V moderní válce se nerozhoduje pouze na bojištích. Pro vítězství je důležité, a někdy dokonce nejdůležitější, vyhrát bitvu o veřejné mínění. Americká vláda se o tom poprvé přesvědčila ve Vietnamu - válečné štěstí se k ní otočilo zády ve chvíli, kdy se proti ní postavila vlivná domácí média.
Proto při plánování útoku v Iráku hrála klíčovou roli informační strategie. První kolo války o veřejnou podporu Spojené státy jasně prohrály. Převládá názor, že Saddám Husajn není tak nebezpečný, aby to opravňovalo válku. Na tom má podíl mediální masáž ze strany světových politiků, zejména z Francie, Německa a Ruska, kteří vedli tvrdou propagační válku proti prezidentu Bushovi. Slovo „mír“ nerezonovalo v OSN a v evropských médiích s touto silou od doby, kdy se jím zaklínali vůdcové sovětského bloku. Socialistická levice opět probudila svůj dřímající antiamerikanizmus, takže na starém kontinentu to občas vypadalo, že Bush představuje horší zlo než Saddám. Konkrétně v Česku během protiamerické kampaně klesla podpora války v Iráku na polovinu, zatímco počet odpůrců se od května loňského roku téměř zdvojnásobil. Bushova administrativa si udržela většinovou podporu veřejnosti pouze doma, a to jen díky tomu, že se za ni postavila rozhodující média. Ta po šoku z 1 1. září ztratila svůj tradiční kritický odstup od vlády a ve věcech války s terorizmem se staví výhradně na její stranu. Snaha minimalizovat ztráty na mediální pověsti vede americké stratégy k téměř absurdní vizi války. Vypadá to, že kromě Saddáma Husajna a pár jeho věrných nechtějí Spojené státy nikoho dalšího zabít. První fázi války nazval Pentagon „chirurgickou operací“. Chytré bomby a rakety měly zneškodnit irácké vedení a vyhnout se civilním cílům. Tato informační strategie se osvědčila v roce 1991, kdy nás CNN krmila záběry laserem naváděných bomb přesně ničících vojenské cíle. Mrtví nepřátelé se nikde v televizi nesměli objevit. Teprve po válce se svět dozvěděl, že přes devadesát procent pum použitých ve válce o Kuvajt bylo konvenčních. A plošné bombardování z B-52 je vším jiným, jen ne zásahem chirurgického skalpelu. Počty obětí šly do desetitisíců, rozhodně to nebyla jen virtuální bitva bez krve. Americké velení se z debaklu ve Vietnamu poučilo vskutku důkladně. Zatímco v jihovýchodní Asii dostali televizní reportéři od vojáků naprostou volnost a mohli si točit, co je napadlo, během konfliktu v Perském zálivu byly všechny informace přísně filtrovány a prvním válečným zpravodajem se de facto stal velící generál Schwarzkopf. Stejný přístup Pentagon uplatnil i při zásahu proti Miloševičovi v Jugoslávii a při zátahu na vůdce Talibanu a Al-Kajdy v Afghánistánu. O důležitosti, jíž Američané přikládají mediální válce, svědčí i vybombardování bělehradské televize a tvrdá americká kritika katarské satelitní televize Al-Džazíra, která vysílala zprávy z tábora Usámy bin Ládina. Ostatně první věc, kterou udělal Saddám po prvním náletu na Bagdád, bylo, že se ukázal v televizi. Do nynějšího konfliktu Američané vstupují z nejhorší pozice od Vietnamského traumatu. V první válce v Zálivu, při operacích v Jugoslávii i v Afghánistánu mohli počítat s většinovou podporou, nyní je většina tvůrců světového veřejného mínění proti nim. Bush ví, že válka musí být rychlá a s co nejmenším počtem obětí. Přesně podle tohoto scénáře z Pentagonu slyšíme, že zásah bude více chirurgický, bomby chytřejší a civilisté bezpečnější, než v jakékoli válce před tím. Nespí ani tábor „mírotvorců“, kteří jsou ve výhodě, protože se alibisticky předem zbavili odpovědnosti. Rusové, Francouzi, Číňané, Němci a další zvítězili už v předkole. Kdo by dnes rád nevěřil stokrát opakovanému tvrzení, že není nutné válčit, protože Saddám odzbrojuje? Tak to ovšem vypadá jen v křivém zrcadle propagandy. Ve skutečnosti se irácký diktátor inspektorům OSN smál deset let do očí a k poněkud vstřícnějšímu stanovisku ho přiměl až tlak USA. Je válka v Iráku spravedlivá, nebo není? Bohužel, tato otázka v dnešní virtuální realitě víc a víc postrádá smysl. Bude záležet na tom, kdo vlastní propagandou přesvědčí více lidí. Pravda umřela už před válkou.
