Kapitola 154
Mrázkův duch * Absence * Bémovy hodinky * Prezident a jestřábi * Japonský Obama * To už je konečná! * Poloha 2,328
Mrázkův duch
Jedno české ministerstvo zadalo zakázku jisté velké poradenské firmě, aby mu vybrala banku, která nejlépe zvládne úkoly úřadu. Jde o dlouhodobou zakázku a o miliardové transakce. V této souvislosti autorovi těchto řádků volal do týdeníku EURO nejmenovaný bankéř.
„Nevíte, kdo o této zakázce rozhoduje?“
„No, ta poradenská firma a pak asi ministr.“
„Vy mi nerozumíte. Ptal jsem se, kdo skutečně rozhoduje. Mirek? Marek? Romeš? Nebo ještě to stále řídí Prófa či Téčko?“
„To nevím. Jisté ale je, že Franta už to nerozhoduje.“
„Ale slyšel jsem, že občas ještě něco ze záhrobí zařídí.“
„To nevím. V Česku je možné všechno.“
Absence
Ruská petrolejářská jednička Lukoil koncem listopadu oslavovala v Praze svůj vstup na český trh čerpacích stanic velkolepě. Firma zaplatila nádherný koncert v Obecním domě v Praze. Hvězdou večera byl Symfonický orchestr Petra Iljiče Čajkovského, jeho slavný šéfdirigent Vladimír Fedosejev a světoznámý klavírní virtuos Nikolaj Luganskij. Hosty přivítal osobně jeden z nejvlivnějších ruských byznysmenů, prezident Lukoilu Vagit Alekperov. Společnost Lukoil je dlouholetým sponzorem Symfonického orchestru P. I. Čajkovského.
Očekávalo se, že na tuto kulturně-byznysovou událost přijmou pozvání i některé české politické celebrity. Nikdo z ministrů nepřišel. Nejen šéf resortu průmyslu a obchodu Martin Říman, ale ani ministr kultury Václav Jehlička. Alespoň prezident Václav Klaus by se mohl dostavit. Už jen proto, že mu Lukoil sponzoroval vydání knihy o hysterii kolem globálního oteplování v ruštině.
Že by se Lukoil najednou v České republice ocitl na neoficiálním blacklistu?
Bémovy hodinky
Deník MF Dnes krátce před volebním sjezdem ODS začal zkoumat, jak si pražský primátor Pavel Bém pořídil šestery luxusní hodinky. Dostat Béma na drahé hodinky je dost laciné.
Vždyť dnes už o hodinky žádný politik, který o sebe jen trochu dbá, nemá zájem. V Česku se stalo zvykem, že v prosinci velké firmy posílají dárky vysoce postaveným politikům. Těm nejdůležitějším se například dávají drahé luxusní výrobky. Loni před Vánocemi si autorovi těchto řádků postěžoval jistý významný český podnikatel: „Hodinky už skoro nikomu nestačí. Někteří nám říkali, že jich mají plný šuplík. Místo luxusního zboží by raději vzali pár procent z velkých státních zakázek, které nám přihrávají.“
Pokud pražský primátor někdy přijal od někoho jako dar drahé hodinky, měl by to zveřejnit. Na druhé straně však buďme rádi, že Bém u hodinek zůstal.
Prezident a jestřábi
Máme dvě zprávy. Tou špatnou je, že Írán dle deníku The New York Times již vyprodukoval dostatek jaderného materiálu k výrobě bomby. Tou dobrou pak, že mu to není vůbec nic platné, protože prý jde o 630 kilogramů slabě obohaceného uranu (jedno až čtyři procenta U235), který je vhodný pouze jako palivo do jaderných elektráren. Takové palivo máme u nás pochopitelně také, ale nevytahujeme se tím, abychom se nedostali v Névjorktimés do řečí.
V přírodním smolinci je totiž pouze asi 0,7 procenta izotopu U235. Mnoho let Íráncům trvalo, než se jim podařilo možná pětkrát zvýšit stupeň obohacení. Za jak dlouho by se jim tímto tempem podařilo uran obohatit na požadovaných minimálně 90 procent (tedy ještě nejméně dvaadvacetkrát!), aby byl k použití v jaderné bombě, necháme na fantazii nebo počtářských schopnostech čtenářů.
Co všechno by musel Írán ještě udělat, aby získal jednu jedinou použitelnou jadernou bombu? Porušit mezinárodní dohody, vyhostit inspektory, získat 30 kilogramů uranu obohaceného na 90 procent, zkonstruovat funkční bombu a vymyslet, jakým způsobem ji dopravit na místo. Ani západní odborníci si nejsou jistí, že to Írán vůbec umí. Ke strašení je však každá zpráva dobrá – bez ohledu na realitu – zejména jsou-li ohrožené vojenské rozpočty. Kam ještě američtí jestřábi zajdou, aby dostali Obamu veřejným tlakem tam, kam chtějí?
Japonský Obama
Proč nedokáže japonská politická scéna vyprodukovat osobnost typu Baracka Obamy? Na tuto otázku hledal odpověď populární japonský zpravodajský server japantoday.com. Nejvyšší politickou funkci v USA bude zastávat mladý, neokoukaný, černý muž. A tento obraz je ze všech demokratických zemí nejvíce v kontrastu právě s Japonskem. V této vyspělé ostrovní zemi již půl století vládne jedna strana, politická elita je nesmírně malá a funkce ve státním aparátu se pomalu stávají dědičnými. Server soudí, že na japonského Obamu si budeme muset počkat ještě pěkně dlouho.
To už je konečná!
Nadnárodní řetězec Carrefour konečně zařadil do své široké nabídky potravin i maďarský guláš. Nejznámější maďarské jídlo se prodává v půllitrové sklenici za 2,55 eura a na etiketě má napsáno Gulasz wegierski. Vyrábí jej polská firma Sokolów. Na tuto zprávu upozornil bruselský zpravodaj listu Magyar Nemzet v článku s názvem To už je konečná!
Podívejme se však na to, z čeho tento guláš uvařili: voda, zelenina, sůl, cukr, zvýrazňovač chuti E621, regulátor kyselosti E330, prášek do pečiva, konzervant E262, glukóza, stabilizátory olejů, E412, aroma, barvivo, výtažek z papriky, laktózové sérum, gulášové maso, hovězí maso, zahušťovadlo E1422, antioxidant (izoaskorbát sodný), dextróza, maltodextrin, fosfátové stabilizátory, E407, E508, alergeny, jako jsou celer, glutin či mléčné proteiny.
Chuť polského guláše prý přesně odpovídá uvedeným ingrediencím. Jenže běžný Belgičan nerozezná maďarštinu od polštiny a až se jeho organismus vzpamatuje z gulášového šoku, nechutně pronese: „Ti Maďaři ale jedí hnusná jídla!“
Poloha 2,328
Nakonec dvě krátké zprávy. Jedna je vtip, druhá nikoli.
Oznámení slovenského ministerstva financí: „Rádi bychom vás informovali, že vzhledem k očekávanému přechodu na jednotnou evropskou měnu euro se od 1. ledna 2009 poloha při souloži, která je všeobecně známa jako 69, mění po kurzovém přepočtu na polohu 2,328.“
Zpráva ČTK: „Novým ředitelem odboru správy devizových rezerv sekce bankovních obchodů České národní banky se stal Ondřej Střádal (34). Ve funkci nahradí Marka Šestáka.“