Soudy už potrestaly 17 společností. Většinou musely platit pokutu nebo zveřejnit rozsudek, ale dvě firmy soud zrušil
Představte si hypotetický případ. Vedení firmy podá na konkurenci dle zákona o trestní odpovědnosti právnických osob trestní oznámení. Třeba kvůli nekalé soutěži – porušování obchodního tajemství. Věc vyšetřuje policie a obviněná firma zakládá důkazy o své nevině do spisu. Do toho má ale přístup i druhá strana a legálně se tak dostane k citlivým obchodním údajům konkurenta. Ten případ tak úplně hypotetický není. Advokát a vysokoškolský pedagog (a předseda rekodifikační komise pro trestní právo Legislativní rady vlády) Tomáš Gřivna říká, že jeden takový má na stole. Jenže Gřivna je advokátem a kromě toho i společníkem firmy Center For Regulatory Compliance Programs, která pomáhá firmám vyhýbat se hrozbě trestního stíhání. Logicky hájí zájem klienta a teprve soud – sám Gřivna to zdůrazňuje – rozhodne, která z firem má pravdu.
Podobné zneužití zákona o trestání firem ke konkurenčnímu boji je zlým snem každého jeho kritika. Jenže ve skutečnosti, pokud tedy pomineme výše popsaný případ s otevřeným koncem, neexistují žádné důkazy, že by se takové věci ve větší míře děly. Odmítá to Nejvyšší státní zastupitelství a ostatně i Gřivna připouští, že „obecně tomu nic nenasvědčuje“. Děr a bolavých míst má přesto nový zákon docela dost.
SKORO ZA VŠECHNO Trestat firmy (a neziskové organizace) mohou soudy teprve dva roky a devět měsíců. Za tu dobu počet stíhaných právnických osob neustále roste – v roce 2012 jich policie obvinila 22, v roce 2013 61 a za prvních devět měsíců tohoto roku zatím 92. Celkem 17 právnických osob již bylo pravomocně odsouzeno. U soudu zatím vždy šlo o menší firmy, ale obvinění už čelí i velcí hráči – státní Česká pošta, významný dodavatel tramvají Pragoimex či největší česká stavební firma Metrostav.
Nyní ministerstvo spravedlnosti navrhlo a vláda schválila novelu zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, která počet trestných činů, za které lze firmu odsoudit, zhruba ztrojnásobí (původně jich bylo 78).
Kritikové to rádi líčí jinak, ale sama novela, pokud tedy projde parlamentem, prakticky s jistotou k nějakým hekatombám poctivých podnikatelů, natožpak k masivnímu odsuzování právnických osob za trestné činy typu vražda či loupež nepovede. Stíhaných firem nicméně přibude.
Otázkou je o kolik a za jaké paragrafy. Pražská vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová míní, že o „masivní nárůst“ nepůjde. Advokát a někdejší státní zástupce Jan Vučka naopak odhaduje, že počet stíhaných firem „nepochybně výrazně vzroste, ale projeví se to až se zpožděním“.
Na nárůstu se budou jistě podílet některé majetkové a hospodářské trestné činy opominuté v původním znění zákona – například porušení povinnosti při správě cizího majetku či porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže. Podle Gřivny ale může dojít třeba i na nemocnice, a to kvůli paragrafu o ublížení na zdraví z nedbalosti.
Na nebankovní finanční instituce už brzy zjevně dopadne trestný čin lichvy, kterého se (spolu se znásilněním) mohou firmy díky předchozí vládní mininovele nově dopustit již od letošního 1. srpna. „Úvěrové společnosti musely již upravovat své interní procesy kvůli snížení rizik odpovědnosti za trestný čin lichvy,” připomíná Vučka. Jiné nově „vytažené“ trestné činy budou ale spíš do počtu. Například kvůli často skloňovanému poškozování spotřebitele, které by mohlo dopadnout na firmy šidící složení potravin, vyšetřovala policie loni jednu jedinou osobu.
STÁLE DÁLE A VÝŠ Zmíněné tempo růstu počtu stíhaných firem je impozantní, přesto však jde o čísla relativně nízká. Tedy aspoň pokud počet obviněných firem, kterých loni bylo 61, poměřujeme počtem obviněných lidí – těch bylo ve stejné době 38 400. Srovnání s blízkými sousedy však ukazuje něco poněkud jiného. V důvodové zprávě k ministerské novele se lze třeba dočíst, že v Rakousku bylo v letech 2006 až 2010 stíháno jen 25 právnických osob a v Maďarsku během sedmi let 21. V Rakousku (a stejně tak i v Belgii a Francii) lze přitom stíhat firmy za všechny trestné činy.
Autor tohoto článku se pokoušel zjistit názor relevantních osob na počet stíhaných firem v Česku a z jeho minivýzkumu plyne, že za přehnaný jej nepovažuje nikdo. Vučka – jinak tvrdý kritik přílišné horlivosti státních zástupců – tvrdí, že „trestní orgány zatím (naštěstí) stíhají firmy poměrně střídmě“. Gřivna zase uvedl, že pokud by státní zástupci přísně dodržovali princip legality (tedy bez výjimky stíhali každou provinilou firmu), musel by počet obviněných právnických osob být vyšší.
Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman je spokojený. Zákon v současné podobě podle něj dobře funguje a počet stíhaných firem považuje za přiměřený. Rozšiřující ministerskou novelu nicméně vítá: „Z tohoto hlediska přecházíme od minimalistické varianty v prvotním pojetí k variantě, která je obvyklá i jinde ve světě.“ CO ZLEPŠIT?
Obdoba našeho zákona o trestní odpovědnosti právnických osob platí s různými obměnami takřka v celé Evropě. Česká norma je poměrně mladá, a trpí proto celou řadou chyb.
Gřivna za největší slabinu považuje skutečnost, že firma se vzhledem k dikci zákona takřka nemůže zbavit obvinění, pokud se nějakého protizákonného jednání – musí jít pochopitelně o jednání v zájmu či jménem společnosti, takže pokud předseda představenstva po večerech někoho pohlavně zneužívá či velebí Hitlera, je to jen jeho věc – dopustí člen jejího statutárního orgánu či zaměstnanec ve vedoucí funkci: „V takovém případě nedává zákon právnické osobě možnost ‚se vyvinit‘, a to ani v případě, že se jedná o zjevný exces konkrétního člověka.“ Podobně to vidí i Vučka: „Firma může být odpovědná za jednání svého pracovníka, ačkoli k němu nedala pokyn, vedení o tom nevědělo, a to dokonce i v případech, kdy je firma jedním z poškozených. Ústavní soud obdržel již několik ústavních stížností, které namítají neústavnost institutu přičítání.“
Na kauzu, ve které by policie obvinila firmu kvůli protizákonnému jednání řadového zaměstnance, zatím Vučka ani Gřivna nenarazili, a není proto jasné, nakolik by „vyvinění“ fungovalo v takovém případě.
Praktické potíže dělají i zatím neusazená procesní pravidla. Nedořešenou otázkou je například to, zda mají představitelé obviněněné firmy právo odepřít výpověď. Následující hypotetický případ ukazuje, jak to v praxi vypadá. Společnost má tři jednatele, jeden z nich cosi provede a on i celá firma kvůli tomu čelí trestnímu stíhání. „Zlotřilý“ jednatel číslo jedna pochopitelně vypovídat nemusí, protože je obviněn sám, jak je to ale se zbylými, kteří v tom jsou nevinně, není jasné. Mohou mlčet, nebo musejí spoluobviňovat svoji firmu? Výklady právníků se tu zatím liší.
Bradáčová zase připomíná, že dosud není dořešena ani důležitá otázka, jak je to s trestní odpovědností firmy a účelovým převodem majetku nebo jeho části.
Na většinu těchto otázek dají nejspíš odpovědi až centrální soudy – Nejvyšší a Ústavní. To ale bude chvíli trvat, protože podle Gřivny se zatím logicky k soudům dostaly spíše bagatelní případy spojené s malými firmami: „Zajímavé bude, až bude před soudem stát nějaká opravdu veliká a silná společnost.“ l
STÁLE VÍC
Jen za prvních devět měsíců letošního roku je stíhaných právnických osob více než za léta
2012 a 2013 dohromady
2012 2013 2014 (do 2. září) Celkem
Zahájení trestního 22 61 92 175
stíhání
Obžaloba 4 15 38 57
Pravomocný 1 4 12 17
rozsudek
Pravomocný 0 4 6 10
trestní příkaz
Zdroj: Nejvyšší státní zastupitelství
ZA CO BY FIRMÁM NADÁLE TREST HROZIT NEMĚL
Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob taxativně jmenuje 78 trestných činů, za které lze firmy stíhat. Vládou schválená novela tento princip obrací. Stíhat by podle ní mělo jít firmy za všechny trestné činy až na ty, kterou jsou vyjmenovány. Nově tak firmy půjde stíhat například za – porušení povinnosti při správě cizího majetku, porušení předpisů o pravidlech
hospodářské soutěže, týrání zvířat, poškozování spotřebitele, ale i za vraždu, loupež či ublížení na zdraví. Naopak to nepůjde za následující delikty – čtyři trestné činy proti těhotenství ženy (třeba navádění k potratu), 17 vojenských trestných činů (třeba zběhnutí), šest trestných činů proti branné povinnosti a dalších 21 trestných činů – například vražda novorozeného
dítěte matkou, pomluva, účast na sebevraždě, soulož mezi příbuznými, dvojí manželství, opuštění dítěte, ohrožení pod vlivem návykové látky, vlastizrada (ovšem za vyzvědačství či rozvracení republiky by firmám díky zásahu Bezpečnostní informační služby a Národního bezpečnostního úřadu trest hrozit měl), opilství. l ROZSUDKY NAD PRÁVNICKÝMI OSOBAMI Soudy zatím vynesly 17 pravomocných rozsudků nad právnickými osobami. Dalších šest rozsudků je v tuto chvíli nepravomocných. Padlo rovněž deset pravomocných trestních příkazů. Nejčastěji soudy firmám ukládaly peněžité tresty či povinnost zveřejnit rozsudek v médiích, došlo už ale také na zákaz činnosti, propadnutí majetku a dvakrát soud právnickou osobu zrušil – jednou kvůli daňovým deliktům, podruhé kvůli zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění. Mezi známé pravomocné rozsudky patří: • Okresní soud v Benešově zrušil pyšelskou společnost a „prázdnou skořápku“ Lax Prag kvůli daňovým podvodům. • Firma XQ12 z Valašské Poljanky dostala za poškození lesa peněžitý trest ve výši 30 tisíc korun. • Společnosti Autodružstvo Frýdek-Místek a Euro Svan dostaly za manipulování se zakázkou na dodávku aut městské policii ve Frýdku-Místku peněžitý trest 30 tisíc korun. • Společnost Sossenior neodvedla pojistné ve výši 127 tisíc a soud jí za to uložil zveřejnit rozsudek. • Občanské sdružení Athena muselo zveřejnit rozsudek kvůli dotačnímu podvodu – nechalo si proplatit 52 tisíc korun za zaměstnankyni, která u něj tehdy ještě nepracovala. • Společnost Ronyexpres musela zaplatit 20 tisíc korun za to, že její jednatel vystavil kamarádovi kvůli „přiklepnutí“ úvěru potvrzení, že u společnosti dělá řidiče. Na vše se přišlo, protože dotyčný úvěr nesplácel a z půjčených 80 tisíc vrátil pouhých 1037 korun. • Nepravomocně potrestal Krajský soud v Brně společnosti Tollmi Milevsko (pětimilionový peněžitý trest) a Zlinexpress spedition (propadnutí automobilu a stáčecího zařízení) za pětatřicetimilionový daňový únik při dovozu minerálního oleje z Rakouska. Stíháno je či bylo celkem 175 právnických osob. Nejčastěji kvůli podvodům, neodvedení či zkrácení daně, sjednání výhody při zadávání veřejné zakázky, úplatkářství, zkreslování údajů o stavu hospodaření či legalizaci výnosů z trestné činnosti. V jednom případě padl trest za týrání svěřené osoby, v dalším za popírání genocidy. l
O autorovi| Václav Drchal • drchal@mf.cz
