se přiklání k variantě rozbití.