(Euro 5/2009)
Se zájmem jsem si přečetla tendenční článek Utrácí se i za vykřičené domy (EURO 5/2009) o hospodaření EU z hlediska Evropského účetního dvora (EÚD). Ve zprávě EÚD se však jednoznačně říká, že defraudací bylo v posledních čtyřech letech průměrně 3,5 ročně. A navíc EÚD defraudace neřeší. Benjamin Kuras v článku hovoří o chybách, které EÚD při své auditorské činnosti objevil. A že „chyba“ je auditorský eufemismus pro nedbalost i defraudaci. Kdyby tomu tak bylo, výsledkem by nebylo 3,5 defraudace za rok.
Nezasvěcený čtenář může nabýt dojmu, že EÚD ve zprávě uvádí, že při auditech objevil komické projekty, jako jsou anglické veřejné záchodky či studie o pracovních podmínkách basketbalistů. Nic takového však ve zprávě EÚD není. Tím však netvrdím, že se to skutečně nestalo a takové projekty nebyly. V článku se rovněž píše, že „činitelé a úředníci Evropské komise zfalšovali kontrakt s jednou bruselskou firmou na úklid kanceláří. Od roku 2003 s jeho pomocí vytunelovali z rozpočtu komise 44 milionů eur.“ To je tvrdé a kategorické prohlášení. Kde jsou důkazy pro toto tvrzení?
Dalšími nepodloženými informacemi jsou údaje o uskutečněných projektech – nikdy nefungující fontáně, zimním festivalu s masáží hlavy, založení centra pro léčbu rakoviny a tak dále. Kde si může čtenář ověřit, že takové projekty byly podány, schváleny a uskutečněny, aniž by při jejich kontrolách kdokoli odhalil podfuky či chyby? Nepřišlo se na tyto projekty právě v důsledku dobré práce kontrolních mechanismů Evropské komise (EK) a EÚD?
Čtenář může nabýt dojmu, že EK a EU jsou velkým tunelem na daně ubohých daňových poplatníků. Konkrétní částky ve formě dotací na nesmyslné projekty však většinou nepřiděluje EU ani EK, ale národní řídící orgány a prováděcí agentury. Ty rovněž takzvaně primárně kontrolují, zda byly dotace vynaloženy v souladu s programy a pravidly. A důslednou kontrolou zjistí, zda se „švindluje“ s penězi evropských daňových poplatníků. V kladném případě mají právo požádat o vrácení dotace a případně popohnat viníky k soudu.
Postaví-li někdo za peníze od EU něco jiného, než uvedl v projektu, není to chyba unie. Přesné znění pravidel jednotlivých 545 programů si stanovují členské státy samy a EK jim dává jen základní rámec. Pokud EU při auditech zjistí nesrovnalosti, je to naopak důkaz, že systém funguje. A měla by být spíše pochválena, že je odhalila.
Zajímám se o tuto problematiku a zajímalo by mě, kde Benjamin Kuras získal důkazy o podvodných projektech. Pokud jde o obecně známý případ dánského podnikatele, který si postavil lyžařské středisko, kde je důkaz, že tam jen jeden den rozfoukal trochu umělého sněhu? Možná by bylo férové uvést, kolik žadatelů uvedených v článku muselo dotace vrátit.
Neschvaluji principy politiky soudržnosti, do níž zmiňované projekty převážně spadají. Ani principy, na jejichž základě lze získat dotace z Evropského sociálního fondu. Neschvaluji, že se peníze někomu ve formě daní vezmou a přerozdělí se, neboť se tím jejich značná část „vytratí“ na administraci, technickou pomoc a tak dále. Nic to však nemění na tom, že mi článek připadá tendenční. Zajímá mě proto, odkud Benjamin Kuras čerpal důkazy pro svá, leckdy kategorická tvrzení. Ač to tak (asi) má vypadat, ze zprávy EÚD to být nemohlo.
Vladimíra Soudková, soudek@iol.cz
Děkuji za připomínky týkající se tendenčnosti mého článku. Nevylučuji možnost, že u dlouholetého notorického euroskeptika se může jakýkoli jeho text na téma Evropské unie jevit tendenční. Stejně jako se zase jemu jeví tendenční většina oficiálních informací EU subvencovaná dvoumiliardovým rozpočtem. Odkazuji na Open Europe, renomovanou britskou organizaci, která se již několik let zabývá finančními neregulérnostmi EU a jejímž jsem pravidelným příjemcem informací - http://www.openeurope.org.uk/media-centre/pressrelease.aspx?pressreleaseid=90.
Příklady jsou z jejího průzkumu. Nikde v článku netvrdím, že byly citované ze zprávy auditorského dvora. Máte pravdu, že není jisté, že dánský podnikatel foukal sníh jen jeden den. Pouze to, že jen na jeden den byla jeho sněhová atrakce otevřená pro veřejnost. Za tuto nepřesnost se omlouvám.
Benjamin Kuras, spolupracovník redakce
