Islanďany by měl zachránit před suverénními fondy vstup do EU
Tlaková níže nad Islandem je často příčinou špatného počasí v kontinentální Evropě. V poslední době se stále častěji objevují v ekonomickým médiích zprávy o islandské hospodářské situaci. V jejich podtextu lze odhalit obavu, že americká hypoteční krize zachvátí i islandské hospodářství a poté rozpoutá finanční bouři v celé Evropě.
Obavy, že Island bude prvním evropským státem, který se stane obětí hypoteční krize, získávají stále reálnější obrysy. Podporují je pětadvacetiprocentní oslabení islandské koruny proti euru a inflace, která narostla na 8,7 procenta - a hrozí až dvojciferná. Islandská centrální banka se snaží tento vývoj zvrátit a po sobě rychle následujícími opatřeními zvýšila úrokovou sazbu na rekordních patnáct procent.
Varování klientům
Finanční experti se shodují, že islandská ekonomika je v zásadě zdravá. Například Richard Thomas, analytik Merill Lynch, v nedávno zveřejněné studii napsal: „Hysterie na úvěrových trzích v souvislosti s Islandem dosáhla dalšího vrcholu. Po detailním šetření však nelze tvrdit, že by islandské banky neměly dostatek kapitálu. Navzdory tomu se mnoho odborníků domnívá, že může nastat koncentrovaný útok na islandský finanční trh.“
To potvrzuje i Ásgeir Jónsson, vrcholný manažer banky Kaupthing. Dle něho je islandský finanční systém obětí spekulativního útoku mezinárodních suverénních fondů. A dodává: „Dravá zvěř také vždy útočí na nejslabší zvíře ze stáda.“
V britském tisku se proto objevila varování drobným klientům, kteří znervózněli kvůli zhroucení banky Northern Rock, aby na kontech u islandských bank Kaupthing a Landsbanki neměli více než 35 tisíc liber. Tuto částku totiž v případě jejich zhroucení pojišťovny garantují, vyšší však nikoli. Obě banky se na britských ostrovech silně angažovaly v online bankovnictví s vysokými úroky.
Analytici proto zkoumají celou strukturu islandského hospodářství a snaží se najít odpověď na dvě otázky, na jakých základech je vybudovaná ekonomika Islandu a kde se vzal kapitál islandských bank potřebný k expanzi na zahraničních trzích.
Hospodářský růst
Island je jedním z málo známých, zato však agilních finančních center. To překvapuje, protože v sedmdesátých letech jeho finanční poměry připomínaly spíše třetí svět než západní Evropu. V důsledku mnoha radikálních reforem se však islandská ekonomika přestala opírat o tradiční průmyslová odvětví a stále více se koncentrovala na finanční sektor a vývoj technologií spojených s využitím termální energie. To širší evropská veřejnost téměř nezaznamenala, protože věnovala pozornost změnám, jimiž kontinent procházel po ukončení studené války. Dnešní islandské hospodářství však již není závislé na rybolovu, termální energii a hliníku.
Reformy nezměnily jen strukturu hospodářství, ale i hlavní město Reykjavík. Bydlet ve čtvrti Borgatún je v moderním Islandu znamením úspěchu. Celá ekonomická elita sídlí v této nové obchodní a finanční čtvrti. Ještě před několika roky dominovaly v této čtvrti na východ od centra Reykjavíku především rybí továrny a malé podniky. Dnes jsou v ní všude vidět jeřáby a stavební technika, jež pomáhá s výstavbou nových budov ze skla a ušlechtilých kovů.
Zároveň se změnami struktury islandské ekonomiky se proměnilo i složení hrubého domácího produktu země. Bylo důsledkem přístupu Islandu ke společnému evropskému trhu v roce 1994 po liberalizaci finančního trhu země, aniž by se Evropská unie mohla vměšovat do islandské politiky rybolovu. Ta je dodnes největší překážkou k členství země v EU.
Ekonomický růst země má dopad na pracovní trh, kterému se však nedostává kvalifikovaných sil. Nezaměstnanost se pohybuje pod jedním procentem.
Pozitivním faktem je věkový průměr Islanďanů 35 let - Island má nejmladší obyvatelstvo v Evropě. Mladí lidé jsou často a opakovaně posíláni do zahraničí, odkud se vracejí jazykově vybavení a s mnoha mezinárodními kontakty.
Zahraniční expanze
Tři největší islandské banky Kaupthing, Landsbanki a Glitnir (dříve Islandsbanki) byly až koncem devadesátých let zbaveny státní kontroly a privatizovány. Okamžitě vydaly na nákupy do zahraničí, především do Velké Británii a severní Evropy, což jim přineslo označení finanční Vikingové.
Růst islandských bank se tedy uskutečnil především na zahraničních trzích. Proto obchodují většinou v zahraničních měnách. To však stěžuje pozici islandské centrální bance, která může tisknout jen islandské koruny, jež zaručují stabilitu finančního systému země. Ten je nejmenším samostatným systémem (Island má 310 tisíc obyvatel) s volně směnitelnou měnou na světě. Problémy s ním spojené se však projevují během současné hypoteční krize.
Do zahraničí se však nevydaly jen banky, ale i další firmy. Například soukromá investiční společnost Baugur se intenzivně angažuje v zahraničí. Získala tradiční dánské obchodní domy Magasin du Nord a Illum. A dle některých zpráv chce získat za tři miliardy dolarů většinový podíl v americkém obchodním řetězci Saks. Aktivity dalších islandských koncernů, jako jsou Actavis (generika), Össur (protézy) nebo Marel (potravinářský průmysl), přispěly k růstu přímých zahraničních investic. Ty představovaly v roce 1996 pouhých 4,2 miliardy islandských korun, ale v roce 2006 narostly na 335 miliard, což tvoří jednu třetinu hrubého domácího produktu.
Reálné spiknutí?
Aktiva v zahraničních měnách a trpasličí rozměry finančního sytému však upoutaly pozornost suverénních fondů. Údajně se rozhodly - podobně jako tomu bylo v devadesátých letech při znehodnocení britské libry - zaútočit na islandskou korunu.
Několik manažerů suverénních fondů z různých zemi se mělo sejít na pozvání americké investiční banky Bear Stearns v jednom reykjavickém hotelu. Bear Stearns, který později musel být sám zachráněn před zhroucením, pozval mezinárodní manažery, aby diskutovali o islandském hospodářství. Výsledkem jednání měla být dohoda o společném postupu.
Toto spiknutí sice není podloženo žádnými důkazy, ale ani není zcela neopodstatněné. Nedávno totiž na toto téma kladli otázky šéfovi americké centrální banky (Fed) Benu Bernankovi američtí kongresmani.
V islandských ekonomických kruzích se proto stále častěji ozývají hlasy, že koruna dosloužila a že by ji měla nahradit jednotná evropská měna euro. To sice politická reprezentace striktně odmítá, ale islandský premiér Geir Haarde slíbil finančnímu sektoru náležitou pomoc. Prohlásil, že vláda udělá vše, co je třeba na podporu zmíněných bank. Kromě jiného zmínil státní úvěry v zahraničních měnách. A dodal, že je nutné, aby islandská centrální banka zvýšila své devizové rezervy.
To sice krátkodobě posílilo pozici islandských bank na kapitálových trzích, ale celková důvěra v ekonomiku země klesá. Přestože Island prakticky nemá dluhy, ratingové agentury uvažují o snížení jeho bonitního hodnocení. Zatím má Island u Moody’s velmi dobré ohodnocení AAA a u Standard & Poor’s stejně jako u agentury Fitch A+.
Řešení krize
Zajímavé na celém případě je, že oba aktéři souboje si jsou v lecčems podobní. Islandské firmy se totiž často chovají jako suverénní fondy. Mají pověst agresivních obchodníků a především své skandinávské sousedy, pro které je konsensus prioritou, šokují bezohledností, jež připomínají metody amerických investičních „žraloků“.
Islanďané však mezitím řešení současné krize našli. Poslední průzkumy veřejného mínění ukázaly, že poprvé v historii je většina hrdých ostrovních obyvatel pro vstup do EU. Poté by totiž nebyli sami v boji proti spekulantům.
Fakta
Státní zřízení Islandu
republika
Vznik
1. prosince 1918 (nezávislost na Dánsku)
Prezident
Ólafur Ragnar Grímsson
Premiér
Geir Haarde
Měna
islandská koruna
HDP na obyvatele
54 858 dolarů (4. místo na světě, 2007)
Jazyk
islandština
Rozloha
103 125 km²
Počet obyvatel
316 252 (2007)
Souvislosti
Island je jedním z finančních center.
V důsledku mnoha radikálních reforem se islandská ekonomika přestala opírat o tradiční průmyslová odvětví.
Stále více se koncentrovala na finanční sektor a vývoj technologií spojených s využitím termální energie.
Po liberalizaci finančního trhu Island v roce 1994 přistoupil ke společnému evropskému trhu.
Evropská unie se však nesmí vměšovat do islandské politiky rybolovu.
Ta je největší překážkou k členství země v EU.
Pracovnímu trhu se nedostává kvalifikovaných sil.
Nezaměstnanost se pohybuje pod jedním procentem.
Tři největší islandské banky Kaupthing, Landsbanki a Glitnir byly privatizovány koncem devadesátých let.
Island má nejmenší samostatný finanční systém s volně směnitelnou měnou na světě.
Přímé zahraniční investice narostly v roce 2006 na 335 miliard islandských korun, což představuje jednu třetinu hrubého domácího produktu.
Aktiva v zahraničních měnách a trpasličí rozměry finančního sytému upoutaly pozornost suverénních fondů.
Údajně se rozhodly zaútočit na islandskou korunu.