To, co pociťují všichni turisté i domácí obyvatelé, totiž že v Česku už dávno není levno, potvrzují i grafy připravené z údajů o relativních spotřebitelských cenách, které publikovala Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Jedná se o relativní dolarové ceny vážené konkurencí na vývozních a dovozních trzích u výrobků zpracovatelského průmyslu ve 42 zemích. Údaje tedy neposkytují informace o absolutních cenách, ale o vývoji relativních cen, a jsou tak jedním z dalších měřítek konkurenceschopnosti.
Jestliže v roce 1993 byla hodnota českého indexu relativních cen ještě nižší než na Slovensku, postupný vzestup cen a zpevňování kurzu koruny vůči dolaru způsobily výrazné zhoršení tohoto ukazatele. Oproti výchozímu roku 2005 index skokově vzrostl v roce 2008, kdy česká koruna a ostatní středoevropské měny zpevnily nejen vůči dolaru, ale i euru.
Zatímco Slovensko zaznamenalo hlavně díky přijetí eura další růst indexu (a ztrátu konkurenceschopnosti) i v roce 2009, oslabení měn stojících mimo eurozónu znamenalo částečné obnovení jejich konkurenční pozice. Nejmarkantnější to bylo v Británii, Švédsku a Polsku. Česko však má hodnotu indexu nadále vysoko.
Tento ukazatel naštěstí nelze „natvrdo“ interpretovat tak, že vyklízíme zahraniční trhy. Spíše potvrzuje, proč už pro Brity ztratily na přitažlivosti rozlučky se svobodou v Praze, nebo naopak proč už Čech nemusí na londýnské Oxford Street či v newyorském Macy’s na 34. ulici jenom hladově okukovat výkladní skříně.
