V POJIŠTĚNÍ JSME ROZVOJOVÁ ZEMĚ

Skutečná změna v povinném ručení přijde nejdříve za tři roky

Vladimír Mráz (59) se narodil v Českých Budějovicích. V roce 1964 ukončil studia na Strojní fakultě ČVUT v Brně, v letech 1970 až 1972 absolvoval postgraduální studium soudního inženýrství na VUT v Brně. Od roku 1968 až do roku 1990 pracoval v České státní pojišťovně, z toho řadu let ve vedoucích funkcích. Poté se aktivně podílel na vzniku první nestátní pojišťovny v bývalém Československu a stal se jejím zemským ředitelem. Po jejím rozdělení nastoupil do čela České Kooperativy a od loňského roku zde působí i jako předseda představenstva. Zároveň vykonává funkci prezidenta České asociace pojišťoven. Před čtyřmi lety obdržel ocenění Úspěšný manažer roku. Vladimír Mráz je ženatý a má tři děti.

EURO: Pojistný trh je prozatím téměř neregulovanou částí finančního sektoru. Existují obavy, že řada pojišťoven v sobě skrývá podobné nebezpečí jako u Pojišťovny Morava. Jak tomu lze předejít? MRÁZ: Neviděl bych ho jako neregulovaný, český pojistný trh je regulován mimo jiné zákonem o pojišťovnictví, který je teď právě novelizován. Nový zákon je přesnější, úplnější a modernější. Ale v podstatě šlo a dodnes jde provozova t pojištění korektně podle pravidel, která nejsou příliš odlišná od toho, co má západní Evropa.

EURO: Ale říká se, že kdyby měl státní dozor v ruce více nástrojů, tak by krach Pojišťovny Morava vůbec nemusel nastat. MRÁZ: To je pravda. Trh je regulován pro ty, kteří chtějí a mohou dodržovat pravidla dobře. Chci tím říci, že nemá dost obranných nástrojů. A protože jde o právní normu, která se vyvíjí, tak doznala určitých změn. V současné době je nová úprava skutečně potřebná.

EURO: Jak tedy lze předejít krachu nějaké pojišťovny, jako tomu bylo v případě Pojišťovny Morava? MRÁZ: To se stalo po záplavách, kdy se příliš rychle objevily slabosti této pojišťovny. Morava totiž dlouhodobě pracovala s dumpingovými sazbami. Pojistné tedy nebylo ekvivalentní a trvale vytvářelo ztrátu. Druhý důvod byl v tom, že ne měla dobré zajištění a nediverzifikovala své riziko rozložením, tak jak to má být. Třetí důvod je v oblasti, jak byla řízena. To nechci zvlášť komentovat.

Když se to sečte dohromady: první dva důvody měly být zřejmé z hospodářského výsledku pojišťovny po prvním roce, ne až po třetím či pátém. A státní dozor by měl mít právo nařizovat příslušná nápravná opatření rychleji, než má podle zákona. A možná by mohl mít také možnost nařídit výměnu auditora. Od zahraničních asociací totiž víme, že klient se vůbec nedozví, že se v pojišťovně něco vážného děje. Je to ryze odborná otázka, která je řešena s dostatečným předstihem, pravidelnými kontrolami a pravidelnou povinností informovat státní dozor o výsledcích hospodaření, o své solventnosti, o dostatku zdrojů. Pak má státní dozor přímou možnost říci: v polovině roku zvýšíte základní jmění či jiné volné zdroje, n ebo vám uložíme, že ty a ty kmeny budete muset převést někam jinam, nebo v interních kanálech sdělíme jiným pojišťovnám, že by vás měly koupit. V okolním světě je pojišťoven mnohem víc a mnohé v liberálním prostředí pravidelně vz nikají a také zanikají. Ale zanikají bez jakýchkoliv rušivých momentů. Je to takové, jako když se koupí banka. Jde o to, aby se potřebné kroky dělaly, když ještě není pozdě.

EURO: Nebylo by vhodnější, kdyby státní dozor nepůsobil přímo na ministerstvu financí, ale byl spíše nezávislým orgánem? MRÁZ: Ve světě existují oba modely, každý z nich má své výhody a nevýhody. Většina pojišťoven v asociaci se shoduje v tom, že je potřeba posílit úlohu státního dozoru, zejména v oblasti, která se týká ekonomické nebo finanční kontroly pojišťoven. Na druhé straně je třeba odstranit zbytečnou kontrolu pojišťoven v oblastech, které mají být liberální, například pojistné podmínky, sazby, obchodní plány. Čili takové formality, které měly svůj smysl při vzniku nových pojišťov en na našem trhu, kdy bylo třeba ošetřit vše, co nebylo předtím upraveno.

EURO: Po přijetí nového zákona bude mít státní dozor větší pravomoci a nástroje. Je však při současném počtu lidí schopen dobře zvládnout regulaci pojistného trhu? MRÁZ: Myslím, že počet lidí vzroste. Ale jinak to není o počtu, ale o kvalitě.

EURO: Pojišťovny na našem trhu nemusí zveřejňovat, jak a kde jsou zajištěny. Je to správné? MRÁZ: Abych řekl pravdu, ani nevím, zda se to v zahraničí zveřejňuje. Samozřejmě státní dozor to ví, protože vyžaduje zajišťovací plány a smlouvy. Je ale otázka, co by z toho náš trh poznal, kdyby mu někdo řekl, že pojišťovna je zajišt ěna u americké zajišťovny Nation Wide. Zpravidla nebude mít nejmenší tušení, co to vůbec znamená. Samozřejmě v odborném kruhu se po čase zjistí, kdo je u koho zajištěn.

EURO: Jak se na náš pojistný trh dívají zahraniční odborníci? MRÁZ: Český pojistný trh je svou dynamikou už od samého počátku v zahraničí hodnocen jako velmi dobrý a vyvíjející se. Z pohledu jeho kvality, rozšiřování produktů, dodržování pojistně-technických pravidel si myslím, že je považován za dobrou ukázku z oblastí zemí bývalé střední a východní Evropy. U nás si lze pojistit už téměř všechno.

Existují ale i méně pozitivní pohledy, jedním z nich je například srovnání pojistného na hlavu či k HDP. A to v České republice není zase taková sláva. A co je ještě horší a považuje se to za příznak rozvojové země, je poměr mezi pojištěním majetku a životním. Ten u nás dosahuje třiasedmdesáti procent ku sedmadvaceti. To znamená, že jen necelé tři desetiny tvoří pojištění rezervotvorná a toto č íslo se v čase moc nemění. Například v Japonsku tvoří osmdesát procent předepsaného pojistného životní pojištění a dvacet procent je majetkové. Přitom tam rozhodně nemají pojištěno méně majetku. Evropský průměr je padesát na padesát. Čím d ál na východ je poměr horší. Ve srovnání s postkomunistickými zeměmi jsme na tom tak tak, tendence je podobná, ale mají lepší dynamiku.

EURO: Říkal jste, že na našem trhu lze pojistit všechno. Ale faktoringové a forfaitingové firmy si stěžují, že nelze moc pojistit rizika odběratele. MRÁZ: Úvěrová pojištění dnes dělají dvě pojišťovny, EGAP a Čescob, možná se další pojišťovny časem připojí. Ale úvěrová pojištění patří k nejrizikovějším na světě. Zpravidla mají být opřena o dlouhodobou zkušenost s klientem. Vždy cky musíte posbírat informace o svém partnerovi a zjistit, jak dobře si vedl v předchozích deseti letech. A pokud neměl žádné vážné potíže, tak není důvod mu neposkytnout pojištění. Zatímco u nás máte firmu, která existuje čtrnác t dní a stěžuje si, že jí nikdo nenabídne žádnou ochranu rizikové operace. To se nedělá nikde na světě.

Ve světě je také poměrně málo pojišťoven úvěrových rizik, jsou to většinou velké instituce s obrovskou databází.

EURO: Co tedy našemu pojistnému trhu ještě chybí? MRÁZ: Řekl bych, že je to otázka rychlejšího tempa legislativních změn. Asociace i celý trh se snaží, aby byl připraven na vstup České republiky do EU. Česká asociace pojišťoven je řádným členem CEA, víme, jak se pohybuje pojišťovací trh v Evropě. Informace dostáváme dvojí cestou, jednak od evropské asociace a od oficiálních orgánů a ostatních asociací okolo nás, které cítí povinnost nám pomáhat. Pořádají semináře, odborné konference, setkáváme se. A za druhé je trh kultivov án zahraničními vlastníky tuzemských pojišťoven. Takže se sem bezprostředně přenáší know-how ze zahraničí. Krok po kroku tedy chceme, aby legislativa vypadala stejně jako evropská. Fakt je, že letos se to trochu hnulo, ať už je to zákon o povinně sm luvním pojištění odpovědnosti za škodu z provozu motorových vozidel, zákon o pojišťovnictví či pojištění v cestovním ruchu. To vše jsou ale spíše věci, které vznikají ad hoc. Přitom chybí například zákon o pojistné smlouvě, který bych om velmi potřebovali.

EURO: Nedávno byl přijat zákon o liberalizaci povinného ručení, který se připravoval několik let. A přesto má podle odborníků stále řadu nedostatků. MRÁZ: Obecně se dá říci, že zákon je výsledkem kompromisu. Byl projednán poměrně rychle, i když byl dlouho připravován. Projevuje se v něm střet názorů vycházející z úplně liberálního pojetí a s částečně liberálním přístupem. Ten se prosadil i v Parlamentu. My jsme se snažili poučit z toho, jak demonopolizace probíhala v Polsku a Maďarsku, a dospěli jsme k závěru, že totální demonopolizace spojená s úplnou liberalizací je velmi nebezpečná. Proto jsme žádali jenom částečnou deregulaci s počívající ve stanovení minimálního pojistného, aby se zabránilo dumpingu, protože ten by mohl znamenat konec některé pojišťovny a to by musel zaplatit celý trh. Odpovědnost pojišťoven v připravované kanceláři pojistitelů bude totiž solidární podle podílu na trhu.

A pak je v zákonu velký problém, a to otázka způsobu evidence kontroly tohoto pojištění. Tyto dvě věci byly při projednávání nejsložitější. Podle mého názoru je zákon moderní v tom, že nejde na klasické způsoby známek lepených na okno, že se snaží vybudovat moderní cestu počítačové evidence založené na komunikaci mezi kanceláří pojistitelů a pojišťovnami na straně jedné a mezi centrální evidencí motorových vozidel na straně druhé. Jen tak je totiž možné vyhledat a sankcionovat vlastníky vozidel, kteří nic neplatí. Je známo, že centrální evidence má slabiny, protože nebyla stavěna za úče lem stoprocentní komunikace s pojišťovnami. Proto musí být opravena a na tom se pracuje. Teprve komunikace mezi kanceláří a evidencí povede jednou k tomu, že trh bude kultivovaný. Celý proces bude však trvat nějakou dobu. Na Západě se považuje za úspěch, když ručení platí devadesát sedm procent motoristů. Na takový výsledek si asi budeme muset ještě počkat. Ale jinak si myslím, že ten zákon nebrání dobré funkci povinně smluvního pojištění. Nehledě na to, že pokud tam bude něco opravd u špatně, tak se to může novelou změnit. A upřímně řečeno, s tím se také trochu počítá.

EURO: Lze odhadnout, kolik pojišťoven asi získá licenci na povinné ručení? MRÁZ: Deset jich bude určitě. Žádost podá možná šestnáct, osmnáct ústavů. Zájem je poměrně velký.

EURO: Jakou část trhu se podle vašeho odhadu podaří udržet České pojišťovně? MRÁZ: Tady se můžeme držet jenom zkušeností Maďarska či Polska. Původní monopolní pojišťovna má samozřejmě velkou šanci získat majoritní podíl trhu. Z mnoha důvodů: lidé jsou konzervativní, vycházejí z určité zkušenosti a tak dále. A Česká pojišťovna je velká a silná. Kdyby Česká pojišťovna získala méně než padesát procent, byl bych překvapen.

EURO: Jak se vám líbí, že jsou stanoveny mantinely pojistného? MRÁZ: Tento bod lze považovat za komplikovaný. První návrh pojišťoven usiloval o to, aby minimální pojistné bylo určeno pojistně-technicky. Aby se všechny typy vozidel zatížily z pohledu kalkulace stejně. Nicméně zákonodárci dospěli k závěru, že by to bylo pro trh až moc prima a že je vhodnější určit pásmo. Minimální je tedy úroveň roku 1999 a maxim um je třicet procent navrch. Způsob navyšování však není optimální, podle nás to mohlo být provedeno lépe. Tři roky to tak bude muset být, ale pojišťovací sektor si s tím nějak poradí.

EURO: Je výše pojistných náhrad v povinném ručení porovnatelná se zahraničím? MRÁZ: Majetek se odškodňuje proporcionálně stejně, ale u škod na zdraví to stejné není. A tady lze očekávat vývoj, kdy náhrady za škody na zdraví začnou být větší a větší. Nelze říkat, že oko stojí stejně jako blatník. Je to otázka ekv ivalence, ale musí se k tomu vybírat adekvátní pojistné. Každopádně lze o našem pojištění říci, že bez ohledu, s jakým pojistným přijdou pojišťovny na trh, určitě to bude jedno z nejlevnějších pojištění na světě. Já chápu, že klienta, který jezdí deset let a nikdy neměl nehodu, irituje každé zdražování. Ale dokud se nenastaví systém, který pomocí bonusů a malusů umožní odlišovat korektnější řidiče od ostatních, tak není prostor k tomu, aby někdo j ednoho dne platil méně.

EURO: Ale v příštích třech letech ještě nebudou moci pojišťovny výrazněji někoho bonifikovat, nebo snad ano? MRÁZ: V prvním kole to ještě nebude moci být vůbec, protože pojišťovny nebudou mít informace. Ve druhém kole výkyvy nemohou být výrazné, ale pojišťovny podle výsledků a podle toho, jak se jim podaří selektovat riziko, určitě nějaký systém bonusů zavedou. Ale jestli bude dost razantní, to závisí na mantinelech. Protože nižší pojistné u jednoho se musí při stejném objemu škod vyvážit vyšším pojistným u druhého. První tři roky ale vytvoří dostatečný předpoklad pro to, aby čtvrtým r okem to pojištění vypadalo úplně jinak.

Do té doby nebude hlavní konkurence v ceně, ale v tom, jakou službu pojišťovny poskytují. Jak jednoduše půjde sjednat pojištění a jaký servis poskytnou účastníkovi dopravní nehody. Na čí straně bude stát pojišťovna př i vyřizování škody. Nové je, že proti sobě budou stát partneři různých pojišťoven. A pojišťovnám bude také chvíli trvat, než se to naučí. Nové to bude i pro Českou pojišťovnu. Poprvé to totiž bude tak, že jenom její vlastní rozhodnutí nebude st ačit, aby mohl být případ vyřízen.

EURO: Kam až se tedy bonusy a malusy budou moci v budoucnu dostat? MRÁZ: To závisí, jak rychle se bude zvedat pojistné. Po pěti letech bude moci být pro korektní motoristy levnější třeba o čtyřicet procent. A u malusů, když někdo způsobí čtyři nehody za rok, tak by měl být výší pojistného postižen tak , aby skutečně pocítil, že každá další škoda ho bude stát na pojistném více a více peněz. Bonus i malus by po bariéře tří let mohl být velmi progresivní. Malus se může dostat třeba až na dvě stě procent.

EURO: V tuzemsku je téměř vždy přisouzena vina výhradně jedné straně. Bude se v budoucnu zavinění častěji dělit mezi účastníky nehody jako v zahraničí? MRÁZ: Většinou to není tak, že by při dopravní nehodě byl jeden účastník vinen absolutně. Posouzení viny není jednoduché. Principu posuzování bude věnovaná značná pozornost a černobílých případů bude ubývat.