Od roku 2002 vyrábí Jan Kašpar ve Zlíně korkové uzávěry. Firmu Cork Janosa původně zakládal s portugalským společníkem, který se ale ukázal spíše jako problém než pomocník. Dnes své výrobky vyváží i do okolních států a dostal se mezi tři finalisty soutěže Rodinná firma roku.
Lepší by jistě bylo korek pěstovat tady, ale není to technicky možné. Korkový dub tady sice poroste také, ale kvůli klimatickým a půdním podmínkám u nás nikdy nedosáhne takových parametrů, aby jeho kůra byla pro výrobu zátek použitelná.
To bohužel platí i o 99 procentech zbytku světa, takže v objemech, ve kterých s touto surovinou pracujeme, nám nezbývá než jej dovážet. Rozhodli jsme se jít složitější cestou výroby u nás a jsme jediní. Veškerá naše konkurence sem dováží už hotové výrobky, a doslova tak nedělá nic jiného, než přelepuje nálepky na kartonech s hotovým zbožím.
Náš přístup je sice trošku složitější, zároveň nám ale dává možnost daleko rychleji a pružněji reagovat na běžné i speciální objednávky. Výroba nám v krajním případě od objednání po závoz k zákazníkovi trvá tři dny, to importér nemůže stihnout jinak než případnou dodávkou z meziskladu, a vinaři tak dodává staré, a tím pádem dílem znehodnocené zboží. Máme také kontrolu nad kvalitou finálního výrobku, což v jižních zemích Evropy, kde se s korkem nejvíce pracuje, není až tak běžné.
Proč je lepší vozit do Česka korek a vyrábět zátky až zde?
Kolem poloviny produkce korku zajišťuje Portugalsko. Znamená to, že je i na trhu dominantní, nebo se vám daří vyvážet zátky ve velkém rovněž do zahraničí?
Portugalsko vypěstuje daleko více než 50 procent, podle posledních statistik se jedná o zhruba 80 procent. Jejich korek navíc dosahuje největší kvality a hodí se na výrobu zátek.
Korek například z Maroka se k těmto účelům v podstatě nepoužívá a nachází své místo ve stavebnictví nebo obuvnickém průmyslu. Portugalsko je sice na trhu se zátkami dominantní, ale nám se zřejmě díky vyšší kvalitě a spolehlivosti daří zátky vyvážet do všech okolních států.
Poslední dobou navíc Portugalsko docela válcuje Francie, kde firma Diam investovala ohromné prostředky do vývoje technické korkové zátky nové generace a velmi úspěšně s ní klasickou přírodní korkovou zátku, která má i své vážné nedostatky, na celém světě vytlačuje. My jsme partnerem Diamu, a na úspěchu se tedy vezeme také.
Jaké kvalitativní parametry se u korku sledují?
Především jde o pórovitost a absenci škodlivých chemických sloučenin neboli schopnost výrobce je z korku odstranit a tento fakt hodnověrně garantovat.
Jak jste vyřešil problém se zaměstnanci? Zmiňujete se, že právě s jejich dodržováním nároků na kvalitu byl největší problém.
To je v téhle zemi myslím problém na všech úrovních. Většina lidí do práce chodí s nechutí a sami sebe vidí někde na vysněné pozici ředitele banky, kde, jak se mylně domnívají, se jen podepisují nějaké papíry, není žádná zodpovědnost a je za to spousta peněz. Málokdo z nás je ale schopen pro získání místa ředitele banky něco skutečně udělat.
Lidé navíc sebe sami hodnotí zcela nekriticky, takže i když se ve škole špatně učili a byli a samozřejmě nadále jsou líní, stejně se stále vidí v té bance a odmítají přijmout realitu. My jsme opravdu malá, rodinná firma, a tak se snažíme se zaměstnanci zacházet stejně jako s rodinnými příslušníky a neustále jim vysvětlujeme, o co nám jde a co je pro nás důležité. Pokud se s tím alespoň částečně ztotožní, zůstávají a je jim s námi dobře.
Původní idea založení české firmy na výrobu korku přišla od portugalského majitele firmy na korky. Ten se ale nakonec ukázal nesolidním. Čím vás na začátku přesvědčil, že nápad je smysluplný?
Nepřesvědčil. Prostě jsem do toho šel a bylo to, nic lepšího v tu chvíli asi ani nebylo po ruce. U podnikání se podle mě nikdy nedá dopředu říct, že nápad je smysluplný, to ukáže až vývoj. Podnikání je riziko od samého začátku a tak je to třeba chápat. Tohle by si někdy mohli uvědomit naši politici, kteří neriskují nic, dostávají víc peněz než my, a ještě si na podnikatele, kteří je živí, otírají ústa.
