Dnes by je člověk hledal marně, za necelé čtyři měsíce na ně ale narazí takřka na každém kroku. Uvidí je, když půjde po ulici, když zavítá do restaurace, když si zajde na nákupy do svého oblíbeného obchodního centra nebo když se vydá na náměstí zjistit, jak se vydařila výzdoba vánočního stromku. Všude tam je totiž docela pravděpodobné, že narazí na originální světelné dekorace z dílny tuzemské firmy Decoled.
„V Česku máme ozdobených mezi dvěma až třemi sty městy. Plus je k tomu potřeba připočítat asi 60 obchodních center. Zdobíme restaurace, rodinné domky, ale třeba i pražskou veřejnou dopravu – tramvajemi počínaje, loděmi konče. Osvětlili jsme lanovku na Petříně i takzvané Stalinovy ruce, které jsou snad jen dvoje v republice,“ vyjmenovává Eva Poláčková, šéfka dotčeného rodinného podniku se sídlem v Dobrovízi u Prahy.
Ve firmě, kterou zkraje 90. let založil její manžel Vítězslav, působí de facto od začátku. Nejdříve to bylo spíš jen okrajově, z pozice externistky, jak bývalá středoškolská učitelka sama říká, zhruba před 10 roky se z toho však stala práce na plný úvazek. Katedru tehdy vyměnila za kancelářský stůl a nyní každý rok před Vánoci spolu se synem – rovněž Vítězslavem – objíždějí nejen oněch šest desítek českých obchoďáků, ale také spoustu dalších míst po celé Evropě, aby tam dojednávali milionové obchody a starali se o to, že bude jejich LED osvětlení vidět a dělat radost široko daleko.
Jde přitom o instalace, které se rozhodně nedají označit jako tuctové. Ba naopak, firma zaměstnává dostatek talentovaných lidí – mnohdy s přesahem do výtvarného umění –, kteří dbají na to, aby každá dekorace byla svým způsobem originální. A je jedno, jestli se nachází na zemi, na stropě, na stromě, potažmo na vodě. Vyrobit jde takřka vše, nač si člověk vzpomene.
„Nacházíme se v situaci, kdy tak trochu přemýšlíme, jestli existují vůbec nějaké limity. Zákazníci nás totiž někdy oslovují s docela bizarními záměry – jako třeba když se ptají na možnost osvětlit rychlík,“ vzpomíná Poláčková. „Máme za sebou několik neobvyklých projektů, v rámci nichž se nám například povedlo vytvořit instalaci na řekách či rybnících. Pochopitelně taková výzdoba nepluje přímo po vodní hladině, ale dá se připravit tak, aby mohla být připevněna například pomocí lanek či kotvení na nějakou konstrukci. Tou v některých případech může být třeba i obyčejný vor.“
Dalšími neobvyklými projekty, na kterých se v Decoledu podíleli, je i řada zvětšených trojrozměrných dekorací dosahujících výšky až 15 metrů. Takové věci již podle podnikatelky místy přesahují hranice průmyslového designu a dají se de facto označit za umělecké dílo, respektive vzhledem ke svým rozměrům de facto i za samostatnou stavbu.
Potřeba šetřit na vánočním osvětlení je mýtus
Jak moc může být člověk v otázce vánočního osvětlení kreativní, je dobře patrné například v Třebíči. Ten je pro svoji sváteční výzdobu vyhlášený po celé republice. A dost možná i daleko za jejími hranicemi. „Třebíč je městem, které se zhostilo vánoční výzdoby snad jako žádné jiné podobně velké město v Evropě. Letos se navíc uvažuje o tom, že si u nás nechají vytvořit velký světelný nápis města Třebíč, jehož rozměry dosáhnou až pěti metrů. Nic takového jinde v Česku nenajdete,“ zdůrazňuje Poláčková.
Mohlo by se zdát, že v důsledku loňské energetické krize, kdy se účty za elektřinu a plyn staly nevděčným tématem pomalu každého rodinného oběda, nebude o podobné radosti takový zájem jako dřív a že firmy, jež se jejich výrobou zabývají, přijdou zkrátka. Ve skutečnosti tomu tak ale vůbec nebylo.
„On je to takový jeden velký mýtus. LED osvětlení totiž není energeticky nijak náročné. Například ve zmíněném Třebíči, jehož výzdoba opravdu nemá v Česku obdoby, to za celé období kolem Vánoc vyjde na nějakých 60 tisíc korun,“ vyčísluje šéfka Decoledu a druhým dechem dodává: „Jednoměsíční provoz Žlutých lázní, kde jsme měli instalaci ,Světla vyprávějí‘ a které jsou co do významu i rozsahu naším největším projektem, se vešel dokonce do osmi tisíc – a to se jimi vine na 40 kilometrů kabelů. Jedná se tedy o velmi zanedbatelné částky ve srovnání s tím, o kolik turistů mohou města přijít, když se na Vánoce rozhodnou mít zhasnuto.“
„Energetická krize se nás naštěstí tedy příliš nedotkla. V rámci Česka jsme ji pocítili opravdu jen na pár místech, kde měli politici potřebu udělat nějaké gesto a městské osvětlení zredukovali. Technicky vzato šlo ale jen o jednu městskou část. Většina starostů se naštěstí shodovala na tom, že je potřeba lidem po dvou covidových letech trochu zlepšit náladu, a osvětlení zachovala,“ doplňuje Poláčková s tím, že například v sousedním Německu k celé problematice přistoupili docela odlišně. Vedení tamních měst a obcí se podle ní snažilo být „až příliš korektní“ a skutečně vážilo každý rozsvícený strom i lampu. Francouzi, Belgičané či Lucemburčané to ale prý naštěstí vnímali podobně jako Češi.
Růst krizi navzdory
Čistě z pohledu tržeb se výše uvedené zahraniční trable na výkonnosti Decoledu vloni příliš nepodepsaly. Firma kontinuálně roste v průměru o 25 až 30 procent ročně. Naposledy v tomto ohledu dosáhla po konsolidaci na částku 160 milionů korun, přičemž letos by ráda překročila dvoustovku. Z pohledu zisku už je to dle podnikatelky přeci jen o něco horší. K červeným číslům má jejich rodinný podnik daleko, minimálně se ale nezvyšuje tolik, jak by bylo optimální.
Seriál Od píky sleduje, jak se daří začínajícím podnikatelům se zajímavým byznysovým příběhem či nápadem na nový produkt nebo službu.
Máte-li pro nás nějaký námět či víte o někom z vašeho okolí, kdo některou z těchto podmínek splňuje, budeme moc rádi, pokud se nám ozvete. Vaše náměty prosím posílejte na email redakce@euro.cz.
Je to mimo jiné důsledkem problémů v dodavatelských řetězcích v časech covidu, které zvýšily náklady na dovoz zrovna v době, kdy nebyla česká koruna vůči dolaru a euru příliš ve formě. „Kvůli současné politice České národní banky navíc nejsme příliš konkurenceschopní ve vztahu k německým a francouzským firmám. Smlouvy, které máme uzavřeny s našimi partnery, jsou dlouhodobé a nejsou v nich zahrnuty žádné inflační doložky a na to teď trochu doplácíme. Řečeno jinak, vydělat peníze navíc tak, abychom je mohli dále vracet zpět do firmy, je aktuálně velmi složité,“ říká.
O zakázky každopádně Decoled nouzi nemá. Ač se to nezdá, Vánoce se pomalu, ale jistě blíží, a během podzimu budou mít jeho lidé, jako již tradičně, opravdu napilno: „V průběhu listopadu instalujeme denně až pět obchodních center najednou. Zdobíme přitom jak velké, tak střední i menší nákupní domy. Hodnota každé takové zakázky se pohybuje od 500 tisíc do dvou milionů korun, přičemž v případě velkých obchodních center typu Letňan nebo Nového Smíchova se jedná o exkluzivní výzdobu, kterou jsme, možná trochu k jejich údivu, schopni nainstalovat za dva tři dny. No a když tam skočíme, vrháme se na města.“
Mezi nimi pochopitelně nesmí chybět ani Praha. Ostatně, její centrum je na práci Decoledu reklamou samo o sobě. S instalacemi této rodinné firmy se lze totiž setkat ve Slovanském domě, nestárnoucí Kotvě, na Václavském náměstí i na náměstí Staroměstském. Je tedy mimo jiné zodpovědná i za výzdobu tamního vánočního stromu, který byl jen tak mimochodem v roce 2020 americkým časopisem Forbes vyhodnocen jako jeden z dvaceti nejhezčích na světě.
K jeho osvětlení se přitom podnik rodiny Poláčkových dostal, dá se říct, tak trochu náhodou. A sice díky zmíněné pandemii. Tehdy dostala výzdobu staroměstského stromu na starost organizace Technologie hlavního města Prahy, přičemž požadavek zněl, aby byl vzhledem k absenci tradičních vánočních trhů nazdoben poněkud střídměji než v předchozích letech.
„To nám myslím popravdě trochu pomohlo,“ přiznává šéfka dobrovízské firmy. „Přihlásili jsme se do výběrového řízení, které jsme nakonec i vyhráli. Můj osobní názor přitom je, že díky těmto okolnostem dostalo Staroměstské náměstí konečně takovou podobu, jakou si zaslouží – tedy eleganci a noblesu. No a od té chvíle jej zdobíme už pravidelně, i letos se tak má stát,“ prozrazuje.
Celoroční práce, která je vidět převážně na Vánoce
Přestože jsou všechny projekty jiné, jedno mají společné. Na jejich začátku míří šéfka Decoledu vždy do místa, kde má být výzdoba nainstalována, aby takříkajíc nasála genia loci a mohla své postřehy předat kolegům, kteří na jejich základě ve spolupráci s klientem osvětlení navrhnou. Výhodou celého procesu podle Poláčkové je, že tím firma nikoho nekopíruje – všechny instalace se od sebe liší, což v této branži není tak úplně běžné.
Přistupovat k jednotlivým projektům pokaždé jinak je navíc potřeba i z jednoho dalšího důvodu. A sice proto, že preference lidí se napříč celou Evropou poněkud liší. „Co se barev týče, například v Německu lpí na tom, aby ozdoby vyzařovaly teplou bílou. Považují ji totiž za tradicionalistickou. Ve Francii a Belgii si lidé potrpí na oranžové a hnědé. Na rozdíl od červené a zelené, které jsou běžnější zase u nás. Zde je to pro změnu taková směsice všeho možného,“ vysvětluje podnikatelka.
S barevnými světly z Dobrovíze, kde má firma dva velké průmyslové areály (každý o 30 tisících metrů čtverečních), se lze pochopitelně setkat i jindy než v období Vánoc. Typicky třeba na Valentýna nebo na Velikonoce. „Přátelé se mě vždycky v lednu s trochou nadsázky ptají, jestli odjíždím na Havaj. Bohužel, tak tomu opravdu není. I po zbytek roku máme práce víc než dost. Většinu instalací totiž musíme zase sundat, překontrolovat, jestli vše funguje tak, jak má, a připravit na další použití. Pravda, ani jeden z těchto svátků se s Vánoci nedá rovnat, ale i tak to nějaký čas zabere. Rozhodně se tedy ve zbývajících měsících nenudíme. Sezónnost našeho zaměření nás trochu dobíhá snad jen v otázce cashflow,“ směje se Poláčková.
Otázku financí má v jejich rodinném byznysu na starosti manžel, syn, který do firmy nastoupil po dokončení studií, zastává roli vizionáře, zatímco ona sama se soustředí na produktovou a designovou stránku věci. „Do nedávna s námi pracovaly i moje maminka a snacha, takže do toho byla zapojena vážně celá rodina,“ vzpomíná. „A pravdou je, že je to někdy opravdu náročné, protože vyhnout se přenášení pracovních problémů domů tak úplně nejde. Kolikrát se nám stane, že si někdy u nedělního obědu vážně musíme říct: ,a dost!‘, jelikož oddělovat pracovní a rodinný život je v našem případě skutečně těžké. Žádný recept na to nemáme, ale naštěstí to nikdy do žádného extrému nezašlo,“ uzavírá s úsměvem.
