Menu Zavřít

Václav Havel v Kongresu

8. 4. 2011
Autor: profit

Byl to jeden z nejsilnějších okamžiků té doby. Tak mnozí hodnotí projev tehdejšího prezidenta Václava Havla v americkém Kongresu roku 1990. Vystoupení pronesené v češtině sklidilo velký úspěch a bylo 23krát přerušeno potleskem.

Foto: Wikipedia.org

Václav Havel

Americká veřejnost i celý západní svět sledovaly počátkem roku 1990 události ve střední a východní Evropě velmi pozorně. Vystoupení Václava Havla před oběma komorami amerického Kongresu bylo proto symbolickým okamžikem. Tehdejší československý prezident Kongres nadchl svým přednesem i jazykem, který prozrazoval dramatika a literáta. „Mí poradci mi poradili, abych vystoupil při této důležité příležitosti česky. Nevím proč. Snad proto, že chtěli, abyste si vyslechli libozvučnost mé mateřštiny,“ zahájil svůj projev Havel. „Když mne 27. října loňského roku naposledy zatýkali, nevěděl jsem, jestli to je na dva dny nebo na dva roky. Žil jsem v zemi, kde vládla nejkonzervativnější komunistická vláda v Evropě a celá společnost dřímala pod příkrovem totalitního systému. Dnes, po necelých čtyřech měsících, k vám promlouvám jako představitel země, která se vydala na cestu k demokracii,“ pokračoval prezident. Řeč nakonec skutečně pronesl v češtině a do angličtiny ji překládal jeho tiskový mluvčí Michael Žantovský.

Pomozte nejdřív Moskvě

Světová média označila Václava Havla za muže slova, který se stal i mužem činu. Nežádal o pomoc, ale nabídl své myšlenky a úvahy. Zřejmě nejvýraznějším bodem byla výzva americkým politikům, aby pomohli Sovětskému svazu na cestě k demokracii. Doslova řekl: „Často slyším otázku, jak nám Spojené státy mohou dnes pomoci. Má odpověď je paradoxní, jako ostatně celý můj život: Nejvíc nám pomůžete, když pomůžete Sovětskému svazu na jeho sice nezvratné, ale přesto nesmírně komplikované cestě k demokracii.“ Předpovídal, že to bude cesta mnohem komplikovanější, než jakou budou muset projít ostatní země východního bloku. „Nepřísluší mi proto vám radit. Mohu jen říct, že čím dřív, rychleji a pokojněji se Sovětský svaz začne ubírat po cestě skutečné politické plurality, respektu k právům národů na svébytnost a k fungující, tedy tržní ekonomice, tím lépe bude nejen pro Čechy a Slováky, ale pro celý svět. A tím dřív i vy budete schopni zmenšovat břemeno vojenského rozpočtu, který musí americký lid nést. Metaforicky řečeno: Miliony, které teď dáte na východ, se vám brzy vrátí v podobě ušetřených miliard,“ vysvětloval.

Na řadě je Evropa

V další části proslovu se vyjádřil i k otázkám bezpečnosti. „Není pravda, že český spisovatel Václav Havel chce zítra zrušit Varšavský pakt, a pozítří dokonce NATO, jak o něm píší někteří snaživí novináři,“ řekl. Prohlásil, že se pouze domnívá, že američtí vojáci by neměli být „dalších 100 let“ v Evropě jen proto, že Evropa není schopna být garantem světového míru, kterým by být měla, aby aspoň trochu napravila to, že dala světu dvě světové války. „Evropa se musí vzpamatovat dříve nebo později do své vlastní existence a sama rozhodnout, kolik a čích vojáků potřebuje k tomu, aby její vlastní bezpečnost a všechny širší vazby této její bezpečnosti vysílaly paprsky míru do celého světa. Václav Havel nerozhoduje o tom, o čem mu rozhodovat nepřísluší. Přimlouvá se pouze za skutečný mír a za rychlou cestu k němu,“ doplnil.

Havel v USA

Dne 21. února 1990 přijel Václav Havel poprvé na oficiální návštěvu Spojených států coby hlava Československé republiky. Jako první představitel země zpoza bývalé železné opony vystoupil v americkém Kongresu, kde mimo jiné vyzval americké politiky, aby pomohli Sovětskému svazu na cestě k demokracii. V katedrále svatého Jana na Manhattanu pak proběhla slavnost, koncipovaná jako hold Havlovi. „Václav Havel dobyl Manhattan,“ zněl tehdejší titulek The New York Times.

Odpovědnost především

Havel napsal svůj projev za jedno odpoledne a v podstatě ho s nikým nekonzultoval. Po formální stránce šlo tedy o trochu nevyváženou řeč, v níž československý prezident nejdřív v bodech precizně definoval, jaké kroky by měl Západ v nové situaci po pádu komunistických režimů podniknout, ve druhé části ale přešel k jednomu ze svých nadčasových témat: k podřízenosti politiky morálce a odpovědnosti. „Záchrana tohoto lidského světa není nikde jinde než v lidském srdci, lidském rozmyslu, lidské pokoře a lidské odpovědnosti,“ pronesl. „Bez globální revoluce ve sféře lidského vědomí se nezmění nic k lepšímu ani ve sféře lidského bytí a cesta tohoto světa ke katastrofě, ať už ekologické, sociální, populační či celkově civilizační, bude neodvratná,“ varoval. „Jinými slovy: Stále ještě neumíme postavit morálku nad politiku, vědu a ekonomiku. Stále ještě nejsme schopni pochopit, že jedinou skutečnou páteří všeho našeho konání – má-li být mravné – je odpovědnost,“ doplnil.

Gorbačov to nepochopil

bitcoin_skoleni

Havlův americký projev sklidil 21. února 1990 bouřlivý potlesk. V Sovětském svazu, o kterém byla řeč, se přitom československý prezident ocitl jen o několik dní později. V Kremlu jednal s Michailem Gorbačovem o odchodu sovětských vojsk.

Jak potvrzuje prezidentův mluvčí Michael Žantovský, byl to trochu záměr. Svým projevem v Kongresu chtěl Havel podtrhnout budoucí orientaci československé zahraniční politiky. Následná cesta do Moskvy pak měla za cíl překonat minulé období a zahájit vztahy se Sovětským svazem na nové úrovni. Gorbačov ale na něco takového nebyl připraven. Proto když mu Havel dal při návštěvě pravou indiánskou dýmku míru, kterou předtím sám dostal od amerických hostitelů, řekl jen nechápavě: „Jsem nekuřák.

  • Našli jste v článku chybu?