Měl by stát prodat národní podnik Budějovický Budvar?
- ano 63,2 %
- ne 28,3 %
- nevím 8,5 %
Jelikož se prodej Budějovického Budvaru stal v poslední době aktuální (viz strany 3, 24), směřovala otázka Manažerského barometru právě k němu. Téměř dvě třetiny ředitelů se ve svých reakcích shodly na tom, že nemá cenu otálet. „Stát není schopen řídit pivovar stejně jako není schopen řídit banku. Proč by měl být Budvar jiný než třeba Česká spořitelna?“ zazněla odpověď, jež shrnula názory většiny.
Obavy z neschopnosti státu udržet budějovický pivovar mezi špičkovými značkami byly jedním ze dvou hlavních faktorů, které u respondentů rozhodovaly pro jeho prodej. „Pivovarnický trh se globálně restrukturalizuje, a přestože se nám Budvar z dnešního pohledu může zdát silnou a zdravou společností, není možné, aby z dlouhodobého hlediska jako samostatný státní podnik svoji tržní pozici neztrácel,“ uvedl jeden dotazovaný a své stanovisko zdůvodnil, „Osamocená společnost jeho velikosti by nakonec měla pouze regionální význam, protože by nebyla schopna finančně čelit vysokonákladovým marketingovým strategiím hlavních světových hráčů.“
Druhým podstatným faktorem byla finanční výhodnost transakce pro Českou republiku. „Z ekonomického pohledu je nyní pravděpodobně k prodeji nejlepší příležitost,“ prohlásil další manažer. Vzápětí si však posteskl: „Bohužel doba, kdy všechna piva budou chutnat stejně, se nedá rozumnými prostředky odvrátit.“ Jiný ředitel měl na věc, co se týče financí, podobný názor: „Vzhledem k faktu, že pivo rozhodně nepatří mezi strategické suroviny, je třeba hledat cestu maximalizace výnosu.“ Jeho kolega následně podotkl, že měl stát Budějovický Budvar privatizovat již dříve: „Budvar není stříbrnější než jiné rodinné stříbro, které už bylo dávno prodáno. Specifická rizika známkoprávních vztahů lze ošetřit v kupních smlouvách.“
Mezi příznivci prodeje pivovaru se našel i jeden, který by ještě raději počkal. Vysvětlení, jímž svou volbu doprovodil, bylo jednoduché: „Tato vláda raději ne! Mohlo by to být za zrcátko a kuličky…“
Více než čtvrtině respondentů se však představa Budvaru v jiných než státních rukou nelíbila. Jejich poznámky se často dotýkaly skutečnosti, že na záplatování děr v rozpočtu je pivovar příliš dobrý a prosperující. „Ze slepice, která každé ráno snese zlaté vejce, by se při kručení v žaludku neměla dělat polévka. Odideologizovaná privatizace by neměla řešit - bohužel vždy aktuální problém - deficitu státních financí, ale alespoň ekonomicky chladnou kalkulaci dlouhodobých výnosů manažersky a od státu oddělené státní firmy ve srovnání s nabízenou cenou,“ upozornil jeden z odpůrců prodeje. Stejnou argumentaci a dokonce stejnou metaforu použil i jiný manažer: „Ačkoli stát obvykle bývá považován za nejhoršího hospodáře s podnikatelským i jiným majetkem, existují a měly by existovat výjimky, které potvrzují pravidlo. Za takovou výjimku bych považoval právě Budějovický Budvar, který za více než deset let své existence ve víceméně tržním prostředí prokázal životaschopnost a úspěšnost i v poněkud již přežilé právní formě národního podniku. Navíc nynější úvahy o jeho privatizaci až příliš zavánějí účelovostí ze strany vlády, která v křečovité snaze sehnat peníze na zalepení děr ve schodkovitém finančním hospodaření státu je ochotna podříznout slepici, co snáší zlatá vejce, tedy obětovat okamžitému příjmu z privatizace Budvaru (která reálně hrozí jeho likvidací či „zglajchšaltováním“, pokud by se dostal například do rukou skupiny Anheuser-Busch) budoucí výnosy i další výhody z vlastnictví tak lukrativního podniku.“
Další ředitel vidí jako největší překážku případného prodeje jinde. „Dokud nebude ukončen známkoprávní spor se společností Anheuser-Busch, jsem zásadně proti,“ odpověděl, „jsem přesvědčen, že tento tlak by na rozdíl od státu soukromý vlastník neustál, a proto by privatizace měla být odložena.“ Představu o tom, co by mělo být s pivovarem dál, má ale poměrně jasnou: „Jsem rozhodně pro privatizaci této společnosti, klidně způsobem management buy-out, pokud na to manažeři společnosti seženou peníze. Není důležité, kdo pivovar vlastní, ale jestli vyrábí dobré pivo za rozumnou cenu, které se prodává u nás i na zahraničních trzích. Budějovičtí dobré pivo vařit umějí, a aby se tomu mohli opravdu naplno věnovat, nemůžou ztrácet čas soudními tahanicemi o značku, která jim podle zeměpisného označení původu právem náleží.“
Odpovídalo 106 manažerů
