Loňský suchý a velmi teplý rok nezviklal popírače vlivu lidské činnosti na změnu globálního klimatu, pouze z opatrnosti snížili hlasitost svých proklamací. Druhý pól představuje snaha dosáhnout co nejrychlejšího přechodu na ekonomiku s velmi nízkými emisemi skleníkových plynů. Mezi tím se pohybuje většina populace, která sice změnu klimatu pozoruje s obavami, ale není připravena nést následky prudké změny kurzu.
Z ekonomického hlediska jde o ohromné investiční náklady a nabízí se otázka, kdo přechod na nízkouhlíkovou ekonomiku zaplatí. Odpověď je jasná: vždycky spotřebitel. Navíc se často „regulátor“ mýlí, nezapočítává ani plnou karbonovou stopu, ani vedlejší nežádoucí a nezamýšlené efekty. Představte si, kde mohlo být Česko s využitím obnovitelných zdrojů a kolik desítek miliard by ušetřilo, kdyby třeba na solární elektrárny pořádalo holandské aukce (kdo dodá požadovaný výkon nejlevněji) místo pevných tarifů, které nejprve v Česku vyvolaly solární Klondike a pak silnou averzi na slunce.
Zelená tragédie na obzoru? Banky odmítají financovat „špinavé“ projekty
Zvlášť vyhřáté místo v ekonomickém pekle ovšem náleží manipulaci s finančním trhem pro dosažení jakkoli bohulibých cílů; za to se platí velmi vysoké školné. Zejména v případě bankovního sektoru, který má zajišťovat bezporuchový platební styk, sbírat depozita od obyvatel a obezřetně je půjčovat na záměry, které jsou schopny se zaplatit.
Pokud se investiční fondy a banky rozhodnou, že v zájmu své zelené strategie nebudou financovat nové uhelné elektrárny, které mají životnost počítanou v desetiletích, pak je to legitimní rozhodnutí. Nemůžete ale vytloukat klín klínem. A přesně to představuje nápad se zmírňováním nároků na regulatorní kapitál pro financování zelených projektů, o čemž zrovna koumá expertní panel eurokomise. Regulace kapitálové přiměřenosti bank má odrážet rizika financování jednotlivých typů aktiv. Předstírat, že „zelené projekty“ jsou pro banky méně rizikové, je hloupost. V lepším případě to bude neúčinné, v horším to naruší finanční stabilitu. A co se děje pak, už bychom mohli po dosednutí na horká kamna finanční krize vědět.
