Možnosti sanace předlužených společností existují, i když tomu legislativní rámec příliš nenahrává
Většina insolvenčních řízení v České republice v současnosti končí konkurzem. To je dáno do jisté míry historicky, neboť předchozí právní úprava nepočítala se sanačními způsoby řešení, které teprve musejí nalézt cestu do obecného právního povědomí. V zákoně č. 56/2008 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), se objevuje jako jeden ze sanačních způsobů řešení úpadku tzv. reorganizace. Reorganizaci samotnou lze provést dle stávající právní úpravy pouze u podnikatelů, a to v případě, že nejsou obchodníky s cennými papíry nebo osobami oprávněnými k obchodování na komoditní burze podle zvláštního právního předpisu. Dále nesmí být dlužníkem právnická osoba v likvidaci a celkový obrat dlužníka za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu musel dosáhnout alespoň sto milionů korun, nebo (alternativně) dlužník musel v pracovním poměru zaměstnávat alespoň sto zaměstnanců.
Limity, které příliš omezují
Poslední zmíněné omezení však neplatí absolutně a v případě, že dlužník společně s insolvenčním návrhem nebo nejpozději do patnácti dnů po rozhodnutí o úpadku předloží insolvenčnímu soudu reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů (vždy počítáno podle výše pohledávek), nemusí dlužník splnit ani obratovou povinnost, ani povinnost minimálního počtu zaměstnanců. Vypracování reorganizačního plánu je však činnost náročná časově i finančně, a pokud k tomu připočteme ještě čas nutný k jednání s věřiteli, je lhůta patnácti dnů v podstatě nesplnitelná. Výše uvedené limity tedy tvoří zásadní prvek při úvaze, zda je systémově preferováno sanační nebo likvidační řešení úpadku. V tomto bodě se kloním k názoru předních českých teoretiků (viz dokument Podněty k revizi právní úpravy insolvenčního řízení, publikovaný na adrese http://www.turnaround.cz/), že by byla vhodná legislativní změna tohoto ustanovení, která by možnosti reorganizace otevřela i pro menší subjekty, střední a malé podniky.
Moratorium poskytne čas
Řešit úpadek formou reorganizace dle insolvenčního zákona tedy nemůže každý subjekt. Z naší dosavadní zkušenosti však plyne, že i podnikatelé, kteří splňují podmínky úpadku, avšak chtějí úpadek odvrátit a pokračovat v podnikatelské činnosti, využívají institut tzv. moratoria. Smyslem moratoria je poskytnout dlužníkovi možnost vyrovnat se s věřiteli ještě před rozhodnutím o úpadku, neboť během moratoria (které může trvat až čtyři měsíce) nelze rozhodnutí o úpadku vydat. Návrhu na moratorium může soud vyhovět opět pouze při splnění velice přísných podmínek, jako je například dodání poslední účetní závěrky a písemného prohlášení většiny věřitelů (počítaného opět podle výše jejich pohledávek), že s vyhlášením moratoria souhlasí.
Tímto způsobem tedy lze teoreticky překlenout krátkou lhůtu stanovenou zákonem pro předložení reorganizačního plánu při nesplnění kvantitativních omezení (obrat a počet zaměstnanců). Tento procesní postup však předpokládá zcela objektivní zhodnocení finanční situace dlužníkem a má smysl především ve chvíli, kdy je návrh na moratorium podán před zahájením samotného insolvenčního řízení.
Příkladem, že reorganizace může mít pozitivní výsledek, je případ společnosti AuTec Group, a. s., významného dovozce vozů BMW, která před podáním návrhu na povolení reorganizace využila právě institutu moratoria. Jako strategický partner byla oslovena společnost Invelt, s. r. o., která přebrala prodej a servis vozů značky BMW a Mini, společně s většinou zaměstnanců, čímž byl provoz podniku zachován fakticky. Základním elementem zachování provozu podniku z právního hlediska byla jednání s věřiteli v průběhu moratoria, během nichž se podařilo snížit celkové závazky dlužníka zhruba o 60 milionů korun, což sice nevedlo přímo k odvrácení rozhodnutí o úpadku, ale byla tím zjednodušena cesta pro návrh reorganizačního plánu v rámci insolvenčního řízení. Reorganizační plán byl splněn v relativně krátké době třinácti měsíců.