5. Tančení na generační depku Brockhampton – Ginger
Americký kolektiv hudebníků, kteří o sobě často mluví jako o boybandu, ani letos nezpomalují. Brockhampton přichystali další řadové album, se kterým znovu dokazují, proč jsou fenoménem současného rapu. Místo klubových bangerů a rádiových hymen je tentokrát jejich novinka plná citlivých textů o generační depce, nejistotách a hledání sebe sama.
Kevin Abstract, Joba, Matt Champion a spol. u nich ovšem znějí veseleji než kdy jindy. Překvapí i hostovačka britské vycházející hvězdy jménem Slowthai. Ginger je pálivě hořkosladký paradox, se kterým věci chutnají jinak, než se na první pohled zdají.
4. Hovory s Thomem Thom Yorke – Anima
Thom Yorke. Má vůbec cenu něco dodávat? Frontman Radioheadu a nenahraditelný outsiderský hrdina na své třetí sólové desce opět překonal sám sebe. Dystopická nahrávka Anima nejde naproti žádným očekáváním ani stereotypům. Britský hudebník si hraje s vleklými syntezátorovými plochami i hypnotickým mumláním, kterému kolikrát ani není rozumět. Výsledek je enigmatický a chaotický přesně tak, jak se to u Thoma Yorkea patří. K nahrávce mimochodem vznikl i stejnojmenný krátký film v režii Paula Thomase Andersona, který se natáčel v Praze.
3. Hudební láska na dálku Shura – forevher
Takhle to zní, když končí léto. Nesmírnou euforii postupně vystřídá melancholie, silné zážitky nahradí vzpomínky. A nové album britské hudebnice a producentky známé pod pseudonymem Shura je přesně takové.
Ačkoliv se věnuje tématu nelehkého vztahu na dálku, ani na moment neklesá ke kýči nebo přebytečnému sentimentu. Se svou druhou deskou přináší inteligentní pop s vlastní tváří, na které úsměv střídají slzy štěstí i dojetí. Jak ostatně sama Shura zpívá v jedné z písniček – láska je jako náboženství, kterému nás žádný kněz nenaučí. Nahrávku forevher se každopádně naučíte milovat rychle.
2. Příběhy z noční Prahy Metastavy – Až vyrostu
Seznamte se. Metastavy jsou nová kapela Anny Hokešové, která živě hraje taky s Čárami života. Na svém debutovém albu míchají jazzové postupy s rapováním, díky kterému znějí všední příběhy z nočního města jako jedna úchvatná výprava. Texty o místech v Praze nebo každodenních situacích generace Y vybočují z tuzemských letošních novinek o to víc, když se vezme v potaz, že jde o studiovou prvotinu. Má v sobě mladou nevinnost, civilní opravdovost a je až návykově příjemná. Na Národní třídě se nepláče!
1. Jediný svého druhu Bon Iver – i, i
Málokoho by napadlo, že v druhé půlce této dekády někdo dokáže definovat novou éru folkové hudby. Tvorba Justina Vernona alias Bona Ivera postupně krystalizovala až do současné koláže vokodérů, syntezátorů a tradičního písničkářství. Jeho nová deska i, i je dokonalý vzkaz příštím generacím – takhle zněla hudba v roce 2019. Bon Iver je jako vždy vysoce nadčasový a vizionářský, jeho hudba si v žádném případě nezaslouží žánrovou nebo generační nálepku. V prvé řadě jde totiž o víc než desítku krásných rozmanitých písní, které vám kreslí pestrobarevné emoce po srdci jako po prázdném malířském plátně.
O autorovi| Vojtěch Tkáč @vojta_tkac
