SKUPINOVÉ KREATIVNÍ TECHNIKY Do hledání nejlepšího řešení pracovního problému se vyplatí zapojit více pracovníků. Jednou z možností jsou takzvané skupinové kreativní techniky. Zdánlivě neřešitelný pracovní problém najde rozuzlení při firemním sportovním zápase nebo společném neformálním víkendu.
SKUPINOVÉ KREATIVNÍ TECHNIKY Do hledání nejlepšího řešení pracovního problému se vyplatí zapojit více pracovníků. Jednou z možností jsou takzvané skupinové kreativní techniky. Zdánlivě neřešitelný pracovní problém najde rozuzlení při firemním sportovním zápase nebo společném neformálním víkendu. „Díky uvolněné atmosféře se objeví i nápady, na které by se při uplatnění běžných zkostnatělých postupů možná vůbec nedostal prostor,“ říká konzultantka Eva Mizerová, zabývající se výcvikem komunikačních technik. Podporovat vznik tvůrčích návrhů je cílem různých technik takzvané skupinové kreativity, kterou lze úspěšně používat zejména v menších firmách, stojících často právě na inovacích a neotřelých řešeních. Pomoci s organizací podobných porad či workshopů by přinejmenším v počátcích jejich uplatňování měl odborný lektor, sloužící také jako moderátor. Na základě zadaného projektu a konkrétní situace ve firmě navrhne příslušnou formu těchto kreativních setkání. Zní to téměř ideálně: Myšlenky jednotlivých účastníků se vzájemně doplňují a posuzují z rozmanitých stanovisek. Extrémní nápady a předsudky se v diskuzi uhladí a přiblíží obecnému souhlasu. Ne vždy je ale týmová práce nejlepším řešením, neměla by se vynucovat. Důležité je také vědět, že nevyřešené konflikty a antipatie mezi účastníky kreativitu při společném setkání brzdí. BURZA NÁPADŮ Asi nejznámější formou je brainstorming. Setkání má formu neomezené diskuze, jakési burzy nápadů nebo „smršti myšlenek“. Je vhodný zejména pro jednoduché problémy, pro které se hledá množství možných řešení. Nemá trvat déle než tři čtvrtě hodiny. Aby tato technika splnila svůj účel, nemůže být okruh účastníků příliš velký - ideální je skupina čtyř až dvanácti osob. Nápady mají být přednášeny spontánně, a to i když působí neobvykle nebo dokonce absurdně. Myšlenky zaznamenává zapisovatel heslovitě a bez uvádění jmen. K autorskému právu se tedy nepřihlíží, protože je naopak vyloženě žádoucí navazovat na návrhy předchozího diskutujícího, pokračovat v nich a dále je rozvíjet. Moderátor na začátku jednání seznámí přítomné s pravidly diskuze a potom přednese problém. O něm se pak diskutuje, dokud nedojde k akceptovatelnému řešení. Podle Mizerové je lepší, když toho moderátor o řešené problematice ví co nejméně a není zatížen detailními znalostmi prostředí. „On pouze vede diskuzi, problém řeší účastníci,“ zdůrazňuje. Účastníci nesmějí během jednání kritizovat návrhy ostatních kolegů. V případě nutnosti musí moderátor zasáhnout. POSÍLÁNÍ PSANÍČEK Podobnou metodu používá také brainwriting. Každý z účastníků napíše na papír tři možná řešení zadaného problému, a to během pěti minut. Pak předá list sousedovi, který se seznámí s myšlenkami svého předchůdce a zapíše vlastní tři návrhy. Mohou to být jak úplně nové nápady, tak i rozvinuté zápisy předchůdce. List postupně projde celým okruhem účastníků (doporučený počet je šest). V návaznosti na první kolo nalézání myšlenek se může formou další cirkulace listů provést hrubé zhodnocení návrhů. Každý účastník označí tři myšlenky, které považuje za nejlepší. „Další úpravu nejlepších myšlenek lze provést ve volné diskuzi nebo formou brainstormingu,“ doporučuje Jaroslav Mužík z katedry andragogiky a personálního řízení pražské filozofické fakulty. Předností brainwritingu je vyloučení dlouhých diskuzí, napětí a konfliktů. Nesmělí lidé, kteří se ostýchají pronášet své myšlenky před publikem, zde mohou návrhy zaznamenávat anonymně. SPOLEČNÝ ZÁPISNÍK Na spontánním nalézání myšlenek a diskuzi je založen také Collective Notebook (CNB). Každý účastník nejdříve heslovitě napíše své řešení, které potom přednese ostatním. Stejné myšlenky nesmějí být uváděny dvakrát. Současně si členové poznamenávají nové myšlenky, které je napadnou během vystoupení kolegů. Po doplnění návrhů následuje druhé kolo diskuze. CNB má také písemnou variantu, kterou ocení lidé pracující v časové tísni. Každý účastník zaznamenává po dobu asi čtyř týdnů všechny své myšlenky k zadanému problému. Po uplynutí lhůty pak ty nejlepší návrhy společně proberou na semináři. HLEDÁNÍ ASOCIACÍ Další formou skupinové kreativity je synektika (součinnost). Nové myšlenky vznikají díky snaze o vyvolávání asociací a tvorbu analogií. Probíhá ve třech fázích. Začíná se předložením návrhů řešení a prvků všeho druhu, které spolu zdánlivě nesouvisí. Ty se pak obměňují -hledají se analogie v jiné oblasti, například v přírodě místo techniky, v rodině místo státu. Vhodné je také vzdálit se od problému, změnit činnost, uvolnit se, a tím se osvobodit od určitého směru řešení. Druhá fáze končí návratem k původnímu problému, ale nejlépe se zcela novým pohledem. Nakonec vznikají konkrétní návrhy řešení. „Zatímco první fáze je příbuzná s metodami braistormingu nebo brainwritingu, další postup je velmi obtížný a vyžaduje schopného moderátora. Ten musí dbát, aby převedení do jiné oblasti nezavedlo diskuzi zcela stranou a účastníci nalezli cestu zpět k vlastnímu tématu,“ upozorňuje Mužík. OBJEVTE SLABÁ MÍSTA Metoda Pro-Kontra využívá principu negace. Kritizuje nebo dokonce popírá určitý stav, aby se tak uvolnila cesta k jeho zlepšení. Vznikají rozličné názory „pro“ a „proti“. Z těchto dvou skupin se pak nachází řešení problému. To vše se neděje za účelem konfrontace nebo abychom někoho osobně kritizovali, ale aby se našel lepší postup do budoucna. V krajním případě lze dospět až k negaci výchozího stavu a následné zcela nové konstrukci pozitivního řešení. Metoda Pro-Kontra neprobíhá vždy zcela automaticky a bez problémů. Občas je nutné účastníky motivovat k negativnímu pohledu. V případě nutnosti se sami musí vcítit do situace kritika (advocatus diaboli), sami musí hledat slabá místa a „jít“ po vlastních pochybnostech. PRAVIDLA BRAINSTORMINGU
* Nápady mají být přednášeny spontánně a volně
* Jde o množství návrhů, kvantita je důležitější než kvalita
* Neuplatňuje se autorské právo, naopak je žádoucí navazovat na návrhy předchůdce
* Návrhy nesmějí být kritizovány nebo hodnoceny, jakkoli se zdají být absurdní
* Zapisovatel zaznamenává myšlenky heslovitě viditelným způsobem, například na tabuli