Softwarová firma podniká v realitách, gastronomii, výrobě nábytku
S ročním obratem více než šesti set milionů korun je Unicorn jednou z největších českých softwarových firem. Její zakladatel a stoprocentní vlastník Vladimír Kovář začal kolem Unicornu budovat impérium společností, které svým pojetím připomíná styl Tomáše Bati.
EURO: Hlavním byznysem Unicornu je software. Nicméně v rámci holdingu existují i další firmy, které jsou zaměřeny na zcela jiný typ podnikání, například výrobu kuchyní a nábytku. Jak jste se k tomuto oboru dostali? KOVÁŘ: Unicorn v současnosti roste takovým tempem, že se každý rok musí vypořádat s nárůstem pracovních míst o sto až dvě stě lidí. Loni jsme začali přibližně s 550 zaměstnanci, na konci roku jich bylo téměř osm set. Snažíme se o dodržení určité kontinuity. S truhlářskými firmami, které pro nás pracují, respektive pracovaly, byla vždy trochu obtížná komunikace. Potřebujeme nábytek dostat v pravý čas, když tým roste, ne čekat, až se našim dodavatelům uvolní kapacity. Proto jsem se rozhodl, že se alespoň pokusíme vytvořit tým, který by toto zvládl. Tak vzniklo studio Galley.
EURO: Prvotní myšlenka byla vyvolána potřebou nábytku, když jste se loni stěhovali do nových prostor v Danube House, nebo Galley vzniklo už dříve? KOVÁŘ: Galley fungovalo již dva roky před stěhováním do nových kanceláří, ale dříve to byla obchodní a manažerská organizace, v podstatě takový ateliér, vlastní zakázka se vyráběla někde jinde. Při příležitosti stěhování do Danube House jsme založili i výrobní podnik, protože se nám vyplatilo pořídit si továrničku se stroji. Dneska už jede na maximum a je to zajímavý malý prosperující podnik.
EURO: Co je to malý prosperující podnik? KOVÁŘ: Malý znamená, že má obrat kolem 30 milionů ročně a dvacet zaměstnanců včetně truhlářů a ředitele. Asi 60 procent produkce je pro Unicorn, který nábytek dostává za velmi dobré ceny, a i tak firma profituje.
EURO: Také prý jste koupili v Průhonicích polovinu nově postavených domků v jedné ulici… KOVÁŘ: To bylo v době, kdy jsme měli nějaké peníze navíc a dostali jsme nabídku od IPB Real, který v Průhonicích prodával domky. Nebyly levné, ale místo mi připadalo jako perspektivní. Proto jsme koupili levou půlku jedné ulice. Mladí manažeři, kteří doposud bydleli na kolejích, se přestěhovali do těchto domů, po čase si založili rodiny. Tato akce se ukázala jako neuvěřitelně stabilizační, protože hnala zaměstnance do hypoték. Dnes se do těchto rádoby inkubátorských domků stěhuje druhá generace. Původní nájemci přerostli jejich velikost a staví si vlastní domy za finanční pomoci Unicornu. Pro špičkový management poskytujeme služby podobné hypotéce.
EURO: Vy poskytujete i hypotéky? KOVÁŘ: Řekněme spíše, že jsme schopní peníze půjčit nebo dát dopředu. Například provize a prémie, které se vyplatí zaměstnanci na tři roky napřed. Nejde to samozřejmě dělat pro všech 800 lidí ve firmě, ale pouze pro špičku managementu. Snažím se o to, abychom byli tým, snažím se také o to, aby moji lidé byli placení za to, co dělají.
EURO: Kolika zaměstnanců se hypotéky týkají? KOVÁŘ: Představenstva, vrcholového managementu a zaměstnanců, kteří ve firmě působí delší čas, například pět či sedm let. Ale také ostatním zaměstnancům jsme schopni pomoci s hypotékou u některých našich partnerů – hypotečních bank. Úvěrář ví, že nás může částečně zakalkulovat do rizikového faktoru, tedy, že Unicorn jako zaměstnavatel se postará o to, aby daný člověk hypotéku bance splácel.
EURO: Unicorn rovněž provozuje internetové hračkářství, co vás k tomuto kroku vedlo? KOVÁŘ: Motivace byla hodně pragmatická. V roce 1998 jsme nutně potřebovali referenci pro naši internetovou aplikaci. Chtěli jsme bankám dodávat internetová řešení, ale ty říkaly, že nám nemohou svěřit zakázku bez referencí. Když už to bylo počtvrté, odhodlali jsme se udělat něco pro sebe. Tehdy jsem říkal: mám tři děti, udělejme tedy internetové hračkářství. V polovině srpna jsme se rozhodli, během dvou měsíců jsme založili společnost Mammoth, uzavřeli smlouvy s distributory, vytvořili systém, vymysleli logo a 16. října bylo hračkářství na webu.
EURO: Firma je zisková? KOVÁŘ: Pokud bych započítal všechny náklady a služby přímo s tím související, tak Mammoth příliš ziskový není. Je to ale firma, která má obrovský potenciál, protože je rok co rok o sto až dvě stě procent obratu větší. Vloni měla obrat asi deset milionů, a pokud se nám letos povede ten samý nárůst, tak se dostane do zisku.
EURO: Jak se daří samotnému Unicornu? KOVÁŘ: Chtěl bych, aby Unicorn rostl minimálně o dvacet procent ročně, a z toho mít konsolidovaný zisk zhruba patnáct procent. Prostě tak, aby byl na trhu důvěryhodný.
EURO: Loňský obrat přes 600 milionů odpovídá zisku kolem sto milionů korun. Podařilo se naplnit tyto cíle? KOVÁŘ: Loňský rok asi takový bude. Předchozí léta, od roku 2000 to bylo o hodně lepší.
EURO: Jste stoprocentním majitelem Unicornu, jak naložíte se ziskem? Budete investovat zpět do firmy? KOVÁŘ: Jsme relativně malá firma, máme málo odpisů, nemáme obrovské budovy nebo staré stroje, kde bychom odpisy utápěli. Když chceme pracovat poctivě, bohužel to skončí tím, že platíme velké daně. Samozřejmě ale investujeme. Investice jsou dvojího druhu. Na jedné straně do výrobních věcí, tedy počítačů, softwaru a podobně, na druhé do oblastí, které souvisejí s byznysem nepřímo, ale mají trvalejší hodnotu a synergický efekt zpátky. Koupili jsme například hotel u Křivoklátu, do kterého jezdíme na školení, výjezdní zasedání a podobně. Je to naše prostředí, náš nábytek, poznáte, že to má nádech Unicornu. Přitom nemáme ambici tuto investici celou splatit provozem hotelu. Cílem je, aby provoz vydělal na sebe, opravy, běžný rozvoj, plus něco navíc. Navíc hodnota této investice se neztrácí. V minulosti jsme také koupili boudu v Krkonoších, ve které se narodil pan Spindler, který kdysi dostal nápad, že v horách postaví na Labi mlýn. Poslední realitní investicí byl hotel v Chorvatsku. Strategie je taková, že polovinu kapacity hotelu obsadí naši zaměstnanci za 50 procent běžných cen a polovinu kapacity pronajmeme jiné společnosti pro rekreaci jejích lidí.
EURO: Kromě toho také provozujete gastronomické zařízení v Danube House, kde máte pronajaté kancelářské prostory… KOVÁŘ: Vyhráli jsme výběrové řízení na provoz fast foodu, restaurace a kavárny. Mám kamaráda, který provozuje restauraci v hotelu Marriott, tak jsem se s ním dohodl, koupil jeho firmu a otevřeli jsme v Danube House restauraci. Je to další důvod pro to, aby zaměstnanci nemuseli chodit přes ulici do bufetu.
EURO: Jak zvládáte personálně uřídit osm stovek zaměstnanců? KOVÁŘ: Máme vlastní personální agenturu Deckard & Penfield, která se jednak stará o zaměstnance, kteří zrají, rostou a potřebují expandovat do lepších pozic, a za druhé se specializuje na recruitment ICT specialistů všeobecně, nejenom pro Unicorn. Kromě toho také vlastníme společnost Vigour, která jde po mladých lidech, má na starosti nábor nových zaměstnanců do Unicornu. Jejím prostřednictvím provozujeme jakousi líheň pro programátory, kteří projdou tříměsíčním školením. Je to obrovsky drahé a náročné, ale trh vyžaduje, abychom odborníka, který chce u nás pracovat, uměli začlenit do struktury firmy.
EURO: Hovoří se také o tom, že by Unicorn měl získat podíl v jisté soukromé vysoké škole specializované na informační technologie… KOVÁŘ: Nerad bych o tom příliš hovořil, není to zatím zcela dořešené. Mohu říci, že to bude zhruba třetinový podíl v soukromé univerzitě, kterou navštěvuje dvě stě studentů. Do budoucna bychom chtěli tento počet zdvojnásobit a udělat z ní velmi dobrou prestižní informatickou školu.
EURO: Všechny tyto aktivity připomínají styl, jakým se o své zaměstnance staral Tomáš Baťa… KOVÁŘ: Kdyby nás lidé srovnávali s baťovým podnikem, považoval bych to za čest. To by mi opravdu nevadilo (smích). Baťovský princip mi připadá dobrý, ale jsme teprve na začátku, proto se musíme snažit.
EURO: Jak často dostáváte nabídku na prodej firmy? KOVÁŘ: Stále jsou nějaké nabídky. Je pouze otázkou času, kdy si vybudujeme pozici na to, abychom takovou věc mohli se ctí udělat.
EURO: Od jaké finanční hranice byste o prodeji začal uvažovat? KOVÁŘ: Suma sto milionů dolarů je cena, která by mne už zajímala. Je to hranice, do které bych firmu chtěl vybudovat, na kterou bych chtěl dosáhnout, tím ale rozhodně nechci říci, že bych po jejím dosažení chtěl firmu prodat. V roce 2000 jsem dostal nabídku na dvanáct milionů korun, loni na 60 milionů. Musíte si ale uvědomit jednu věc: když chcete prodat dům, tak máte jinou představu o ceně, než když ho chcete koupit. S firmami je to podobné, ceny se neliší o procenta, nýbrž o řády.
