Utekla mu okupace i revoluce

11. 2. 2019

Nejdůležitější momenty republiky strávil Jiří Stohr na cestách Na konci 80. let zřejmě neexistovala hračka, kterou by kluci kježíšku nebo knarozeninám chtěli víc. Stříbrnému plechovému modelu „osmsetpatnáctky“ od podniku Motokov patřilo v mnoha pokojíčcích to nejdůležitější místo. O projektu Tatra kolem světa, jehož úkolem bylo v letech 1987 až 1990 projet pět kontinentů a dělat reklamu československému automobilovému průmyslu, zkrátka museli vědět všichni. Vedoucím expedice byl kameraman Jiří Stohr (30. června 1939 až 7. ledna 2019).

Na cesty se poprvé vydal o dvacet let dřív. Byl jedním z osmi studentů, kteří 1. ledna 1968 vyrazili z pražského Staroměstského náměstí v Tatře 138 do Afriky. Expedice dostala jméno Lambaréné a jejím úkolem bylo dovézt zdravotnický materiál a léky do vesničky v Gabonu. „Členem expedice jsem se stal díky své profesi“ vysvětloval Stohr, vystudovaný kameraman, v roce 1970 v Československé televizi. Do svého cíle nakonec auto nedojelo, protože gabonská vláda odmítla tým pustit do země. A tak náklad naložili na loď a z Afriky vyrazili zpátky do Evropy. Do přístavu v Marseille dopluli 20. srpna 1968 a na probuzení den nato si Stohr pamatoval velmi dobře. „Po vylodění jsme spali v autě a ráno nám bušili marseilleští dělníci na auto a říkali: Jste okupovaní! Takhle nás Evropa přivítala“ vzpomínal vloni v Českém rozhlasu. Po 256 dnech na cestě se vrátili do úplně jiné republiky, než ze které odjížděli. Všichni se museli s novou realitou sžít, Jiří Stohr zamířil do Filmových studií Barrandov.

Necelých dvacet let trvalo, než se v tatrovce vydal do světa znovu. Tentokrát automobilka připravila devatenáctitunový speciál s monstrózní nástavbou. „Dalo se v ní pohodlně jet, pohodlně spát, vařit si a posouvat se po vlastní ose nezávisle na okolních podmínkách“ pochvaloval si Stohr upravenou osmsetpatnáctku.

Den odjezdu byl stanoven na 18. března 1987 a opět ze Staroměstského náměstí.

Během následujících tří let, jednoho měsíce a dvanácti dnů expedice najela 195 tisíc kilometrů a všude, kam dojela, šířila slávu československého komunistického průmyslu. Jenže v rodné zemi mezitím proběhla revoluce. „My se flákáme kdesi na jihu Afriky a zatím se doma odehrává dobrodružství mnohem více fascinující.

Československo nám připadá jako střed světa. Vidíme poprvé Národní třídu, Václavák, shromáždění na Letné, vystoupení v Laterně“ zapsali si cestovatelé do deníku, když o Vánocích 1989 zakotvili v zambijské Lusace. Z cesty se jich vrátilo jen pět, geolog František Jeniš se utopil v Pákistánu.

O letošní smrti Jiřího Stohra informovala Asociace českých kameramanů a Martin Zikmund, autor obsáhlých stránek Tatrakolemsveta.cz.

Po vylodění jsme spali v autě a ráno nám bušili marseilleští dělníci na auto a říkali: Jste okupovaní! Takhle nás Evropa přivítala.