V HLAVNÍ ROLI POKLADNÍK

CDU čelí podezření, že vzala úplatek za vývoz tanků

Jako nabalující se sněhová koule řítí se Německem nebývalý korupční skandál. „Jako by se vrátil čas, soudí německý tisk s poukazem na úplatkářskou Flickovu aféru, která otřásla zemí v osmdesátých letech.

Obvinění bývalého pokladníka až do loňska vládní Křestansko-demokratické unie, „nejameričtějšího německého politika Walthera Leislera Kiepa (73) z daňového úniku, jehož se údajně dopustil v roce 1991 zatajením milionového sponzorského daru, m íří přímo do srdce strany Helmuta Kohla. A v Bundestagu, dolní komoře parlamentu, už rozpoutalo vášnivou diskusi - nakolik byla (a jsou) politická rozhodnutí na prodej.

Přičinlivý zbrojař.

Fakta, která po čtyři léta trpělivě sbíralo státní zastupitelství v Augsburku a jež doplnila média, jsou tato: Kiep, jenž dohlížel v letech 1971 až 1992 na pokladnu CDU, věděl o finančním daru od německo-kanadského obchodníka se zbraněmi Karlheinze Schreibera. Penězi, uloženými na poručnický účet u frankfurtské banky Georg Hauck & Sohn (nyní Hauck & Aufhäuser), odměnil strážce kasy v roce 1992 dva věrné spolupracovníky. Oba muži tvrdí, že obnos řádně z danili. Kiep, který se podle Süddeutsche Zeitung ve středu tajně vrátil z pracovní cesty po Spojených státech, mlčí.

Doloženo je i to, že peníze souvisely s projednáváním vývozu šestatřiceti tanků zbrojního koncernu Thyssen do Saúdské Arábie. Pro vládní souhlas s kontroverzním kontraktem v době války v Perském zálivu se Schreiber pokusil využí t Kiepových dobrých kontaktů s kancléřem. Zmíněný milion marek přišel šest měsíců poté, co bonnská vláda prodej obrněných vozů do Rijádu schválila. Původní návrh ministerstva průmyslu doporučoval export jen poloviny obrněných vozidel, ale text byl n ěkým dosud neznámým změněn. Při hlasování v bezpečnostní radě prošel 27. února 1991 obchod jako celek.

Utajený dopis.

Novinářům, jejichž nynější pátrání líčí Der Spiegel, exkancléř Kohl briskně odsekl: „Jen se tvařte, že jste něčemu na stopě, na věci to nic nemění. Nic jsme o tom nevěděli. Zmizte. Stranickým bossům oznámil, že zakázku odsouhlasilo N ATO: „Vše je v pořádku.

Děravá je i paměť dalších křesťanských demokratů. „Nic jsem o tom nevěděla, dušuje se Kiepova nástupkyně, dnes také bývalá pokladní Brigitte Baumeisterová. Nejnovější správce peněz CDU Matthias Wissmann si zase stěžuje, že „z těch rozhodující ch let nezbyly žádné doklady .

Jeden však přece: Kiepův dopis generálnímu zmocněnci v centrále křesťanských demokratů Uwe Lüthjemu. V psaní na hlavičkovém papíře ze 16. října 1992, které Der Spiegel otiskl, děkuje odcházející pokladník Lüthjemu za dlouholetou spolupráci. „A chci Vás rovněž ujistit, že nemíním zůstat pouze u slov. Rozhodl jsem se poslat Vám zvláštní odměnu 370 000 marek. Chápu, že takto nebudou splaceny a zapomenuty všechny křivdy, ale snad Vám to ulehčí a zpříjemní další život, pokračuje text, odhalující jednoho z příjemců daru. Ani zmínka o nutném mlčení, ani náznak tajné operace. Do pis je opatřen poznámkou, že kopie byla doručena firmě daňového poradce CDU Horsta Weyraucha pro vyřízení potřebných daňových náležitostí. „Jsem pevně přesvědčen, že Kiep předal své nástupkyni všechny informace včetně této, říká Lüthje.

Konsternovaná scéna.

Skandál zapůsobil jako bomba. „Připadal jsem si jako ve špatné krimi, netajil v Bundestagu své rozčarování poslanec vládní SPD Frank Hofman, který působil svého času jako vyšetřovatel Spolkového kriminálního úřadu. Advokát Chri stian Ströbele (Zelení) se nezdráhá mluvit o nové dimenzi politické korupce. Šéf CDU Wolfgang Schäuble nabádá ke zdrženlivosti: „Nedělejme předčasné závěry, vše se musí řádně prošetřit.

Státní zastupitelství v Augsburgu, které Schreiberovo dárcovství vypátralo, se rozhodlo nečekat. Prohledalo Weyrauchovu frankfurtskou kancelář i jeho soukromý dům, razii neušla banka Hauck & Aufhäuser ani Lüthjeho vila poblíž Bonnu. Některé dokumenty vyšetřovatelé zabavili. „Měli jsme dojem, že hrají o čas, odůvodnil zásah vrchní žalobce Reinhard Nemetz s odkazem na počínaní Weyraucha, jenž se s Lüthjem sešel a schoval si u něj některé materiály.

Mocná trojka.

Mapa pravděpodobného toku peněz nabyla konkrétních obrysů. Milion, jejž předal v hotovosti 26. srpna 1991 ve Švýcarsku Schreiber Weyrauchovi, nebyl uložen na dvě oficiální stranická konta, ale na jiný, nově otevřený účet s devítiprocentním úrokem. Čtrnáct měsíců se nic nedělo. Teprve když Kiep končil jako pokladník, peníze poukázal Weyrauchově firmě (421 800) a Lüthjemu. Zbytek, asi tři sta tisíc, skončil zřejmě u Kiepa. Zda odvedl daň, není známo.

Finanční praktiky ve vedení CDU předpokládá následující verze Der Spiegelu: Kohl měl díky svému důvěrníku Weyrauchovi přehled o stranických penězích, Kiep se angažoval ve vedení strany, Lüthje finance rozděloval a Weyrauch vedl účetnictví. Kdy ž museli Kiep s Lüthjem odejít, protože je proces ve Flickově aféře přivedl na lavici obžalovaných, Weyrauch zůstal. Právě s jeho pomocí se Kohlovi povedlo sanovat zadluženou unii. V roce 1989 činil dluh CDU 42,5 milionu marek, v roce 1997 byla v černých číslech. „Nic mu nebylo svaté, vždy si uměl poradit, tvrdí o Weyrauchovi hla sy ze stranického zákulisí.

Silná káva.

A milion v hotovosti v kufru? „Něco takového nebylo v CDU běžné, připouští Kiep, jehož justice začátkem listopadu vyslýchala a vzápětí propustila na půlmilionovou kauci. Tým vyšetřovatelů míní - soudě podle zabavenýc h dokladů z essenské centrály Thyssenu, že darovaný milion byl součástí balíku zhruba 220 milionů marek, z něhož pilný Schreiber rozdával pozornosti za odkývané transakce. „Válečné časy byly vždy dobou zlatokopů, připomíná exministr hospodářství Jürgen Möllemann. Mezi obdarovanými byl podle státního zastupitelství i bývalý tajemník ministerstva obrany Ludwig-Holger Pfahls (3,8 milionu), nyní na útěku v Hongkongu, a Max Josef Strauss, syn leg endárního šéfa CSU a bavorského ministerského předsedy Franze Josefa Strausse - 500 tisíc marek. Lobbista Thyssenu Schreiber pobývá v Kanadě, kde s právní pomocí odolává žádosti německých úřadů o své vydání. „Byl to normální stranický dar, vzkázal ze zámoří s upřesněním, že peníze nebyly ani od něj, ani od Thyssenu, ale od třetího neznámého.

Zasáhne parlament.

Usilovná práce vyšetřovatelů z Augsburku odhalila něco, co mělo být navždy skryto. Nová aféra vrhá špatné světlo na CDU i éru panování Helmuta Kohla. „Pokud to nebyl dar pro CDU, proč šly peníze přes stranická konta? ptají s e politici.

Skandál není po chuti ani kancléři Gerhardu Schröderovi. Svého přítele a obratného vyjednavače Kiepa pověřil péčí o křehké německo-turecké vztahy a vedením několika zahraničních delegací. „Bude-li vydán příkaz k zatčení, bude to kone c mých misí, nechal se po propuštění na kauci slyšet Kiep. Frakce SPD, Zelených a FDP už prosadila ustavení speciálního vyšetřovacího výboru Spolkového sněmu. Pokud se prokáže, že příjemcem Schreiberova daru skutečně byla CDU, aniž by obnos vykázala a zdanila, hrozí straně více než desetimilionová pokuta.