Vstupenkou do třicetistupňového lednového Singapuru je formulář, který musíte předložit imigračnímu úředníkovi. Instrukce pro vyplnění jsou tištěny černě, kromě jedné. Stojí na třetím díle, který úředník vloží do pasu a ten vám zůstane až do odjezdu. Červená instrukce je nepřehlédnutelná: „WARNING: DEATH FOR DRUG TRAFFICKERS UNDER SINGAPORE LAW“. Praxe už ukázala, že s trestem smrti za převážení drog, to Singapur myslí upřímně.
Ulice jsou nápadně čisté a chodci ukáznění. Jsou lepší nez Češi? Ne, ale pohazování odpadků běžně přijde na tisíc dolarů a na přecházení na červenou také jen tak nezapomenete. Předpis v Singapuru je předpis a zákon je zákon, který ma „zuby“ a dodržování je vymáháno důrazně.
Na první pohled je poznat, proč Singapur získal titul jednoho z ekonomických tygrů Asie. Budovy jsou poměrně nové, vysoké, styl západní. Dá se mluvit o jisté „manhattanizaci“. Mluvíme-li o Manhattanu, o něm lze říci, že cokoliv chcete koupit a nenajdete to tam, pak to neexistuje. První dojem v Singapuru je stejný: lidé a zboží. Hodně lidí a ještě více zboží. Dejte pozor, aby se váš zrak nesetkal se zrakem těch, kteří vám chtějí něco prodat (zlato, šperky, hadry - krejčí šijící na míru, suvenýry - hodně suvenýrů, jídlo - hodně jídla), okamžitě jste zván k nezávazné, ale těžko odolatelné „nezávazné“ prohlídce.
Jsou vskutku milí. Obě pohlaví jsou zastoupena téměř rovnoměrně, je však lehce poznat, že boss je pravidelně mužského pohlaví. A zdá se, že nikomu není více než dvacet. Kde jsou ti starší? Oni samozřejmě jsou. Dominuje však mládí v nebývalém rozsahu. Pozdní věk v těchto končinách je ještě stále něco, co zaslouží a požívá respekt. Západní trend, kde stáří je přítěž, sem, jak se zdá, ještě nedorazil. Sociální kontrakt tuto hodnotu ještě cení.
Téměř všichni obyvatelé Singapuru jsou z Číny, Indie ci Malajsie a všichni připraveni prosadit se a dominovat v rychlé globalizaci. Světe, vem to na vědomí! Snad je to dobře, snad ne. Nejsem ani ekonom-prognostik ani vševěd, ale mám dojem, že ten obrovský produkt a služby chtě nechtě někdo bude muset koupit na úkor zboží a služeb produkovaných třeba v Evropě. Tedy výhled optimistický, nebo ne? Pocit mám nedobrý a slovo „outsourcing“ se mi po návštěvě Singapuru líbí míň a míň.
Islám je v Singapuru patrný na první pohled. Ve stylu oblékání (dívky i ženy s typickými šátky na hlavě) a všude, kde se prodává jídlo (takzvané food courts) nemůžete přehlédnout nápis, že odpovídá islámským požadavkům „halal“, což je obdoba židovského „kosher“. Singapur je však i v tomto směru příkladem jisté tolerance. Ten, kdo na tyto požadavky nedbá, má dostatek příležitostí koupit jídlo připravené z vepřového.
Anebo je tu Chinatown. Všude, kam Čína v minulosti vyvezla svůj nejtypičtější export té doby - lidi - chudé, hladové, ale schopné se uživit svojí pílí a odhodlaností - čínští emigranti založili a dodnes udržují svůj Chinatown. Ještě dnes tam najde útočiště - azyl nový přírůstek z Číny. Většinou ten, kdo doma nenašel uplatnění v moderním ekonomickém prostředí pilně zaplavujícím svět, včetně Singapuru, nejen přebytkem lidí, ale i tisíci druhy zboží.
To nejlepší co nový, obvykle chudý emigrant z Číny přinese bylo a je umění levně připravit to nejlepší jídlo.
Když máte štěstí jako my, podaří se vám navštívit singapurský Chinatown v době, kdy zacal Jarní festival, neboli Čínský Nový Rok (cyklus dvanácti lunárních let, z nichž každý rok je pojmenován po oněch dvanácti zvířatech, která podle legendy prišla popřát Buddhovi šťastnou cestu na jeho pouti ze země). Letos to bude rok Psa. V této nejstarší etnické komunitě Singapuru máte pocit, že se snoubí staré s novým, malebné souhry mnoha kultur etnických skupin a náboženství, která toto město-stát úspěšně udržuje při životě. To nejlepší čerpá z tisícileté tradice - evidentní vůli žít a nechat žít v důstojném prostoru pro všechny generace.
V tom tedy západ prohrává.
