Málokterý český podnikatel se může pochlubit tolika úspěšně dotaženými byznys plány jako Pavel Matoušek. Možné investory se snaží propojovat na internetu s těmi, kteří si potřebují půjčit.
Od loňského června provozujete portál Benefi.cz, který se zaměřuje na peertopeer půjčky. Zjednodušeně: propojujete lidi, kteří mají peníze a chtějí je zhodnotit, s lidmi, kteří si potřebují půjčit. Kolik jste za tu dobu dokázal zprostředkovat peněz?
Skrze naši platformu bylo půjčeno zhruba 25 milionů korun.
Byl konec roku ve znamení nárůstu? Začátkem listopadu jste vydali zprávu, že jste do té doby zprostředkovali půjčky v hodnotě 11 milionů korun.
Nabírá to tempo. Před Vánocemi jsme ještě neměli ani dvacet milionů a teď (rozhovor probíhal poslední lednový týden – pozn. red.) už máme 25 milionů. Trend se pohybuje kolem pěti milionů korun měsíčně a půjde to nahoru.
Jak si to vysvětlujete, že objem takto roste? Investoři začínají peer-to-peer půjčky objevovat?
Peer-to-peer půjčování je stále známější. Lidé se o tom víc a víc dozvídají a zkoušejí si půjčit. Zejména ti, kteří mají půjčeno jinde, třeba u nebankovních institucí, se snaží přefinancovat svoji půjčku, aby ji měli levnější.
Jakým způsobem hodnotíte rizikovost dlužníků?
Procházejí třemi fázemi. Nejdříve kontrolujeme základní registry typu exekuce, insolvence a další. Druhá fáze je, že vyhodnocujeme schopnost splácet daného člověka, kolik si může půjčit a na jak dlouho, aby byl schopen dostát závazkům a aby naší půjčkou nebyl předlužen a nedostal se do dluhové spirály. Třetí fáze je, že modelujeme daného člověka na našich historických datech a případech, podle kterých vyhodnocujeme jeho úrok a bonitu. Využíváme jak klasický bankovní scoring, tak porovnáváme i další data. Na to máme vlastní risk manažery, kteří mají zkušenosti z bank i nebankovního sektoru.
Jdete v rizikovosti dál než banky?
Myslím si, že určitě. Banky mají scoring mnohem jednodušší, protože v 90 procentech případů – a možná ještě více – půjčí pouze svým klientům, kteří u nich mají historii. Proto musíme být flexibilnější a chytřejší. Banky mají navíc malý rozptyl úrokové sazby. Některé nové banky mají osm až 12 procent, velké bankovní ústavy mohou mít rozptyl 12 až 20 procent. A nad něj už nejdou. Když za nimi přijde klient, tak se rozhodnou, jestli mu půjčí, nebo ne. Zato my jdeme o kus dál. Ohodnotíme člověka, jestli je v rizikovosti na úrovni bankovního klienta a my mu můžeme půjčit za deset procent nebo za osm, nebo úplné minimum je šest procent. Anebo ho ohodnotíme, že je rizikovostí na úrovni nebankovního klienta, a půjčíme mu za 15 až 30 procent. Máme širší záběr. Kdybych to přirovnal k autům, tak my prodáváme auta do města, rodinné i sportovní vozy. Banka nabízí jen auta do města, a pokud chcete rodinný vůz, tak musíte jít jinam. My máme tu schopnost, že dokážeme každému poctivému dlužníkovi, který má pravidelný příjem a řádně splácí, nabídnout až 30procentní úsporu oproti jeho současným podmínkám. A to už není zanedbatelné, například pro rodinný rozpočet.
| Pavel Matoušek (32) |
|---|
| Zkušený zakladatel internetových byznysů začal v roce 2003 s portálem Ukažse.cz a Filmovou databází. Následně stál za portály Hyperzbozi.cz, Hyperslevy.cz, Klikniavolej. cz nebo Vouchery.cz. Téměř osm let rozvíjel projekt AAA Poptávka.cz, který prodal mediálnímu domu Mafra. Aktuálně pracuje na portále Benefi.cz, který se snaží zprostředkovávat půjčky formou peer-to-peer. |
Roste vám i základna investorů?
Poslední dobou máme přetlak. Máme více investorů, než kolik dokážeme nabídnout půjček. Ale více půjček nemůžeme nabídnout, protože pokud bychom povolili, tak by hrozilo, že se zvětší poměr nesplacených půjček.
Takže je aktuálně největším úkolem najít dostatek důvěryhodných dlužníků?
Je to o hledání žadatelů o půjčku, kteří jsou schopni splácet. Samozřejmě ale i s rizikem nesplácení se počítá. Náš dlouhodobý cíl je, aby investoři vydělávali mezi osmi až 12 procenty hrubého zisku, to znamená před zdaněním, ale po započítání ztrát.
Platí, že je dobré mít investovanou částku rozloženou mezi více dlužníků?
Když zkoušíme modelovat portfolio tak, že člověk náhodně investuje do třiceti, padesáti nebo do sta půjček, tak už u těch padesáti půjček je skoro jistá šance, že trefí správný poměr dobrých a špatných dlužníků, kteří nebudou splácet. Ve výsledku mu tak vychází výnos, kterého se snažíme dosáhnout.
Na jaké úrovni se pohybuje aktuálně výnosnost půjček?
Momentálně na 15 procentech, ale portfolio je mladé, počítáme, že se to může zhoršit, a uvádíme spíš výnosnost mezi osmi až 12 procenty.
Když jste spouštěl vaši platformu Benefi.cz, tak o den později vyšla zpráva, že konkurenční projekt chce spustit i Home Credit pod názvem Zonky.cz. Nakolik ovlivnil trh příchod hned dvou ambiciózních hráčů v krátké době?
Myslím si, že to měli naplánované spustit trochu později, a my jsme je předběhli. Prostě jsme mladá, dravá firma. Ze začátku jsem to viděl jako problém, dnes to vnímám jako výhodu, protože konkurují pouze bankám a výnos pro investory bude mnohem menší než u nás. Proto si myslím, že u nich dlouhodobě investoři nezůstanou. Výnos nevyrovná riziko.
Vstup hned dvou hráčů může vyvolat větší zájem jak dlužníků, tak investorů. Cítil jste takovou synergii?
Asi malinko ano. Každou konkurenci vítám z toho důvodu, že edukaci trhu – že existují peer-to-peer půjčky – neplatíme jenom my, ale více hráčů. Stejně jako kdysi přišli operátoři a všichni se snažili naučit lidi používat MMS zprávy. Ememesky sice s příchodem smartphonů ztratily smysl, ale podstatné je, že se všichni operátoři snažili společně edukovat trh.
A na rozdíl od jiných hráčů na trhu tady chcete být pro každého dlužníka?
Chceme mít větší rozptyl, chceme obhospodařit každého a cíl je, že když přijde bankovní klient, tak mu nabídneme lepší podmínky než banka, a když přijde nebankovní klient, tak mu nabídneme také lepší podmínky. Nemáme pobočkovou síť, tudíž neplatíme nájmy kanceláří nebo domů a na tom šetříme náklady, které můžeme rozprostřít mezi investory, nás a dlužníka. V tom je ta naše finanční inovace pro všechny strany. Vzniká tady úspora díky technologii, že je vše online a levnější než klasický model podnikání.
Úrok klientovi ale určujete vy. Myšlenka, že by si dlužník sám řekl o úrok a vy nechali investory se rozhodnout, jestli mu půjčí, nebo ne, nezafungovala?
Úrokovou sazbu navrhujeme my. Původně v zahraničí i u nás to bylo tak, že si dlužník řekl, za kolik si chce půjčit, ale bohužel chodili lidé, kteří si chtěli půjčit za nesmyslný úrok, přestože by jim už správně nikdo půjčovat neměl. Takovým lidem nepůjčíme, protože jsou předlužení nebo jim hrozí exekuce a na druhé straně jimi stanovené úroky neodrážely jejich bonitu či schopnost.
Váš plán je, že chcete možnost investování, půjčování peněz nabídnout i firmám…
Momentálně na tom pracujeme. Hotové to bude zhruba za dva měsíce. Chceme, aby firmy mohly investovat svůj zisk a peníze, které by jim jinak ležely na účtech.
Jak vás napadlo, že by to mohla být pro firmy zajímavá možnost zhodnocování peněz?
Sám jsem podnikal a měli jsme volné peníze na účtu, kde se zhodnocovaly o žádná celá nula nula procenta. Proč je neinvestovat za osm deset procent? Myslím si, že větší firmy mají zisk a existují i různé fondy, které jsou na to zaměřené. Když jdete investovat peníze do banky, tak máte portfolio namíchané z akcií, dluhopisů, z termínovaných vkladů a podobně. Jedna část by mohla být klidně i peer-to-peer půjčky. Znamená to, že menší banky můžou využít tuhle možnost, část peněz odlít do platformy na půjčování, kde udělají vyšší výnos. Myslím si, že velké banky se toho budou bát, ale uvidíme. My pracujeme na platformě, která v horizontu dvou tří let nebude přehlédnutelná ani pro velké banky.
Chápu to tak, že byste tedy bavil spíše s bankami, které chystají investiční portfolia pro firmy?
Momentálně ne. Ale vidím to v zahraničí, že banky investují do peer-to-peer půjček část portfolia. Ale aby mohly firmy napřímo investovat, to napadlo mě samotného díky tomu, že jsem podobný problém řešil se svojí firmou.
O jakém investičním horizontu se bavíme?
Půjčky jsou u nás na jeden rok až pět let. Pět let může být samozřejmě někdy dlouhá doba, proto připravujeme i možnost prodat celé portfolio. Člověk investuje na pět let, a když potřebuje peníze dříve, tak část portfolia nebo celé prodá. To chystáme a určitě to chceme udělat během letošního roku.
Za prodej portfolia budou poplatky nebo sankce?
Žádné sankce. Investor nebo firma přeprodají svoji investici jinému investorovi. Ten, kdo to koupí, koupí hotovou věc levněji a ten, kdo prodává, nevydělá deset procent, ale třeba osm, které má jisté a nenese další riziko.
Máte za sebou hned několik úspěšných prodejů firem nebo projektů. Kdy začnete uvažovat, že je čas firmu předat?
Je to spíš osobní věc, než že bych předvídal, že je dobrý čas prodat. Baví mě dělat začínající firmy, zažívám u toho největší dobrodružství. Je s tím spojeno také nejvíce rizika, jestli to bude fungovat, a také nejvíce práce. Ale baví mě začínat projekt od registrování domény, kterou máte za 150 korun, přes nabírání prvních zaměstnanců, vybírání kanceláře až po nakupování firemní flotily. Když už je to stabilní, fungující firma s pravidly, tak už to není tak dobrodružné a přestává mě to naplňovat. Pak začínám přemýšlet o tom, že fungující firmu prodám lidem, kteří chtějí řídit větší firmy a nebaví je startupy.
V jednom z dřívějších rozhovorů jste popisoval, že jste si svého nástupce našel mezi zaměstnanci. Podle čeho hledáte manažera, který vás má nahradit?
Pro mě je na prvním místě důvěra. Musí to být člověk, kterému kdybych dal milion korun a řekl mu, ať je odnese do banky, tak můžu jít klidně spát. To je více než vzdělání. Musí být ale zapálený a musí chtít. Například v AAA Poptávce jsem měl štěstí, že se mi manažer vyklubal ze zaměstnanců. Jmenoval jsem ho ředitelem společnosti, už jsem jen řešil strategické rozhodnutí a on řídil denní provoz. Navíc on rád řídil lidi, já naopak rád vymýšlím inovace. Ani nejsem dobrý v řízení lidí, protože mám rád dokonalost, a to pak dopadá tak, že si vše raději udělám sám, místo toho abych delegoval.
Důvěru ale nezískáte ze dne na den. Těžko si představit, že takového člověka najdete přes inzerát.
Opravdu ne. Hledám lidi, o kterých už něco vím. Není to tak, že je vidím poprvé. Pro mě je důležitější zapálení než zkušenosti a vzdělání. Samozřejmě když hledáte kuchaře, tak by měl umět vařit, a pokud hledáte vedoucího právní kanceláře, tak by se měl v právu vyznat. Ale potřebuji z člověka cítit zapálení. Nechci, aby to byl takzvaný korporátní psychopat, který udělá všechno pro to, aby se dostal nahoru, ale práce se nechce ani dotknout, jen hezky mluví.
Naopak když firmu prodáváte, tak hledáte někoho, komu můžete taky věřit, že bude pokračovat, nebo se snažíte získat co největší částku?
Určitě je důležité prodat to dobře. Pokud bych to měl prodat špatně, tak si fungující firmu raději nechám. Většinou nemám důvod prodávat kromě toho, že mě to už tolik nenaplňuje. Ale stejně tak jsem rád, když se v byznyse pokračuje. Blbé je, když byznys prodáte někomu, kdo mu nerozumí a nenechá si poradit. Na druhé straně slovo nového majitele rozhoduje.
Máte sklon se ke svým starším projektům, firmám vracet? Kontrolovat je?
Když začínám nový projekt, tak se na něj hodně těším, ale zapomínám, kolik je s tím práce. Občas si pak postesknu a řeknu si, že jsem předchozí byznys neměl prodávat, že jsem už měl relativní klid a stabilní příjem, ale nakonec vždy vyhraje to nové dobrodružství.
V minulosti jste přirovnával své podnikání k tomu, že neuděláte auto, ale umíte udělat lepší auto. Že umíte podnikatelské nápady dotáhnout. Když se díváte na různé webové služby, tak co bývá tou nejčastější chybou, kterou identifikujete?
Přijde mi, že jsou šité horkou jehlou, že nejsou dotažené do konce. Bývá to z toho důvodu, že dobrou myšlenku někdo nechá dělat externí firmu, která do toho není tak zapálená. Kdybych si chtěl otevřít restauraci – a budu umět vařit –, tak si udělám své menu a svá jídla, která budou lidem chutnat a já je budu ladit dle jejich připomínek. Když si najmu kuchaře, který něco vymyslí, tak ten na tom nebude mít takový zájem jako já. Dále vidím chyby, respektive vidím, kde projekty takzvaně tlačí bota, a vím, jak to zlepšit. U AAA Poptávky to fungovalo dříve tak, že na jedné straně byly firmy zvyklé kupovat si zápisy v katalogu firem a na druhé straně lidé, kteří si chtěli postavit dům a museli volat do deseti firem. Inovace byla v tom, že najednou zákazník napsal požadavek a ten byl rozeslán do třiceti firem, které mohly zákazníka oslovit a poslat nabídku. Jelikož hledám u produktů dokonalost, tak jsem schopen spíš produkt inovovat a vylepšit než vymyslet něco, co tu ještě není.
A chyby, které vidíte, jsou už v samotném byznys plánu, v tom, jak projekt nebo firma funguje, nebo v provedení tohoto plánu?
Myslím si, že je to ve zpracování. Internetový byznys je o detailu. Když si otevřete restauraci, tak potřebujete dobré místo, pak vám tam budou chodit lidé, i když to neděláte na super úrovni. Na internetu stačí jeden klik a uživatel je pryč. Produkt musí být dokonalý. Lidé neumějí dělat dokonalé produkty. Umějí je udělat funkční. A to je podle mě rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem.
Podnikatelské nápady, které jste rozjel, mají jedno společné. Zaměřujete se na služby pro český trh. Nemáte ambice jít se svými nápady do zahraničí?
Momentálně ty peer-to-peer půjčky jsou tak administrativně složité, že musíte mít různé licence a registrace. Nejde to jednoduše a rychle přenést do zahraničí. Takže se chci věnovat České republice, ale v budoucnu možná zkusím jít přes hranice. Baví mě aktuálně pracovat pro české zákazníky, protože si myslím, že je znám. Nevím, jak se chová německý nebo francouzský uživatel internetu.
