Dnešní mladí Rumuni jsou jazykově vybavenější než jejich čeští vrstevníci, říká bývalý ambasador a zmocněnec pro otázky holocaustu a boj proti antisemitismu
Jiří Šitler se vrací po angažmá v Rumunsku do Černínského paláce. Nese si s sebou dlouholetou zkušenost s tématem ekonomické diplomacie, třebaže náplň jeho staronové práce má být jiná. „Zažil jsem řadu vlád odprava doleva, zejména od konce 90. let slyším bez výjimky důraz na ekonomickou diplomacii, jak dnes nazýváme prosazování ekonomických zájmů státu a podniků diplomatickými prostředky“, říká. A dodává: „Každá nová vláda řekne, že teď už se to začne dělat doopravdy, ale málokdy se dozvíme, co vlastně mají velvyslanectví dělat jinak a lépe. Záleží na stylu konkrétního velvyslance, jak si ten požadavek vyloží a naplní“.
* Rumunsko, v němž jste byl od roku 2010 až do letošního ledna velvyslancem, bylo už v době vašeho příchodu členskou zemí Evropské unie. Co se vám povedlo udělat?
Nastupoval jsem do Bukurešti čerstvě po krizi. Česko-rumunský obchod výrazně poklesl, mým úkolem bylo ho oživit. Za dobu mého působení narostl počet českých podniků v Rumunsku ze 400 na více než 800, objem obchodu se také radikálně zvedl. Netvrdím, že to byla zásluha čistě velvyslanectví. Podniky navazují vztahy samy, ale zastupitelský úřad se zasloužil o uvedení na trh aspoň u desítek z nich. Pomáhali jsme většinou tam, kde šlo o vztah s rumunským státem, s jeho legislativou. Obvyklý problém bylo nevracení DPH českým firmám. Když jsme intervenovali u finančního úřadu, byla větší šance, že se dotyční peněz dočkají.
* Musel jste si v Rumunsku na něco obtížně zvykat?
Z profesionálního hlediska mi vadila určitá nedochvilnost a nespolehlivost, pokud šlo o sjednané schůzky, jejich rušení a odsouvání. Rumuni nechtějí být považováni za Balkánce, jenže v tomto smyslu to bylo balkánské prostředí. Naučil jsem se nějak v tom fungovat, nicméně vnitřně jsem se s tím zcela nesrovnal.
* Co vás v Rumunsku překvapilo?
Obecně můžu o Rumunsku říci, že je to tam mnohem lepší, než je jeho pověst. Předsudky vedou naše lidi k tomu, že Rumunsko podceňují. Je to ale poměrně dynamická země, vstup do EU je vidět na každém kroku. Viděl jsem opravené čtvrti, kolik tam vzniklo nových podniků, jak jsou tam vzdělaní mladí lidé. Dnešní mladí Rumuni jsou jazykově vybavenější než jejich čeští vrstevníci, v Bukurešti běžně mluví plynně několika jazyky, mají zkušenost se zahraničím. To je myslím něco, kde jsme pořád o něco pozadu.
* Vracíte se na ministerstvo k problematice odškodnění obětí holocaustu, je to tak?
Mělo by to tak být, to téma je mi blízké. Tehdy před lety, při vyjednávání o odškodnění (začala v roce 1999 – pozn. red.), to byl můj první kontakt s korporátní sférou. Německé podniky „zaměstnávaly“ za 2. světové války přes 400 tisíc Čechů, šlo ovšem o nucené práce. Když se naskytla šance získat od těchto firem jakousi satisfakci, byl jsem pověřen jednáním za Českou republiku s iniciativou německého průmyslu. Šlo o podniky, které se rozhodly, že vytvoří s německou vládou fond, z něhož budou lidé vyplacení. Povedlo se nakonec vyjednat pro české občany přes osm miliard korun.
* O čem by vaše nová agenda měla být nyní?
Individuální odškodnění jsou ukončená a politicky jsme se zavázali, že nebudeme vznášet další požadavky. S tou rezervou, že nebudou z druhé strany vznášeny ani vůči nám. Německo v poslední době dobrovolně přijalo několik nových zákonů a opatření, podlekterých je možné dosáhnout ještě na nějaké platby, například pro lidi, kteří pracovali v ghettech. Týká se to i řady českých občanů. Měli bychom tuto příležitost využít. A bohužel začíná být v Evropě znovu aktuální antisemitismus, proti kterému bude třeba bojovat. l
V Německu je možné dosáhnout ještě na nějaké platby pro lidi, kteří pracovali v ghettech. Týká se to i řady českých občanů.
O autorovi| Igor Záruba • zaruba@mf.cz
