Od října příštího roku čeká tuzemské cestovky přísnější režim.
Ministerstvo financí připravilo novelu upravující prezentaci cen zájezdů. Kolik bude přesně zájezd stát, se ale klient stejně nedozví. Od původního návrhu, který počítal s povinností uvádět jednu konečnou cenu, totiž nakonec sešlo.
Letištní a palivové taxy, poplatky za víza, nejrůznější vstupné, služby delegátů, pojištění nebo hotelové poplatky – to vše cestovní kanceláře uvádějí odděleně od základní ceny zájezdu. Ty slušnější zřetelně a přehledně, ty méně slušné schované kdesi pod čarou. Právě těmto nekalým konkurenčním praktikám má zabránit novela zákona o cenách z dílny ministerstva financí. Cestovním kancelářím ukládá povinnost informovat klienty o celkové ceně zájezdu včetně všech jednotlivých cen služeb, z nichž se zájezd skládá.
Reakce ze strany cestovek jsou přinejmenším rozpačité. „Novela nepřináší prakticky nic nového. Nemyslím si ani, že byla skutečně zapotřebí. Nesetkali jsme se s tím, že by si klienti stěžovali, že neznali cenu zájezdu předem,“ míní Stanislav Zíma z cestovní kanceláře Exim Tours.
V podobném duchu hovoří také Dan Plovajko, mluvčí cestovní kanceláře Fischer. „Je pravda, že vzhledem k naší současné praxi pro nás novela nepředstavuje žádné větší změny, natož újmy. Z principu s ní ale nesouhlasíme, neboť ji považujeme za neopodstatněný útok na jednu jedinou skupinu podnikatelských subjektů,“ konstatuje.
Lapálie kolem paliva
Smířlivěji se na novelu dívá Asociace cestovních kanceláří a agentur, která od začátku na její přípravě spolupracovala. „Nakonec se podařilo najít dobrý kompromis,“ říká Tomio Okamura, mluvčí asociace a majitel cestovní kanceláře Miki Travel Prague. V původním návrhu ministerstva byly podle něj hned tři „kameny úrazu“, které by mohly cestovním kancelářím zkomplikovat život.
Prvním takovým momentem byl problém leteckých společností, respektive toho, zda jim bude zákon ukládat nějaké přísnější informační povinnosti. Nakonec ale chování aerolinií, které podle cestovních kanceláří nesou hlavní vinu na rozdělování cen letenek a následně i leteckých zájezdů, zákon neupravuje.
Podle náměstka ministra financí Ivana Fuksy, který novelu připravoval, vynechalo ministerstvo letecké firmy na popud Evropské unie. Evropský parlament totiž v létě schválil návrh, který jim zakazuje uvádět ceny letenek bez poplatků. Nová pravidla rovněž zakazují veškeré rozdíly v ceně podle bydliště cestujícího. Celková cena letenky tedy musí být uvedena hned v okamžiku, kdy si ji bude zákazník objednávat. Veškeré poplatky na ní navíc musí být přesně rozepsány.
Dovolená s ročním předstihem
Ani tato opatření Evropské unie však podle lidí z oboru neumožňují, aby cestovní kanceláře uváděly jen jedinou celkovou cenu zájezdu, což byla jedna z variant zvažovaných ministerstvem financí. „Zatímco palivové poplatky zveřejňují letecké společnosti měsíc před odletem, klienti si dovolenou vybírají i s ročním předstihem,“ přibližuje Plovajko.
Například zimní dovolené za exotikou, na které ročně vycestuje kolem stovky tisíc Čechů, prodávají cestovní kanceláře od srpna. „Loni se jich během takzvaného prvního momentu prodalo zhruba deset procent,“ popisuje marketingový ředitel internetového prodejce zájezdů NetTravel.cz Petr Staněk. Vliv finanční krize se prý na prodeji „výletů“ do exotických krajů zatím neprojevil a trend směřuje k nákupům s ještě větším předstihem.
Proti povinnosti uvádět pouze konečné ceny zájezdů argumentovala asociace mimo jiné právě tím, že cestovky nemohou znát dopředu některé složky, které cenu tvoří. Ministerstvo financí její argumenty uznalo.
Novela k této problematice říká, že pokud cestovní kanceláře neznají některé složky, z nichž se ceny skládají, musejí v nabídce zájezdu klienta informovat, kde a kdy tyto informace najde.
Co si pod tím tedy konkrétně představit? Problematiku doúčtování konečné ceny zájezdu řeší také zákon 159/199 Sb. o cestovním ruchu. Ten kancelářím umožňuje doúčtování podle konkrétního vývoje cen, nejpozději však 21 dní před termínem zájezdu. „Cestovní kanceláře proto musejí klienta informovat o tom, kdy a kde se dozví konkrétní částky, a musí přitom dodržet onen třítýdenní předstih před odletem či odjezdem,“ osvětluje Okamura. Z logiky věci vyplývá, že v případě zájezdů typu „last minute“ bude tedy celková cena jistá již v době nabídky. „Méně spěchající“ zákazníci si ji budou moci se značným předstihem spočítat.
CO ŘÍKÁ NOVELA ZÁKONA O CENÁCH
Prodávající musí spotřebiteli poskytnout informaci o ceně zájezdu tak, aby měl možnost se před jednáním o koupi zájezdu seznámit s konečnou cenou, která má být zaplacena. Je-li informace o ceně zájezdu tvořena z více složek, uvede prodávající aktuální cenu všech oddělených složek. Nelze-li cenu některé složky zájezdu uvést, musí prodávající v nabídce zájezdu informovat o čase a místě zpřístupnění této ceny pro spotřebitele jiným vhodným způsobem.
Vyšší cena versus kalkulačka
Sdružení obrany spotřebitelů, které rozdělování cen do několika položek dlouhodobě kritizuje, není s tímto bodem novely spokojeno. „Cestovní kanceláře nebudou uvádět příplatky s výmluvou, že je neznají, a spotřebitel bude znovu tam, kde je nyní. Opět bude muset chodit s kalkulačkou, sčítat a pak teprve srovnávat,“ přibližuje stanovisko sdružení jeho mluvčí Ivana Picková.
Představitelé cestovních kanceláří ale zastávají zcela jiný názor. „Požádá-li cestovní kancelář leteckou společnost o konkrétní částky s půlročním předstihem, tedy v době, kdy vznikají katalogy, získá nadsazenou cifru. Letecké společnosti se tak samozřejmě jistí, aby v důsledku netratily,“ vysvětluje Okamura. Cena zájezdu se tak podle něho automaticky navýší až o tisíce korun. „Jsem přesvědčen, že Čech si raději dá tu práci a cenu zájezdu si propočítá podle aktuálních údajů, než aby znal půl roku dopředu přesnou částku, která ale bude zbytečně nadsazená,“ míní Okamura.
V rámci Evropské unie navíc zatím neexistuje žádné podobné nařízení platné pro všechny členské státy. „Kdybychom měli uvádět jen konečnou cenu zájezdu, byli bychom znevýhodněni oproti zahraničním cestovním kancelářím,“ konstatuje Plovajko.
Pro cestovky platí odklad
Třetím ze zásadních diskutovaných témat bylo datum, od kterého začne novela platit. „Zde bylo třeba brát v potaz výrobu katalogů na letní sezonu příštího roku, která už je v plném proudu. Kdyby je cestovní kanceláře měly přetisknout, tratily by na tom miliony,“ argumentuje Okamura.
Asociace proto navrhovala pro cestovky výjimku a posunutí platnosti nařízení o rok. Konečný kompromis zní 1. říjen 2009. Prvními katalogy, které už budou muset ze zákona „ctít“ nová pravidla, budou ty na zimní sezonu příštího roku.
Nejedná se ale o poslední změnu na dlouhou dobu. Evropská unie připravuje novou směrnici o zájezdech, která by mohla být schválena do dvou let. Není vyloučeno, že pozmění i pravidla kolem uvádění cen zájezdů.
Skutečná cena zájezdu
Výše „dalších poplatků“, které navyšují základní cenu zájezdu, se pohybuje zhruba v rozmezí dvou až jedenáct tisíc korun, záleží na konkrétním místě zájezdu. Významnou část těchto poplatků mají na svědomí letištní a bezpečnostní taxy a palivové příplatky. „Běžná výše letištních a bezpečnostních tax činí přibližně 1200 korun. Palivový příplatek je reakcí na průměrnou měsíční cenu galonu ropy,“ přibližuje Okamura.
V současné době aerolinie palivové příplatky mírně snižují. Například na evropských linkách Moskva - Praha - Bratislava klesl příplatek z 30 eur (760 korun) na 15 eur (380 korun).
Oproti tomu je charterová přeprava součástí dlouhodobé smlouvy mezi cestovní kanceláří a dopravcem. „Cestovní kanceláře mají zhruba dvouměsíční prostor pro případnou komunikaci změn výše palivového příplatku,“ přibližuje mluvčí ČSA Daniela Hupáková. Vliv na výši palivového příplatku má samozřejmě délka samotného letu, dále pak také postup konkurence nebo vytíženost letadel.
