Nový ředitel bude asi více velet, a to možná i tam, kde dosud vládl intelekt
Je ředitel CIA Porter Goss střídán generálem Haydenem pro svá osobní či profesionální selhání, nebo ho fatálně semlely okolnosti? Rychlost změny připomíná výraz „to be fired,“ jak mi ho vysvětlil expert: Přijdeš do práce a za tvým stolem sedí chlap. „Co tu chceš?“ zeptáš se ho. On ti odpoví: „A co tu chceš ty?“
Rotace ve funkcích.
Změny ve vedení zpravodajských agentur nejsou ničím mimořádným; hodnými pozoru mohou být okolnosti. V demokratických státech bývají tyto změny pravidelné. Snahy setrvávat ve státních funkcích až do (přirozené či nepřirozené) smrti jsou příznakem samoděržaví. Délce funkčního období je nepřímo úměrná transparentnost. Pravidelné předávání funkcí, spojené s inventurou a zúčtováním, významně přispívá k větší kontrole, korektnosti a zákonnosti chodu zpravodajské agentury. Neměnnost zpravodajského managementu dává jisté předpoklady pro lepší efektivitu rutinních činností zpravodajské agentury - nemění se strategie, taktika ani priority. Posílení jednoho aspektu je však umožněno pouze oslabením druhého.
Sporná výhoda.
Bývalý ředitel Goss znal agenturu zevnitř, kdysi tam pracoval. To může být pro dobrého manažera výhodou; ne každý odborník je však dobrým manažerem. Rezignace je pak přirozeným, nikoliv tragickým důsledkem, osvědčujícím jeho sebereflexi i dobré fungování nadřízeného managementu. Agentura však znala Gosse možná lépe, než si dovedl představit. Provádět systémové a související personální změny, které by se dotkly takřka veteránských osobních vazeb, je pak téměř nemožné. Boj o setrvání ve funkcích je tvrdý a není vyloučeno, že někteří příslušníci agentury mohli zneužívat ředitelova slabá místa. To mohlo být kritickou okolností nepříznivého vývoje interpersonálních vztahů mezi agenturou a jejím ředitelem, jejichž charakter prý v poslední době ani slovo „nenávist“ zcela nevystihovalo.
Mezi mlýnskými kameny.
Stane se, že zpravodajská služba dostane zadání, které svojí formulací naznačuje žádoucí odpověď. Agentura však musí čelit neomaleným útokům na profesionální čest. Když ustoupí, stane se jen náhražkou kouzelného zrcadla, na povel potvrzující panovníkovu mravnost a moudrost „z nezávislých zdrojů“. Tuto trapnou roli občas suplují samozvaně odborní ideologičtí soumaři a nabízejí úslužné protiteze o zpolitizované agentuře, z níž unikají do „liberálního“ tisku informace, diskreditující „pravicového“ prezidenta. Naznačují mlhavě, že se připravuje státní převrat, aby měl nový ředitel důvod „zpacifikovat“ agenturu. Skutečnost je zřejmě prozaičtější, přesto však dramatická. Je-li agentura úkolována způsobem vymykajícím se danému právnímu rámci a nefungují-li kontrolní mechanismy, jsou úniky informací jedinou účinnou formou obrany a signalizace zásadních problémů; z hlediska demokracie jsou dokonce legitimní, ať to zní právním i jiným fundamentalistům jakkoliv absurdně.
Mastodont.
Olbřímí a bohatá agentura je prý příkladem vymírajícího druhu: kritizována je kromě jiného její nedostatečná efektivita, odbornost, pružnost, účinnost využití získaných informací, nastavení informačních toků, analytická kapacita, výstupní asertivita. Je zahlcena informacemi. Technologie sotva nahradí intuici při rešerších, při analýze však nikoliv. Agentura získává kvanta informací, ale příliš brzy jich mnoho vyřazuje, protože nejsou zajímavé na první pohled - a ani ty ostatní se pak často „nepotkají“ se svými analytiky. Nadto masivní bezpečnostní opatření (zásada „need to know“, pravidlo nekumulovat kritické informace na jednom místě, používání vysokých stupňů utajení) dále snižují efektivitu využití informací. Ta je pak logicky u velkých (a státních) agentur nižší než u menších (a privátních). Strnulé velké agentury jsou úspěšné v rutinních činnostech, nevyžadujících velkou flexibilitu. Statistici celého světa se již dávno spojili, takže téměř všude vládne nám důvěrně známý čárkový systém, to jest laický způsob laického hodnocení profesionálů z laického pohledu, řečeno slušně. A proto - přestože je agentuře vyčítáno nemálo selhání v zásadních odhadech - z pohledu (černých) čísel vlastně o nic nejde. Naprosto přesvědčivé procento denních úkolů je plněno včas a ke spokojenosti klientů. Sčítání hrušek s jablky fatálně vede k preferenci drobných, na čárky bohatých rutinních činností. K tomu je potřeba, aby se svět neměnil - proto se pěstuje ideologické vidění světa se starými známými protivníky, s nimiž je radost bojovat včerejší bitvy. Reálné problémy dneška jsou ale jinde a zítra se nebude ani vědět, které to jsou a co se vůbec děje.
Vot těchnika.
Agentura fascinovaná technikou a technologiemi (SigInt) dlouhodobě zanedbávala lidské zdroje (HumInt). Upgrade počítače je rychlý; výchova a výcvik odborníků trvá generaci. Bude-li však netrpělivá agentura rozmisťovat po světě „rychlokvašené“ zdroje a vláda ještě diskreditovat identitu těch zkušených (viz aféru Plumegate), budou muset lidé z agentury místo kvalitní zpravodajské činnosti nejprve chránit své životy.
Boj o rozpočet.
Paradoxně bývají nejtěžšími soupeři zpravodajské agentury, napojené na tentýž rozpočet. Historie zná případy příznačných časových koincidencí významných zpravodajských událostí se schvalováním rozpočtu - způsobených buď načasováním jejich zveřejnění, nebo přímo ovlivněním děje. Není dobře na toto zapomínat.
Agent s pitnou vodou.
Signifikantní okolností, charakterizující slet zájemců lačných podílet se na konzumaci tučného budgetu agentury, je vyšetřování Gossem jmenovaného, nyní již bývalého náměstka Kyla Fogga. Ten získal své zpravodajské ostruhy jako regionální náčelník logistiky CIA pro zásobování blízkovýchodních operací, zejména pitnou vodou. (Zřejmě se osvědčil: dosud nebyl zaznamenán žádný případ žíznícího agenta.) Foggo se nikdy nepřestal přátelit se svým spolužákem Brentem Wilkesem, přestože (protože?) se z něj stal hlavní spolupachatel republikánského kongresmana Randy Cunninghama, odsouzeného za braní úplatků ve výši 2,3 milionu dolarů v souvislosti s přidělováním vládních kontraktů. Jaký důvěrně známý pach!
Ano, pane!
S novým ředitelem nebude velká legrace. Bude asi více velet, a to možná i tam, kde dosud vládl intelekt. Pochází z rezortu, který si ohledně zbraní hromadného ničení v Iráku nedělal příliš velké starosti. Podle reportu skutečně chytili černou kočku v černé místnosti, i když tam nebyla. Stalin by z nich měl radost. Měli zkrátka více „pochopení“ pro „nelehkou situaci“ svých politiků. Nemudrovali a šli si zastřílet a vyzkoušet nové technologie a přitom ještě vyprášit někomu kožich a hodlali přijít domů s plnou nádrží. Ale pak se to v Iráku zašmodrchalo a ti z civilní agentury drze tvrdí, že to předpovídali! Oni ti vykutálení civilové prý píšou do šuplíku i analýzy přesně opačné, a když je průšvih - jako třeba to nečekaně silné irácké povstání - mávají s nimi, říkají „my vás varovali!“ a machrují před tiskem. A jestli opravdu prezidentovi něco říkali, tak určitě intelektuálsky nesrozumitelně, že tomu stejně nemohl rozumět. Ale nový šéf je naučí, kdy poslouchat a kdy a jak mluvit. Téměř „protistátní“ charakter unikajících informací z agentury může sloužit jako záminka k zavedení drakonického režimu.
Pochmurný závěr jako obvykle.
V atmosféře vyvozování odpovědnosti za frustrující průběh irácké mise, tedy pod sílícím tlakem, obětoval prezident svého favorita, významnou figuru. Nesporně k tomu důvody měl. Není ale vůbec jisté, že se mu - šachově řečeno - pozičně uleví. Zvolil totiž natolik nesystémové řešení, že se setkává s významným nesouhlasem i u republikánů. Militární ovládnutí civilní agentury velitelem, který v nedávné době jako ředitel NSA osvědčil svou extrémní loajalitu realizací vnitrostátně velmi rozporných a diskutovaných kroků, nelze hodnotit jako pozitivní signál. Naznačuje to i možnou snahu washingtonské administrativy přizpůsobit fungování zpravodajské komunity nikoliv bezpečnostním potřebám současného světa, ale svým subjektivním cílům a potřebám. Kaddáfí je již v šiku přátel nejvěrnějších, takže kde zhoustne situace? V Sýrii? Íránu? Latinské Americe?
