Maďarský MOL je pod tlakem politických sporů mezinárodních rozměrů. Ten poslední se týká obvinění z korupce v Chorvatsku
Druhá největší firma ve střední Evropě, maďarská společnost MOL, která v nejnovějším žebříčku společnosti Deloitte opět figuruje podle obratu hned za polským PKN Orlen, se ocitla v nepříjemných politických kleštích. Petrochemická skupina se sídlem v Budapešti už několik let čelí dopadům mezinárodních sporů a žádné dlouhodobé období klidu se zatím nerýsuje. I když se letos v létě podařilo ukončit nechtěné manželství s tajemným ruským akcionářem a jeho podíl vrátit pod křídla maďarského státu, politické útoky z Chorvatska pokračují.
Magyar Olaj – és Gázipari Rt, tedy MOL, má odedávna v Maďarsku výsadní postavení. Na společnost středoevropského významu se vypracovala postupně. V devadesátých letech koupila bratislavský Slovnaft, čímž získala značnou část slovenského trhu motorových paliv. Přes zmíněnou akvizici pronikla i do Čech, na čerpací stanice své nové dceřiné firmy. Expanze pokračovala a v roce 2003, po úspěšném boji s rakouským konkurentem, firmou OMV, koupila čtvrtinový podíl v chorvatské rafinerské skupině INA.
Málo místa pro dva
Středoevropský prostor byl pro obě soupeřící firmy příliš malý. Rakušané začali akcie svého konkurenta z Budapešti skupovat a v roce 2007 už měli jednadvacetiprocentní podíl. Maďaři podobné aktivity sledovali se značnou nelibostí – nepřátelskému převzetí měl zabránit zákon přijatý speciálně pro tuto petrochemickou skupinu, takzvaný Lex MOL. Legislativně tak omezili nákupy akcií společnosti a upravili hlasovací práva. Není divu, že se tento krok nesetkal v centrále OMV s velkým pochopením a že se celý případ nakonec řešil až v Bruselu. Manažeři ze Schwechatu nicméně časem zjistili, že se jim MOL pohltit nepodaří, a boj zdánlivě skončil. Jenže ne nadlouho. V březnu 2009 se ukázalo, že OMV prodal svůj podíl ve výši 21,2 procenta ruské společnosti Surgutněftěgas. Rusové za něj zaplatili 1, 4 miliardy eur – dvakrát víc, než odpovídalo tehdejší tržní kapitalizaci. Tučná prémie k aktuální ceně akcií jim nicméně pomohla ke vstupu na trh Evropské unie. Nečekaný prodej vyvolal v Budapešti novou vlnu nevole a diskriminace nového vlastníka na sebe nenechala dlouho čekat. Nový akcionář Surgutněftěgas nedostal z ryze formálních důvodů hlasovací právo na valné hromadě. Maďarská firma kromě toho další dva roky nevyplatila dividendy – údajně jen proto, aby z nich neprofitoval tajuplný ruský majitel.
Anonymní vlastník
Surgutněftěgas, čtvrtá největší ruská firma v oboru (po společnostech Rosněft, Lukoil a Gazprom), je podle zdrojů WikiLeaks v podstatě státní. „Když MOL bojuje proti ní, tak bojuje nejen proti velké korporaci, ale i proti ruskému státu,“ cituje WikiLeaks náměstka ruského premiéra Igora Sečina. Maďarsko se k tématu anonymního ruského vlastníka znovu vrátilo po nástupu nové vlády v roce 2010. Nový premiér Viktor Orbán tehdy v duchu boje za ekonomickou nezávislost a větší manévrovací prostor znovu otevřel diskusi o strategických firmách a už na podzim majetkovou strukturu firmy MOL probíral i s Vladimírem Putinem. A přestože ruská strana ještě začátkem roku popírala, že by Surgutněftěgas chtěl svůj podíl prodat, 24. května bylo hotovo. „Maďarská vláda musí hájit zájmy svých občanů, což právě zpětným odkupem tohoto podílu ve strategické společnosti MOL udělala,“ prohlásil hrdě Orbán. Budapešť Rusům za podíl zaplatila přibližně 500 miliard forintů, tedy 1,88 miliardy eur. Skoro pětisetmilionový zisk (v eurech) tak mohl být pro Surgutněftěgas jistou satisfakcí za dva roky bezvýsledných sporů.
Cena za nezávislost
Zpětný odkup akcií společnosti MOL vyvolal řadu otázek. Proč ruská strana, která disponuje volnými prostředky ve výši dvaceti miliard dolarů (téměř patnáct miliard eur), něco prodávala? A kde vzala Orbánova vláda 1,88 miliardy eur?
Kolem odpovědi na první otázku panují pouze dohady. Na misce vah se možná ocitly dlouhodobé ruské kontrakty na dodávky ropy a zemního plynu. Ve hře mohly být zakázky na rekonstrukci maďarské jaderné elektrárny Paks, případně spolupráce při výstavbě plynovodu South Stream.
Odpověď na druhou otázku je mnohem jednodušší. Maďarská vláda čerpala z nevyužitého úvěru Mezinárodního měnového fondu z října 2008, přiklepnutého na řešení dopadů světové ekonomické krize. Takže je pikantní, že úvěr namísto k finanční stabilizaci země posloužil k nákupu akcií.
Z maďarské strany nebylo příliš šťastné ani květnové načasování popisované transakce. V létě letošního roku začaly akciové trhy oslabovat a skoro všechny burzy zaznamenaly velký pád hodnoty svých titulů. Pozdější nákup akcií MOL tak mohl být mnohem levnější: ekonomický deník Napi Gazdaság spočítal, že tržní hodnota prodaného jednadvacetiprocentního balíku klesla do poloviny srpna o 128 miliard forintů (cca 11,3 mld. Kč).
Ovládaná státem?
Maďarský stát je nyní s téměř čtyřiadvacetiprocentním podílem největším vlastníkem strategické společnosti. Mezi velké akcionáře patří také český ČEZ (7,3 procenta).
Šéf společnosti MOL Zsolt Hernádi zpětný nákup akcií vřele uvítal. Příliš silný státní vliv však může jeho pozici a vůbec postavení managementu zkomplikovat. Firma bude pod velkým tlakem a nemusí jí pomoci ani to, že podle zdrojů WikiLeaks financuje vládní stranu Fidesz. Orbánův kabinet není zvyklý na kompromisy. Když bude potřebovat peníze, budou se i ve špatných časech vyplácet dividendy.
To je ale zatím jen vzdálená, spekulativní a hodně teoretická hrozba. Momentálně mnohem nebezpečnější je rostoucí nevraživost v zemi jižního souseda, v Chorvatsku. Tamní soudy obvinily bývalého chorvatského premiéra Iva Sanadera z přijetí úplatku za slib, že maďarské firmě MOL zajistí přímý a jednoznačný vliv na řízení ropné společnosti INA. Za souhlas se změnami v její řídicí struktuře údajně dostal deset milionů eur.
Samotný Sanader přijetí úplatku popírá, obvinění naposledy odmítl 30. srpna.
Chorvatské vyšetřování
Maďarská firma získala čtvrtinový podíl ve společnosti INA v roce 2003, postupně však získala hlasovací práva odpovídající podílu 47,47 procenta. Chorvatský vliv se naopak smrskl na 44,8 procenta. Sanader údajně přijal úplatek před dvěma lety a do celé transakce měl být namočen i generální ředitel MOL Zsolt Hernádi. On sám samozřejmě také obvinění popírá, za útoky podle něj stojí místní podnikatelé, kteří přišli o nadstandardní vztahy s chorvatskou petrochemickou společností. Maďarský vlastník v ní provedl řadu změn – firma INA zeštíhlela, provozní náklady snížila o 740 milionů kun (99 mil. eur, cca 2,4 mld. Kč). Úsporná opatření podle Hernádiho „odstřihla mnohé z původních dodavatelů od tučných obchodů“.
Situace kolem společnosti INA se natolik vyhrotila, že jí chorvatská vláda letos v létě odebrala povolení na průzkum zemního plynu v oblasti řek Dráva a Sáva. Podle chorvatského deníku Vecernji List to udělala hlavně proto, aby zasadila další ránu firmě MOL. V této souvislosti stojí za zmínku, že se k podobnému kroku odhodlala v červnu, tedy během maďarského předsednictví EU a v době, kdy Záhřeb dostal pozvánku do unie.
Opět politika
Boj o vliv v chorvatské petrochemické firmě INA může podle maďarského think-tanku Political Capital zhoršit vztahy obou zemí. Společnost MOL se může stát v Chorvatsku veřejným nepřítelem číslo jedna – v zemi na Jadranu se blíží parlamentní volby a korupce je ústředním tématem. Jen náznaky korupce, potvrzené státními orgány nebo angažovanými právníky, by zřejmě stačily, aby MOL ztratil v sousední zemi tvář. Rovněž osud Zsolta Hernádiho by byl zřejmě zpečetěný. I když má dobré vztahy s premiérem Orbánem, v Budapešti se už spekuluje, že by ho na postu šéfa národního šampiona mohl nahradit „věčný“ generální ředitel István Kocsis. Ten se už v roli univerzálního manažera osvědčil – v minulosti řídil jadernou elektrárnu Paksi, maďarské elektrárny MVM a naposledy podnik městské hromadné dopravy v Budapešti, společnost BKV. Mimochodem, právě teď je volný – žádné velké společnosti momentálně nešéfuje.