Útok se blíží

Vojenské kapacity k likvidaci jaderného programu Teheránu mají USA i Izrael

Až Amerika zaútočí na Írán, bude to nečekaný a rychlý atak ze vzduchu a z letadlových a bitevních lodí. Washingtonu přitom nepůjde ani tolik o změnu režimu, jako o totální likvidaci íránských jaderných zařízení včetně obsluhujícího personálu. Současně se také pokusí neutralizovat íránskou protivzdušnou obranu a letectvo. Pokud nezaútočí Američané, provedou likvidaci íránských jaderných zařízení Izraelci, kteří jsou momentálně v té nejlepší vojenské kondici. K útoku může dojít prakticky kdykoli, může to být velmi brzy. Musí se tak totiž stát ještě předtím, než bude reaktor v jihoíránském Búšehru zcela naplněn jaderným palivem a zahájí provoz. Pozdější likvidace reaktoru by způsobila ničivý výbuch, který by ohrozil nejenom samotný Írán, ale také Kuvajt, Saúdskou Arábii, Bahrajn, Katar a Spojené arabské emiráty.

Jako v Osiriku.

Termín naplnění reaktoru v Búšehru, který Íráncům pomáhají stavět Rusové, se už několikrát odsunul. Írán své tajemství neprozradil a západní svět včetně USA žije v domnění, že by se to mohlo stát někdy mezi srpnem a prosincem letošního roku.
Nátlak západních států, aby Írán svůj jaderný program zastavil, je zatím bezvýsledný. Írán nadále trvá na tom, že ve svém jaderném programu bude pokračovat stůj co stůj. Odmítá se podvolit rezoluci Rady bezpečnosti OSN, která požaduje, aby do konce srpna zastavil obohacování uranu. Jak prohlásili íránští představitelé, Teherán hodlá i nadále vyvíjet jaderné technologie včetně centrifugových kaskád. Centrifugy slouží k oddělení izotopu uranu použitelného jako jaderné palivo, stejně tak je ale možné z něj vyrobit jadernou bombu.
K podobné krizové „jaderné“ situaci už v oblasti Zálivu jednou došlo. V roce 1981 měla v Iráku začít pracovat jaderná elektrárna Osirik. Izrael vyslal nad reaktor osm stíhaček F-16 doprovázených šesti bombardéry F-15. Během několika minut z něj zbyly jen ruiny. Nyní se už několik měsíců spekuluje o tom, že podobný osud stihne i jaderná zařízení v Íránu. S tím rozdílem, že útok možná neprovedou izraelská, ale americká letadla.
První serióznější informace o plánovaném americkém útoku na Írán se objevily už letos v lednu v americkém magazínu New Yorker, v článku respektovaného novináře Seymoura Hershe. „Plánování operace proti Íránu je velmi daleko. Bushova administrativa již zahájila tajnou zpravodajskou misi, která má získat maximum informací o potenciálních cílech. Jaderných, chemických i vojenských,“ napsal Hersh, „tyto cíle budou následně zničeny přesně naváděnými raketami odpálenými z letadel a lodí, případně zlikvidovány speciálními výsadkovými komandy.“ Pentagon informace z Hershova článku oficiálně popřel, nicméně zdroje dalších amerických médií dávaly Hershovi za pravdu. Debata o tom, že Amerika se vyčerpala v boji s terorismem v Iráku a Afghánistánu a na další válečné akce už nemá vojenské kapacity, se proto může už brzy ukázat jako bezpředmětná.
Ano, je pravda, že Pentagon nemá dalších minimálně sto tisíc pěšáků, které by musel vyslat do Íránu, aby dosáhl pádu současného nebezpečného režimu. Ministr obrany Donald H. Rumsfeld má momentálně 150 tisíc svých vojáků v Iráku, na 30 tisíc je nasazeno v západní části Perského zálivu a dalších 18 tisíc v Afghánistánu.
„Proč by Amerika musela svrhnout režim, když jí bude úplně stačit zničení íránských jaderných zařízení. Doba, kdy by Írán mohl sestrojit vlastní jadernou bombu, se tím odsune o pět deset let. A to bohatě stačí,“ řekl týdeníku EURO český jaderný inženýr, který dlouhodobě působí v oblasti Perského zálivu. Současně je přesvědčen o tom, že Spojené státy si nemohou dovolit na Írán nezaútočit. „Přijde to na sto deset procent,“ tvrdí.
K podobnému názoru došel i Paul Rogers z Oxford Research Group ve své studii Írán: souvislosti války. „Neokonzervativní kruhy ve Washingtonu jsou nadále přesvědčeny o tom, že Írán je mnohem větší hrozbou pro americké regionální i globální zájmy než Irák.“ píše Rogers. USA mají navíc s Íránem dlouhodobé špatné zkušenosti a možná i špatné svědomí, že ho nedokázaly zpacifikovat dřív. Dalším faktorem je i to, že Spojené státy jsou čím dál víc závislé na ropě z dovozu včetně té ze Zálivu. „Za takových okolností je prostě nemožné nechat takový militantní a nepředvídatelný stát vyrobit vlastní jadernou zbraň. To by navíc přímo ohrozilo největšího amerického spojence v oblasti - Izrael,“ konstatuje Rogers. I on si myslí, že pravděpodobnost amerického útoku na Írán se postupem doby zvyšuje.
Administrativa amerického prezidenta George W. Bushe má opravdu Írán za hodně nebezpečný stát. V aktualizované verzi americké Národní bezpečnostní strategie (publikována 16. března 2006 - pozn. redakce) se doslova uvádí: „Spojeným státům nehrozí od žádného jiného státu na světě taková hrozba jako od Íránu.“

Amerika na to má.

Do 11. září 2001 měla Amerika nasazeno v cizině zhruba 250 tisíc vojáků. Asi 100 tisíc jich působilo ve východní Asii (Japonsko, Jižní Korea, lodě v západním Pacifiku), stejný počet vojáků sloužil v Evropě (hlavně v Německu, část sil byla nasazena ve Velké Británii a Itálii). Zbytek se pohyboval v oblasti Perského zálivu. Po útocích al-Káidy na Ameriku posílil Pentagon přítomnost ozbrojených sil USA v oblasti Perského zálivu. V Iráku průběžně slouží až 50 tisíc vojáků, v sousedním Kuvajtu 26 tisíc a v Afghánistánu zhruba 60 tisíc.
I přesto Pentagon plánuje v příštích čtyřech letech propustit až pětasedmdesát tisíc pěšáků, počet vojenských profesionálů klesne na jeden milion tři sta padesát tisíc. Amerika se pak v počtu příslušníků ozbrojených sil dostane na úroveň Indie, Ruska a severní Koreje, Čína ji se svými bezmála třemi miliony vojáků více než dvojnásobně převýší. Na druhé straně si americké ozbrojené síly udrží drtivou technologickou převahu. Pentagon hodlá posilovat jednotky pro speciální a psychologické operace. Americké ozbrojené síly mají být rychlejší, účinnější, schopné nasazení kdykoli a kdekoli na zeměkouli. Jejich ztráty mají přitom být co nejmenší.
Na počátku této dekády si Spojené státy udržovaly takové ozbrojené síly, které měly zvládnout vybojovat vítězství ve dvou „plnohodnotných“ válkách. Jedno z nich přitom mělo být „okamžité“ a „zdrcující“.
Dnešní Spojené státy se angažují v jedné, zato dlouhotrvající válce. V „globální válce proti nebezpečným extremistům, kteří používají terorismu jako zbraně, jež má zničit americký svobodný způsob života“, jak se uvádí v čerstvé zprávě Pentagonu o vývoji amerických ozbrojených sil na další čtyři roky (QDR - Quadrennial Defense Review - pozn. redakce). „Boje se momentálně soustředí v Iráku a Afghánistánu, ale v příštích letech budeme muset bránit naše zájmy kdekoli na zeměkouli.“ píše se dále v QDR.
Proběhne rozsáhlá reorganizace struktury pozemních sil, jejich „bojová síla“ se má zvýšit o šestačtyřicet procent.
O třetinu, na dvaapadesát tisíc, se zvýší počty příslušníků speciálních jednotek. Třetinový nárůst - o 3700 - čeká i jednotky pro psychologické operace, které mají za úkol zmást protivníka.
Zvýší se vycvičenost jednotek SEAL pro speciální operace „přímé akce“. Dle všeho půjde o vypátrání a zajištění, možná i likvidaci, teroristů nebo zbraní hromadného ničení na území nepřátelských států. Speciální jednotky mají pod své přímé velení získat i jednu peruť bezpilotních průzkumných letadel. Do roku 2011 by jich pozemní síly měly mít k dispozici více než tři stovky.
Vypadá to, že Amerika chce být připravena na rychlé a precizně provedené vojenské akce s minimálními ztrátami na technice a životech. Kdekoli na světě. Jak napsal Seymour Hersh v již zmiňovaném článku pro New Yorker: „Prezident (Bush) již schválil útoky speciálních komand a zvláštních armádních jednotek proti teroristům v deseti zemích Středního východu a jižní Asie.“

Silný je i Izrael.

Za nepřítele číslo jedna považuje Írán i další stát. Izrael. Ještě před eskalací právě probíhajícího konfliktu mezi Izraelem a Hizballáhem mnozí analytici a bezpečnostní experti předpovídali, že by s útokem na Írán mohl začít právě židovský stát. Proč? Izrael je podle amerických zdrojů momentálně v nejlepší vojenské kondici v historii. Nakoupil pětadvacet bombardérů F-15 s prodlouženým doletem a objednal dalších 102 stíhaček F-16, také ve verzi s delším dosahem. Zatím obdržel prvních šedesát kusů. K nadzvukovým letadlům si Izrael přikoupil ještě několik tankovacích letounů B-707, které mohou jeho útočným strojům doplňovat palivo za letu. „Rozhodně mají na to zaútočit na Írán a úspěšně zničit jaderné cíle,“ řekl deníku the Washington Times generál amerických Air Force Thomas G. McInerney. Současně si židovský stát v Americe pořídil pět set bomb BLU-109 přezdívaných „trhači bunkrů“. Tyto bomby proniknou prakticky skrz jakékoli opevnění a vybuchnou v okamžiku, kdy jsou uvnitř chráněného, obvykle podzemního, objektu.
K provedení útoku by Izrael musel získat svolení Pentagonu s přelety nad těmi oblastmi Zálivu, které má pod svou kontrolou. To by však neměl být žádný větší problém.
Někteří experti ale ještě před pár týdny sázeli na ještě jiný scénář možného střetu s Íránem: operaci zahájí američtí vojáci a Izrael se do konfliktu zapojí až poté, co ho k tomu vyprovokuje Írán. Tím, že přiměje spřátelený Hizballáh, aby Izrael napadl raketami ze severu, „zaměstnal ho“ a zabránil tomu, aby by se židovské ozbrojené síly přidaly k americkým. Realita se od scénářů analytiků přece jen liší. Jak známo, Hizballáh zahájil svoji akci - společně s palestinským Hamasem, který se také těší podpoře Íránu - o něco dřív. Pětadvacátého června napadli bojovníci Hamasu v Gaze izraelské vojáky. Dva zabili, dva zranili a jednoho unesli. Izrael zahájil proti operativcům organizace masivní akci. Současně se pochopitelně pokoušel osvobodit uneseného vojáka. Hamas odpověděl raketovými útoky na izraelské území. Pak se do boje proti Izraeli zapojil Hizballáh. Dvanáctého července jeho členové překročili libanonsko-izraelskou hranici a napadli dva vozy izraelské armády. Na místě zůstali tři mrtví izraelští vojáci. Uneseni byli další dva Izraelci.
Hizballáh potom začal na izraelské území pálit desítky raket denně. Izrael zahájil rozsáhlé letecké i pozemní operace. Konflikt trvá dosud, jeho řešení se pokouší nalézt - zatím bezvýsledně - i Rada bezpečnosti OSN.

Deset tisíc kaťuší.

Ze současné situace může nejvíc získat právě Írán - o jeho jaderném programu se, alespoň dočasně, přestalo diskutovat. Nedá se proto vyloučit, že Hizballáh provedl útok a únosy na íránskou objednávku.
„Írán je patronem Hizballáhu,“ tvrdí odborník na Střední východ z Výzkumného střediska amerického Kongresu Kenneth Katzman. „Řada íránských lídrů vnímá Hizballáh jako výsledek islámské revoluce v roce 1979. Američtí experti se domnívají, že Írán byl ochoten poskytovat značné zdroje na to, aby Hizballáh přežil a prosperoval v libanonské politice. Írán může Hizballáh stejně tak použít k útokům na Izrael a k jeho oslabení,“ napsal Katzman.
V Libanonu působilo řadu let několik stovek vojenských poradců z elitní íránské Revoluční gardy. Momentálně jich je podle zdrojů deníku Washington Times jen padesát. Hizballáh si již údajně vybudoval vlastní zdroje, dodávky zbraní z Íránu ovšem pokračují. Írán například Hizballáhu dodal protiletadlové rakety Stinger ukořistěné v Afghánistánu. Dále rakety Fajr-5 (dolet 45 mil) či více než deset tisíc raket Kaťuša. Nedá se vyloučit, že Hizballáh z Íránu získal i raketu Zelzal s doletem 120 mil, která může při odpálení z jihu Libanonu zasáhnout okraj Tel Avivu. Americké ministerstvo zahraničí uvádí, že Hizballáh disponuje i bezpilotními letouny Mirsad. Monitoruje jimi severoizraelské území. Chce Írán jen odvést pozornost, nebo může jít i o něco víc? Teherán možná doufá, že pokud se mu bude dařit strategie v sousedním Iráku, kde skrytě organizuje útoky proti americkým vojákům, ale i řadovým Iráčanům, zaměstná oba své největší soupeře natolik, že se mu přece jen podaří jadernou bombu dokončit.
O tom, že Írán podporuje rebely a teroristy působící v Iráku se spekuluje už dlouho, v podstatě od pádu režimu Saddáma Husajna. Nedávno o tom ale Američané začali otevřeně hovořit - a to může být důležitý signál. Generál George Casey, velitel amerických sil v Iráku v pátek 23. června obvinil Írán ze skryté podpory šíitských extrémistů v Iráku. „Íránci tajně řídí teroristické operace v Iráku nejen proti nám, ale i proti iráckému lidu,“ řekl generál Casey. „Jsme si jisti tím, že íránské speciální jednotky dodávají extremistickým skupinám v Iráku zbraně, trhaviny a také zvláštní výcvik,“ dodal Casey.

Teroristická odpověď.

Co by mohlo po americkém, případně americko-izraelském, útoku následovat? Íránské ozbrojené síly nejsou - alespoň soudě podle toho, co o nich Západ ví - natolik mohutné, aby dokázaly vzdorovat dlouho. I tak ale může být reakce na americké napadení poměrně silná a nepříjemná. Půjde totiž pravděpodobně o globální teroristické akce. „Írán může sáhnout k omezeným, ale kvantitativně úspěšným akcím, které budou později označeny za teroristické operace,“ konstatuje Mustafa Alani, ředitel programu Bezpečnostních a teroristických studií na Gulf Research Center se sídlem v Dubaji ve Spojených arabských emirátech. Soudí, že skupiny řízené z Íránu zaútočí nejprve na americké vojenské, diplomatické a ekonomické objekty v oblasti Perského zálivu a Středního východu. Později budou následovat útoky na zájmy USA a Izraele po celém světě. Írán současně poskytne maximální finanční a vojenskou podporu teroristickým skupinám, které bojují proti Americe a Izraeli. Včetně Hizballáhu, který by se měl za Írán pomstít Izraeli. Írán se také pokusí ještě více destabilizovat bezpečnostní situaci v Iráku a upevnit svůj vliv v zemi. A jako poslední zbraň může Írán použít ropný trumf: zahájí sérii sabotáží proti ropným zařízením a infastruktuře v celém Zálivu. Cena ropy se může vyšplhat na cenu 150 (to tvrdí Gary Sick, expert na Írán z Kolumbijské univerzity) až 200 dolarů (odhad náměstka íránského ministra zahraničí Manuchehra Mohammadi) za barel.
Někteří experti ale informacím o blížícím se americkém útoku na Írán nevěří, označují ho dokonce za „strategický bluf“, který má udržet Írán v napětí a odradit ho od nějakých šílených akcí. Otázkou ovšem je, kdo blufuje víc. Například hlavní íránský vyjednavač o jaderném programu Alí Larídžání minulý týden prohlásil, že jeho země se svého jaderného programu nikdy nevzdá. Kdo se připojí k případným americkým sankcím, musí podle něj očekávat bolestivá odvetná opatření. „Nelze připustit, aby se tyto státy domnívaly, že nás mohou poškodit a že budeme vyčkávat, aniž budeme reagovat,“ vzkázal světu Larídžání. Írán už mobilizuje svoje ozbrojené síly.

Útočný plán Jak by mohl vypadat případný útok na íránské jaderné kapacity
Bude nečekaný, překvapivý a velmi rychlý. Provedou ho především letadla US Air Force, která už jsou rozmístěna na leteckých základnách v oblasti Zálivu. Do akce se zapojí i bombardéry s dalekým doletem, které odstartují z USA, Velké Británie a základny Diego García v Indickém oceánu a samozřejmě i útočné síly námořnictva se svými řízenými střelami s plochou dráhou letu a letadly z letadlových lodí umístěných v Perském zálivu a Arabském moři. US Navy má v Zálivu k dispozici více než sto padesát letadel a několik stovek účinných řízených střel. Zhruba stejný počet letounů se může do oblasti dostat během několika hodin.
Letectvo a námořnictvo bude pravděpodobně útočit na pět hlavních cílů: v hlavním městě Teheránu by měl být zničen výzkumný jaderný reaktor, zařízení na výrobu radioizotopů, několik dalších laboratoří, které se podílejí na jaderném výzkumu, a také sídlo firmy Kalaye Electric Company. Současně by mělo dojít k likvidaci jaderného technologického centra v Isfahánu, v němž jsou umístěny experimentální reaktory a zařízení k obohacování uranu.
Zničena by měla být i jaderná zařízení včetně centrifugových kaskád ve městech Natanz a Arak. A samozřejmě i tisícimegawattový jaderný reaktor v jihoíránském Búšehru. Následovat mohou i další útoky na zbývající laboratoře - například univerzitní - a zařízení, která se podílejí na jaderném programu.
Nedá se ale vyloučit, že Írán má další, ještě utajenější náhradní podzemní jaderné laboratoře, které mají dokončit výrobu jaderné bomby i po americkém bombardování. Američané budou chtít zřejmě předejít ztrátám, a proto se současně s první útočnou vlnou pokusí zničit íránskou protivzdušnou obranu a vzdušné síly. Pentagon se nejvíce obává letadel americké výroby F-14A Tomcat. Írán jich má minimálně třicet, koupil je v 70. letech.
Po prvním útoku bude následovat „dočištění“, letouny se vrátí na místo činu a zkontrolují stav. Vše může trvat zhruba jeden týden, záleží na tom, jak urputně se bude Írán bránit.