ÚVĚRY EKONOMICE NECHYBĚJÍ

Guvernér ČNB nepociťuje vůči své osobě animozitu

Zdeněk Tůma (40) vystudoval VŠE a v roce 1986 nastoupil do Prognostického ústavu ČSAV. V letech 1990–1998 přednášel makroekonomii na Fakultě sociálních věd UK, v letech 1993–1995 byl poradcem ministra průmyslu a obchodu a od roku 1995 byl hlavním ekonomem Patria Finance. Od 1. června 1998 do svého nástupu do ČNB byl výkonným ředitelem Evropské banky pro obnovu a rozvoj, v jejímž představenstvu zastupoval Českou republiku, Slovensko, Maďarsko a Chorvatsko. Absolvoval zahraniční studijní pobyty ve Velké Británii (London School of Economics, University of Cambridge), v Nizozemsku (Tinbergen Institute) a v USA (George Mason University). Od 13. února 1999 byl členem bankovní rady a viceguvernérem České národní banky. K 1. prosinci 2000 byl jmenován guvernérem ČNB. Tůma je podruhé ženatý.

EURO: Cítíte v současnosti dostatečný mandát pro rozhodování nejenom navenek, ale i uvnitř banky, k provádění potřebných změn a k řízení bankovní rady? Nebo některá rozhodnutí odkládáte? TŮMA: Musíme odlišit proces, který vede ke jmenování členů bankovní rady a fungování instituce. A mně jde o fungování instituce, která se nemůže zastavit v podstatě ani na minutu a také funguje dál. Co se týká případných změn, mám za to, že ČNB je velmi dobře postavená instituce. Za posledních deset let se zde udělalo spoustu práce, takže žádné zásadní změny neplánujeme. V delším výhledu chceme zvážit, do jaké míry jsou odpovídajícím způsobem nastaveny kompetence bankovní rady a ředitelů sekcí. V zásadě podle organizačního řádu platí, že základním článkem řízení jsou sekce. A nad nimi je bankovní rada. Nicméně ta se zejména v některých úsecích ještě příliš zabývá denním řízením banky. Bankovní rada by měla být primárně měnový orgán. My o tom debatujeme již řadu měsíců. Není to tak, že by došlo k personální změně v bankovní radě a najednou bychom se rozhodli něco předělat. Já se na celý spor kolem jmenování dívám jako na legislativní záležitost. Mandát podle posledního vyjádření vlády fakticky zpochybněn není. S ministerstvem financí a s vládou komunikujeme. Předpokládám, že vše půjde normálně. Uvidíme, jakým způsobem bude formulován podnět Ústavnímu soudu a s jakým verdiktem soud eventuálně přijde. EURO: Poslední události vnesly možná do banky a do bankovní rady i lidské problémy. Vznikla situace, kdy někteří lidé v bankovní radě byli preferováni jednou stranou,jiní druhou. Myslíte si, že to nějakým způsobem komplikuje práci v bankovní radě? TŮMA: Myslím, že vzniklý spor nebyl problémem banky. Bylo to rozhodování o bance, a ne že by lidé v bance o něčem rozhodovali. Z toho by neměly pramenit žádné názorové třenice. Vláda vyjadřovala směrem k panu prezidentovi nějaký názor a hlásila se o své slovo, které má podle ní vyplývat z nového zákona. Vyjadřovala také jisté obavy, zda toto jmenování je nejlepší možné. Prezident, jak vím, konzultoval své rozhodnutí s desítkami lidí a dal na názor odborníků. I když v budoucnu dojde k tomu, že nominaci bude dělat vláda, stejně doufám a předpokládám, že půjde o odborné, a ne politické posuzování. Nakonec ve vedení různých institucí v tomto státě nemusí být lidé, se kterými se přátelím nebo kterých bych si nutně vnitřně nějak hluboce vážil. Ale jde o komunikaci mezi institucemi. To, kdo je v čele jedné nebo druhé instituce, je tak trochu druhotné. Připouštím, že zda se ti lidé navzájem snášejí, je také velmi podstatné. V okamžiku, kdy vztahy přejdou k nějaké osobní animozitě, tak to může komplikovat komunikaci. Ale nemám pocit, že by to byla naše dnešní situace. EURO: Zaregistroval jsem, že bankovní rada udělala v zásadě dva vstřícné kroky vůči vládě. A to ten, že panu Dědkovi, vašemu protikandidátovi na post guvernéra, byla svěřena měnová sekce, a za druhý považuji rozhodnutí odkoupit devizy z platby Erste Bank za spořitelnu. Mělo to nějaký ohlas a hodláte v takových krocích pokračovat? TŮMA: To zdaleka nebylo myšleno jako vstřícné kroky vůči vládě. Je smůla, že v okamžiku, kdy vláda něco říká a my to potom uděláme, tak to vypadá, že jsme poslechli doporučení. Když před rokem a půl jak pan premiér, tak ministerstvo financí říkali, že bychom měli snižovat úrokové sazby, a my jsme je opravdu snižovali, tak to neznamenalo, že nám vláda zavelela a my jsme začali snižovat sazby. To je opravdu o naší vlastní analýze a vyhodnocení situace. Chápu, že zmíněné kroky mohou vzbuzovat takové spekulace, ale důvody jsou prozaické. Pan Dědek se měnovou politikou zabývá dlouho. Stál blízko u zrodu současné měnové politiky. Takže fakt, že nahrazuje pana Hrnčíře, je logický. Co se týká odkupu, je to v logice privatizačního účtu. Dohoda je taková, že FNM, respektive vláda, bude s námi konzultovat, jakým způsobem a jakým tempem budou konvertovány devizy z privatizace. Když přišla první platba za Českou spořitelnu, tak jsme se také snažili vyjít fondu vstříc v tom smyslu, že fond potřeboval prostředky v korunách. Na druhé straně se FNM snažil vyjít vstříc nám. My jsme upozorňovali na situaci na devizovém trhu a žádali jsme o to, aby hledal vhodnou dobu pro konverzi, a FNM nám vyhověl. V tomto případě jsme se rozhodli tak, jak jsme se rozhodli, z pragmatických důvodů a odvíjí se to z analýzy situace na trhu. Nejsou to žádná gesta vůči vládě, a tudíž od toho v tomto smyslu ani nic neočekáváme. EURO: Obavy z blížící se korekce měnové politiky u některých činitelů možná vycházejí z minulé zkušenosti, kdy se vyskytly potíže s dávkováním jednotlivých kroků a ne zcela optimálního vzniku mixu restriktivní měnové politiky a rozpočtové politiky. Myslíte si, že centrální banka je v tomto okamžiku moudřejší a je schopna rozhodovat citlivěji? TŮMA: Pohled centrální banky a pohled politiků na období 1995 až 1997 se bude trochu lišit. Ale nechci se k tomu vracet a nechci to posuzovat. Momentálně upozorňujeme v našich záznamech z jednání bankovní rady na ta rizika, která v ekonomice vidíme, což je nakonec prvek, kterým jak politikům, tak širší odborné veřejnosti dáváme jasně najevo, jakým způsobem uvažujeme. Měnová politika by neměla být o tom, že bychom chtěli překvapovat ekonomiku nebo trh. Nevím přesně, z čeho zmíněné obavy vyplývají. Já jsem pouze jednou řekl, že si umím představit situaci, kdy bychom byli popřípadě nuceni zvýšit sazby. Zároveň ale platí, že jsem to podmínil řadou jiných věcí a vždy to bude záviset na důkladné analýze. Posuny makroekonomické situace i v řádu několika málo měsíců vidíte například v USA. Je to pár týdnů, kdy se uvažovalo, zda bude možné dostatečně měkké přistání a zda bude Fed zvyšovat sazby, protože to pořád vypadalo, že ekonomika je přehřátá. A nyní se najednou uvažuje o tom, že Fed bude snižovat sazby. Jedná se o to, co se v daném okamžiku v ekonomice děje a jakým způsobem to vyhodnotíme. My nyní vidíme nějaká rizika a záleží na tom, co se bude dít dál. Není tady nic předurčeno. Naopak. Podruhé za sebou jsme sice upozornili na rizika, zároveň jsme ale konstatovali, že momentálně nevidíme bezprostřední inflační tlaky, které by nás nutily zvyšovat úrokové sazby. EURO: Je tady minimálně střednědobý problém fiskální, na nějž výrazně upozorňoval minulý guvernér. Vnímáte ho také tak a myslíte si, že dva předvolební roky, kdy nebude patrně možné politicky dosáhnout nějakých významných změn v nastavení fiskální politiky, mohou ohrožovat vnější i vnitřní rovnováhu? TŮMA: Veřejný dluh se bezpochyby zvyšuje. Částečně je to proto, že se do něj promítají náklady, které jsou tak trochu dědictvím minulosti. Jde o sanaci bankovního sektoru. Vláda platí a veřejný dluh jakoby dramaticky roste. To je jedna věc. A druhá věc je, že kromě toho se zvyšuje i deficit veřejných financí jako takový, a to je problematičtější. Jedná se o to, že bude daleko obtížnější korigovat situaci ve středně dlouhém období. Všichni sice přiznávají, že by to chtělo změnu a reformy na straně veřejných financí, ať už v oblasti penzijního systému, zřejmě i financování zdravotnictví a mnohé další. Možná že se v tom něco děje, ale nejsem si vědom, že by se připravovaly nějaké zásadní reformy. Případné změny vzhledem k tomu, že jsou spojeny s legislativním procesem, tak budou fungovat nejdříve za dva roky. A to je to, co nás děsí a proč pan Tošovský tak razantně vystoupil. EURO: Nedávno zveřejněné údaje o platební bilanci ukazují na rostoucí potíže ve vnějších vztazích. Zdá se, že příliv zahraničního kapitálu negeneruje nabídku tak rychle, jak by bylo třeba. Máte stejný pocit? TŮMA: To je ta druhá oblast, která je již několik měsíců předmětem našeho intenzivního zájmu. Skutečností je, že se v tomto roce zhoršoval běžný účet. Zpočátku to bylo způsobeno zejména vývojem cen ropy a dalších komodit. V posledních dvou třech měsících je vidět, že se to mění a že růst schodku už není čistě odraz cenových změn, ale že tam dochází i v hmotných objemech k výrazným změnám a ke zhoršování. To může mít několik příčin. Jedna z nich může být ta, že ekonomika roste rychleji, než odpovídá udržitelné podobě běžného účtu. I když to nepřesahuje hranici, která by ohrožovala makroekonomickou stabilitu. Navíc proti dovozům jde financování přes finanční účet. Příliv přímých zahraničních investic je natolik silný, že obchodní schodek nevidíme jako dramatický problém. Ale snažíme se zjišťovat, co se skutečně odehrává na běžném účtu a v jakých položkách. Zatím nejsme schopni činit jednoznačné závěry. Snažíme se pochopit co nejpřesněji, co se vlastně odehrává, abychom dokázali říci, zda jde o krátkodobý výkyv, nebo sekundární vliv velkých cenových změn, anebo se tam odehrává něco fundamentálního. EURO: Do jaké míry analyzujete příliv přímých investic a jeho dopady na zvyšování exportního potenciálu ekonomiky? TŮMA: To je obtížně kvantifikovatelné. Na jedné straně máte agregátní čísla z platební bilance, na druhé straně je možné si vzít některé individuální projekty, a tak trochu přes takovou anekdotickou evidenci si říkat, co to s ekonomikou dělá. Nemáme jednoznačnou odpověď. Ale zajímá nás to a snažíme se tomu porozumět. Důležité je, že příliv investic není pouze o velkých projektech, o privatizaci, ale jde přes všechny kategorie z hlediska velikosti i odvětví, což je velmi významné. Je vidět, že je to opravdu vlna. EURO: Když se člověk podívá na platební bilanci, tak tam je do očí bijící prudký nárůst odlivu portfoliových investic, který je evidentně motivován úrokovým diferenciálem.Znepokojuje vás to? TŮMA: To jste narazil na jeden zajímavý problém a já se ho budu snažit pojmout trochu jinak, než jako bych přímo odpovídal na tu otázku. Někdo by mohl namítat, že úrokové sazby jsou vysoké, že regulatorní rámec je příliš přísný, a banky tudíž nepůjčují a tempo růstu úvěrů stagnuje. Není to tím, že by banky neměly likviditu. Některé banky, protože potřebují stabilizovat své bilance, dávají přednost tomu, že umísťují depozita v zahraničí. A to je ten odliv krátkodobého kapitálu. Tím pádem agregátní číslo za úvěrovou komisi stagnuje. Ale na druhé straně peněžní zásoba roste poměrně stabilně a tempem, které odpovídá růstu ekonomiky, pořád je mezi těmi šesti až osmi procenty. Z toho lze usuzovat, že existuje něco, co můžeme nazvat nerezidentský okruh financování ekonomiky. To znamená, že depozita, která mají banky venku, jsou jakoby půjčována zpátky. Zahraniční investoři si buď půjčují už venku, nebo dokonce tady na domácím trhu a přímo to investují do české ekonomiky. Proto bychom měli dávat daleko větší důraz na peněžní zásobu a neměli bychom démonizovat údaje o růstu úvěrů. Pokud jejich výpadek někdo interpretuje jako blokaci úvěrového kanálu a tvrdí, že to brzdí růst ekonomiky, tak to je totálně chybná interpretace. Existuje minimálně plnohodnotná substituce úvěrů prostřednictvím přímých zahraničních investic, přes které se v současné době financuje dvacet až čtyřicet procent investic do fixního kapitálu. Tím odpovídám i na vaši otázku. Údaje v bilanci nejsou jenom důsledek úrokového diferenciálu. Zároveň to souvisí s procesem čištění nebo stabilizace bilancí některých bank a zároveň to souvisí s přílivem přímého zahraničního kapitálu. EURO: Až začne platit nový zákon o ČNB, včetně problematických ustanovení, bude to mít dopady na úroveň odměňování v centrální bance. TŮMA: Zákon je jasný, pokud jde o platy bankovní rady. Podle mého osobního názoru je nekorektní, že snížení má platit okamžitě. Jestliže s vámi někdo uzavře v podstatě pevný kontrakt na dobu šesti let a po dvou letech vám řekne – bereš moc peněz a teď budeš brát míň – tak to není v pořádku. Členové bankovní rady museli zvážit, zda svůj mandát dokončí, a bezpochyby to může mít vliv na budoucí obsazování bankovní rady. Druhá věc je odměňování v bance jako celku. V souvislosti s reorganizací v roce 1998, kdy odešlo patnáct procent zaměstnanců, v bance proběhl i proces zvaný segmentace. Díky němu existují výrazné odlišnosti v ocenění různých činností. Banka totiž někdy opravdu plní úkoly srovnatelné se státní správou, ale je mnoho dalších činností, které jsou definovány zákonem a jsou pro ČNB specifické. Odlišili jsme různé stupně důležitosti jednotlivých aktivit a to má pochopitelně implikace do platové úrovně. Systém odměňování je tak postaven na úplně jiných principech, než je systém odměňování ve státní správě. Není tady například žádný princip seniority, že by si člověk musel odsedět 25 let, aby si zasloužil takovou či onakou mzdu. Před námi stojí problém interpretace nového zákona, který je sám o sobě vágní. Říká, že máme přihlédnout k pozicím, které jsou srovnatelné. My momentálně dokončujeme mapování situace ve státní správě, abychom věděli, co je srovnatelné a jaká je tam platová úroveň. Předběžná zjištění ukazují, že nejsme instituce, která by přeplácela. Na srovnatelných pozicích je úroveň odměňování velmi podobná a v těch profesích, které jsou svým způsobem jedinečné, se pohybujeme hluboce pod trhem. Kdyby mělo dojít k tomu, že řekneme: je to státní správa, tak to by bylo špatně. Ale nemyslím si, že by toto hrozilo, a neřekl bych ani, že to zákonodárci měli v úmyslu.