Špičková protiraketová ochrana dopravních tryskových letadel existuje
Je to děsivý scénář: osamocený terorista skrývající se poblíž amerického letiště má na rameni raketu a míří na dopravní letadlo. Kromě okamžitého masakru by se mohlo stát, že by následná vlna strachu paralyzovala cestování a ochromila hospodářství.
Bushova vláda řadí přenosné rakety, z nichž některé jsou údajně v rukou al-Káidy a dalších fanatických skupin, mezi hlavní teroristické hrozby. V září 2005 americké ministerstvo zahraničí upozornilo na „vážné potenciální ohrožení leteckého cestování a komerční letecké dopravy“.
Avšak na americkém ministerstvu pro vnitřní bezpečnost (DHS) je znepokojení mírnější. Tento orgán dokončuje tříletou studii, jak přizpůsobit vojenskou protiraketovou technologii civilním letadlům. Dodavatelé, kteří výzkum provádějí, tvrdí, že prozatímní výsledky jsou slibné. Ovšem přitom, jak DHS snižuje svůj rozpočet na výzkum protiraketové obrany – na 4,8 milionu dolarů pro rok 2007 oproti letošním 109 milionům dolarů, jeví malý zájem o nákup toho vybavení. „Dokud nebudeme vědět, zda tento přístup je či není správný, myslím si, že je to něco, na co nejsme připraveni slíbit peníze,“ řekl minulý měsíc šéf DHS Michael Chertoff výboru Sněmovny reprezentantů pro vnitřní bezpečnost.
Další důvod Chertoffova váhání je tento: ke všem asi třiceti útokům raketami odpálenými z ramene na civilní letadla v posledních třech desetiletích došlo na místech v zámoří, kde byla nebezpečná politická situace. „Bereme to skutečně vážně, ale stanovisko (ministerstva pro vnitřní bezpečnost) opíráme o posouzení rizika, zda by k tomu mohlo dojít zde,“ prohlašuje Brian Doyle, mluvčí ministerstva.
Taková rozkolísanost znepokojuje skeptiky všeho druhu. Alane Kochemsová, analytička národní bezpečnosti z konzervativní Heritage Foundation, tvrdí, že bez vládního vedení se iniciativy chopí patrně Kongres a bude financovat obranné systémy pro americká letadla. DHS „nemá jasné politické směrnice a nevynakládá v tomto směru moc peněz, protože dost dobře neví, co chce,“ uvádí Kochemsová.
Steve J. Israel, demokratický poslanec Sněmovny reprezentantů za stát New York ujišťuje, že zpravodajští experti „všichni souhlasí, že jde o jeden z nejnápadnějších případů zranitelnosti naší vnitřní bezpečnosti, a Bílý dům a DHS lpí na zbožném přání, že není“. Rakety odpalované z ramene váží průměrně asi dvacet kilogramů a vejdou se do golfové brašny. Dostřel mají až sedm kilometrů a na celém světě jich jsou desítky tisíc v neznámých rukách. Poslanec Israel předložil návrh zákona, aby bylo ministerstvo pro vnitřní bezpečnost nuceno sestavit plán nákupu protiraketových prostředků, ale legislativní proces je pomalý.
Bylo to na příkaz Kongresu v roce 2004, kdy ministerstvo pro vnitřní bezpečnost začalo zkoušet vojenskou technologii u komerčních letadel. Čidla připevněná k trupu letadla zjišťují blížící se tepelně naváděnou raketu a spouštějí lasery nebo světlice jako náhradní zdroje tepla, které odklánějí raketu z dráhy.
Ve dvou studiích pro DHS zkoušejí tento systém u fungujících nákladních letadel dodavatelské firmy Northrop Grumman a BAE Systems – zatím bez větších závad, jak tvrdí společnosti samotné. DHS zveřejní první výsledky letos na jaře. „Je to provozně účinný systém. Vynaložili jsme hodně práce, aby byl rentabilní,“ prohlašuje Stephen duMont, ředitel programů komerčních letadel u firmy BAE. Kdyby vláda nařídila instalaci této technologie, BAE a Northrop by očekávaly výnos z jejího prodeje.
Ministr pro vnitřní bezpečnost Chertoff upozornil na to, že o příliš vysoké náklady protiraketové obrany by se museli podělit daňoví poplatníci a letecký průmysl. Proto se finančně slabý průmysl stal odpůrcem této technologie, i když letečtí přepravci na tuto citlivou otázku moc neupozorňovali. Při odhadovaných nákladech milion dolarů na jedno letadlo by vybavení 6800 letadel tvořících americkou cestovní flotilu stálo sedm miliard dolarů. Podle výzkumné firmy RAND z kalifornské Santa Moniky by se dodatečné výdaje na údržbu a pohonné látky (kvůli váze a aerodynamickému odporu vybavení) mohly za dvacet let vyšplhat na 27 miliard dolarů nebo i víc.
„Myslíme si, že lepší alternativou je dál pracovat na tom, aby se rakety dostaly z rukou zločinců a aby se zabezpečily areály letišť,“ prohlašuje David A. Castelveter, viceprezident amerického oborového uskupení zvaného Sdružení letecké dopravy (ATA). Izraelské aerolinie El Al si zvolily jinou možnost. V prosinci prohlásily, že příslušnou technologii budou instalovat jako první letecký přepravce. Protiraketovými prostředky bylo vybaveno pět jejich letadel.
Překvapivé útoky Hrozbou se staly útoky raket odpalovaných z ramene na civilní letadla:
26. 12. 1998 Povstalci z organizace UNITA sestřelili letadlo OSN Lockheed C-130, první ze dvou v období jediného týdne. Čtrnáct osob bylo zabito.
22. 11. 2003 Nákladní tryskové letadlo Airbus A300 společnosti DHL přepravující poštu v Iráku bezpečně přistálo poté, co bylo zasaženo, ale stroj byl zcela zničen.
10. 10. 1998 Boeing 727 společnosti Congo Airlines byl sestřelen nad Kongem tutsijskými povstalci. Zemřelo všech 41 lidí, kteří byli na palubě.
28. 11. 2002 Dvě rakety minuly izraelské tryskové letadlo s 271 pasažéry a posádkou při startu z keňské Mombasy.
6. 4. 1994 Bylo sestřeleno malé tryskové letadlo s prezidenty Rwandy a Burundi. Všechny osoby na palubě zahynuly a rozpoutal se regionální konflikt.
Copyrighted 2006 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek