UZAVŘENÁ KAPITOLA

P ř e m ě n y     f o n d ů     n a     h o l d i n g y

Myšlenku přeměny současných holdingů zpět na investiční fondy sice mnozí vítají, avšak přišla s křížkem po funuse. Právníci se shodují v tom, že vracet vývoj zpět v praxi nelze a domoci se případné náhrady škody bude pro akcionáře či podílníky rovněž téměř nemožné.

Komise pro cenné papíry si už pospíšila s upřesněním, jak to s přeměnami holdingů na fondy doopravdy myslela. Právníci se nemohou shodnout v tom, zda existují nějaké možnosti odškodnění i v případě, že platnost valné hromady, která rozhodla o přeměně na holding, nebyla napadena do tří měsíců od konání. Někteří tvrdí, že rozsudek Nejvyššího soudu v případě Komenius Holding, v němž prohlásil přeměnu za neplatnou, se může stát vzorem pro ostatní a na jeho základě by náhradu i při nedodržení tříměsíční lhůty uplatňovat šlo.

Akcionáři nemají šanci

Většina je ale jiného názoru. „Po třech měsících od konání valné hromady už akcionář v podstatě nemá nárok žalovat neplatnost jejího usnesení, říká advokát Petr Vyroubal z advokátní kanceláře Vyroubal, Krajhanzl a spol., která se specializuje na kapitálový trh. Rovněž vymáhání škody třeba na základě poklesu kursů akcií fondů po jejich transformaci je podle něj velmi složité a v našem právním řádně obtížně proveditelné.

To si uvědomila i Komise pro cenné papíry, jež rozeslala obchodním rejstříkům dopisy, v nichž dává podnět k přezkoumání zápisů přeměn. „Rozhodnutí je plně v rukou soudu, komise si je tohoto faktu vědoma a rozhodnutí bude plně respektovat. Opravdu není v kompetenci komise rozhodovat v této věci, natož se vyjadřovat, jak by měly soudy rozhodovat, uvedla její mluvčí Šárka Samková. Vyroubal označil dopisy za chvályhodné, ale neúčinné, protože z hlediska práva se takto zápis v rejstříku měnit nedá.

„Rozhodnutí Nejvyššího soudu je správné, ale dnes je na nějaký návrat zpět prostě pozdě. V polovině roku 1996 mohly obchodní rejstříky a státní dozor přeměnám zabránit. Tehdejší zákon stanovil, že odejmout povolení působit jako investiční fond mohl dozor jen například v případě sloučení nebo splynutí fondů, ale nebylo tam žádné ustanovení, které by umožňovalo odejmout povolení z důvodu přeměny na holding. Chápu však, že dozor byl pod určitým politicko–obchodním tlakem různých zájmových skupin, říká Vyroubal.

Otázkou je rovněž případná odpovědnost managementu fondů v případě, rozhodnou-li soudy, že přeměna jejich fondu byla protizákonná. „Tady o nějaké odpovědnosti nelze hovořit. Usnesení valné hromady přijímali sami akcionáři a přeměny byly schváleny jak soudní mocí, tak i rozhodnutím ministerstva financí o odejmutí povolení. A u tohoto rozhodnutí správního orgánu existuje presumpce jeho správnosti a tu lze zpochybnit těžko, vysvětluje Vyroubal.

A co by muselo následovat s holdingy, kdyby se měly stát opět fondy? „To si nedovedu vůbec představit. Musel by například přijít návrh na změnu v obchodním rejstříku. Muselo by následovat zrušení rozhodnutí o odejmutí povolení ministerstvem financí - to je však v právní moci a zvrátit ho soudní cestou by bylo velmi obtížné. Je tu velký propletenec a náš právní řád není tak konzistentní, aby ho uměl rozplést, dodává Vyroubal.

Jako smysluplné se spíše než vracení na fondy jeví návrat holdingů pod kontrolu ministerstva financí. To by se ale musel změnit zákon o fondech, upozorňuje například Pavel Capouch ze společnosti Stratego Invest. Podle Miroslava Zámečníka, bývalého zástupce ČR ve Světové bance a nyní experta poradenské firmy Arthur D. Little, by však bylo možné rozhodnutím ministerstva financí uložit okruhu takto vzniklých finančních holdingů stejnou informační povinnost, jako mají fondy. Holdingy by tak musely opět referovat především o klíčových hodnotách svého majetku připadajícího na jednu akcii.

Creditanstalt

Rovněž osudy jednotlivých přeměněných fondů ukazují, že vracet kolo dějin zpět není v praxi reálné. Příběh Creditanstaltu českého investičního fondu je jedním z nejsmutnějších. Rakouská banka založila v České republice za pomoci tří bývalých zaměstnanců Československé obchodní banky investiční společnost. Bez slibů a silných hesel se jí podařilo získat tolik investičních bodů, že se majetek fondu pohyboval kolem dvou a půl miliardy korun. Jeho akcie se na burze obchodovaly okolo jedenácti set korun a mířily na nejprestižnější evropský trh v Londýně. Jako snad u jediného českého fondu dosáhly na burze krátce i stavu, kdy cena převýšila majetek na akcii. Časem poklesly k zhruba sedmi stům korun.

Na podzim roku 1995 se ukázalo, že významnou pozici ve fondu získala skupina Motoinvest. Ta později odkoupila celou investiční společnost a rozhodla o změně fondu na holding. Po tomto převzetí se ceny akcií pohybovaly okolo tří set, ale také dvou set padesáti korun. Na konci roku 1996 převzali vládu ve statutárních orgánech lidé z okruhu skupiny Egretta, které později Motoinvest svůj podíl prodal. V té době aktiva stále dosahovala dvou a půl miliard. V drtivé většině je představovaly veřejně obchodovatelné akcie a plnou třetinu v té době bezproblémové akcie České spořitelny.

Už na konci roku 1997 však Český investiční holding, jak se společnost přejmenovala, vlastnil více méně jen akcie neveřejných společností ze skupiny Egretta. Jejich hodnotu vyčíslila výroční zpráva na zlomek původní čisté hodnoty aktiv. Ostatní majetek představovaly pohledávky. Ceny akcií se řádově pohybovaly v desetikorunách. Poslední valná hromada rozhodla o jejich stažení z veřejného trhu.

YSE

Jako jeden z prvních se přeměnil i YSE, založený a spravovaný investiční společností LinhArT. Jeho aktiva přesahovala hodně přes dvě miliardy korun a kurs na burze se dokonce svého času vyšplhal až k sedmi stům korun. Po transformaci se záběr investic zúžil na dřevařský průmysl, stavebnictví a vodní dopravu. Postupně se společnost začlenila do skupiny Stella Group, zabývající se také obchodem. Přestože ji analytici označovali za zdaleka nejprůhlednější holding, kurs akcií se pohybuje v řádu desetikorun.

PPF

Ve stejné váhové kategorii se pohyboval i PPF Český, vzniklý sloučením prvovlnných fondů skupiny PPF. V době přeměny na holding se jeho akcie obchodovaly okolo šesti set korun, běžně se pohybovaly okolo tří set. Po transformaci holding ovládl ZPS Zlín, Bohemia Sekt, TMP - Telekomunikační montáže, získal významný podíl v Přerovských strojírnách. Především ale získal dvacet procent v České pojišťovně. Na další akcie, které by mu zajistily majoritu, měl opční práva. Část z nich však neuplatnil, a tak se o vládu dělí s Investiční a Poštovní bankou. Jeho akcie se i dnes obchodují okolo tří set korun.

Harvard

Žádné jiné fondy se nemohou pochlubit tak rozporuplnou historií jako harvardské, založené Viktorem Koženým. Patřily k největším a držely nejkvalitnější akcie. Pak došlo k jejich sloučení a vznikl mamutí Harvardský průmyslový holding. Konec tohoto dvacetimiliardového obra na sebe nenechal dlouho čekat. Valná hromada rozhodla o likvidaci a vítězem soutěže na koupi likvidovaného majetku se nestal nikdo jiný než sám Viktor Kožený. Akcionáři měli dostat šest set korun na akcii, ale až do konce příštího roku. Ti, kdo chtějí peníze dříve, mohou dostat 480 korun. To leží mnohým - pod dojmy pohádkových výnosů Koženého v Rusku - dosti v žaludku. Ještě na přelomu let 1996 a 1997 byla hodnota majetku na akcii 1150 korun. Nyní se s nimi obchoduje jen v RM-Systému za 260 Kč.