Na vyhlídce na mrakodrapu brazilské burzy Bovespa v centru Sao Paula dostanu pět minut, abych si nafotil nepřehlednou šedou změť věžáků, které tvoří panoráma největšího města Jižní Ameriky. Obloha je navzdory reputaci o věčně uplakaném klimatu čistě modrá, takže se na ní dají lehce počítat vrtulníky, které křižují horizont. Za tu krátkou chvíli zahlédnu nejméně čtyři. Není to náhoda, v brazilské megapoli je největší koncentrace vrtulníků na planetě. Proč zrovna Sao Paulo předběhlo v tomto ohledu další mrakodrapová centra New York a Tokio, která zůstávají daleko za ním?
Vzdušné taxíky
Mohou za to silniční zácpy, které občas dosahují celkové délky až 295 kilometrů. Jsou všední realitou 20 milionů lidí žijících v této aglomeraci, kteří svůj denní program musejí podřizovat právě složité cestě do zaměstnání. Vyrazit z domova dvě hodiny před začátkem pracovní doby tu je normální. Síť metra je vzhledem k velikosti města nedostačující, takže velká část hromadné dopravy zůstává na povrchu.
Navíc prudký ekonomický růst země v minulém desetiletí se projevil v rozšíření vozového parku. Dokládá to statistika z Brazilské rozvojové banky. Zatímco v roce 2002 se v celé republice prodalo 1,79 milionu nových automobilů, v roce 2012 už to bylo 3,8 milionu. Takový přiliv logicky ucpává i hlavní saopaulské tahy, kterým nestačí ani čtyři jízdní pruhy v obou směrech. Řidiči a spolujezdci tam trčí či krokem popojíždějí tak často, že se dopravní zácpy mění v improvizované seznamky nezadaných. Jedna rádiová stanice se nevěnuje ničemu jinému než informování o hustotě provozu a doporučením, kudy zácpy objet.
Helikoptérami v Sao Paulu létá elita, která se tak vyhýbá nekonečným zácpám kvůli nedostačující hromadné dopravě.
Jediná možnost, jak se tomuto martyriu vyhnout, vede vzduchem. Vzhledem k tomu, že je Sao Paulo hlavním městem byznysu Latinské Ameriky, je tu dost lidí, kteří si vzdušný převoz mohou dovolit. „Prudký nárůst počtu helikoptér nastal v roce 2007,“ uvedl Gecivaldo Santos Pires da Silva, tiskový mluvčí brazilské Národní agentury pro letectví.
Samozřejmě ani všichni movití zákazníci si nemohou dovolit vlastní helikoptéru, ovšem když pospíchají na důležitou schůzku, zavolají si aerotaxi. Jorge Bittar je majitelem společnosti Helimarte Táxi Aéreo, provozující 16 strojů, které jsou v čím dál vytíženější. „Počet zákazníků nám roste o deset procent ročně,“ pochlubil se přednedávnem reportérovi BBC. Na internetu najdu 36 firem, které takovou službu v Sao Paulu nabízejí. Startují většinou z letiště na severu města, ze kterého jim to do centra trvá asi pět minut. Auto stejnou trasu urazí téměř za hodinu.
Bohatá elita už si na létání zvykla. Kapitán Jorge Faria, který je prezidentem zhruba dvou tisíc členů sdružených v Brazilské asociaci pilotů helikoptér, nevěří, že by i po výrazném zlepšení dopravy na povrchu zase přesedli do „obyčejných“ limuzín. „Růst poptávky po vrtulnících je dán rozvojem republiky, ale také tím, jak pokročila těžba na ropných plošinách desítky kilometrů od pobřeží,“ uvedl s tím, že krátkodobě ji posílí nejen nedávné mistrovství světa ve fotbale, ale i letní olympiáda v Rio de Janeiru za dva roky.
Betonová džungle
Mezi městy má Sao Paulo v počtu vrtulníků prvenství, pokud však začneme helikoptéry počítat v jednotlivých zemích, zbude na Brazílii až bramborová medaile. Podle údajů za rok 2012 poskytnutých Fariou jich ve Spojených státech létá více než 12 tisíc, v Kanadě téměř tři tisíce a v Austrálii něco přes dva tisíce. Pelého vlast teprve atakuje hranici dvou tisíc strojů, ovšem s dostatečným náskokem před Francií či Británií.
V rozlehlých federacích, které skončily na vítězných stupíncích, slouží helikoptéry především k přepravě zboží v odlehlých oblastech s minimálním počtem obyvatel či omezenou infrastrukturou. V Brazílii je to obráceně. Zatímco v obřím státě Amazonas, který stále z velké části pokrývá tropický deštný prales, je registrováno pouze 21 strojů, v kompaktním, hustě zalidněném a na jihoamerické poměry plošně nevelkém státě Sao Paulo jich létá 728. Betonová džungle je někdy neproniknutelnější než ta přírodní.
Helikoptéra se stala nezbytností nejen pro management velkých firem, ale i pro novináře z televize Globo, která jako hlavní informační zdroj ovlivňuje názory většiny Brazilců. Nemůže si totiž dovolit dorazit pozdě k důležitým událostem, takže žurnalistům je k dispozici stroj, kterému mazlivě říkají Globocop. Pochopitelně ani volení zastupitelé nezůstávají stranou, takže jeden vrtulník má k dispozici i starosta. Tomu minulému, Gilbertu Kassabovi, novináři naměřili, že v něm strávil měsíčně v průměru 19 hodin.
Mezi městy má Sao Paulo v počtu vrtulníků prvenství, pokud však začneme helikoptéry počítat v jednotlivých zemích, zbude na Brazílii až bramborová medaile.
Masivní rozmach vrtulníkové flotily ovšem netěší nikoho, kdo pracuje nebo bydlí poblíž heliportů (mají je i luxusní komerční střediska, do kterých je sociální faux pas dorazit pěšky). Stěžují si na nepříjemný hluk, který přistávání provází a který zaručeně umlčí konverzaci nebo naruší spánek. Bylo nutné vydat omezení. Trvalo to tři roky, než v Sao Paulu našli kompromis. Vrtulníky musejí zůstat zaparkované od jedenácti v noci do šesti ráno a musejí se držet ve vzdálenosti 300 metrů od škol a nemocnic.
Za porušování předpisů může piloty, mezi kterými je po náročných testech a zkouškách i 2,5 procenta žen, zpětně stíhat Národní agentura pro letectví. Policejní helikoptéry jsou používány jen k pronásledování zločinců na zemi, honičky mezi mrakodrapy jsou zatím sci-fi. Uvidíme, na jak dlouho, vrtulníkový provoz v Sao Paulu stále houstne.
Čtěte také:
Země BRICS založily konkurenci pro MMF a Světovou banku
Sázka na Brazílii finančníkům nevyšla. Němcům věřila jen PwC
Fotbal vydělává. Zisk AB InBev díky mistrovstvím světa vzrostl o 73 procent
ČLÁNKY DO MAILU