Ve dnech, kdy se Američané probojovávali bagdádskými ulicemi, jsme mohli sledovat, jak mizí z novinových stránek dlouhé statě našich znalců strategie, kteří nám zasvěceně vykládali, co a jak udělali angloameričtí spojenci špatně a jakých chyb se v Iráku dopouštějí.
Lze očekávat, že úměrně vzroste počet expertů dokazujících, jak nemožná bude poválečná konsolidace poměrů, jak není možno uplatňovat zde prvky demokracie západního střihu atd, atd. Nad tím vším se bude rozprostírat televizní zpravodajství a reportáže každou chvíli ukazující rozbombardované budovy a především civilní oběti. Předkládat světu obrázky ubohých obětí, zejména dětí, bude mít vždycky mohutný účinek na televizní diváky na celém světě. Tyto záběry byly hlavní náplní televizí proirácké strany. Budou čím dál častější i v médiích jejich protivníků a zejména lídrů Evropské unie, Francie a Německa. Nakonec ty nejpůsobivější záběry z „leteckého teroru“ v minulé světové válce podala právě německá propaganda. Francouzi zase umí světu předkládat nehoráznost amerického zásahu bez souhlasu OSN tak šikovně, že si nikdo nevzpomene, že vojensky zasahuje ve svých bývalých koloniích, kdy se jí to zamane. Radu bezpečnosti OSN ani nenapadne zasedat. Protože každý televizní štáb chce mít ty nejpůsobivější záběry, budeme sledovat, jak se bude obraz války měnit a Angloameričané vystupovat v úloze řezníků. Že v tom bude mít prim právě jejich žurnalistika, není také žádnou novinkou. Američtí reportéři mají při svých záběrech volnost a nikdo je nevodí do připravených scenerií, jako to dělal se zahraničními žurnalisty irácký ministr propagandy. Televize dominující ve světě médií je ve světě propagandy tou nejúčinnější zbraní a její největší síla spočívá v tom, že zpracovává svůj materiál bezprostředně, v přítomném okamžiku. Včerejšek pro ni neexistuje. Je služkou přítomnosti. (Dokumentární filmy mají zanedbatelnou sledovanost.) Divák nikdy neuvidí záběry z předchozích let masakru civilního obyvatelstva (Kurdové!), neuvidí bídu každodenního života Iráčanů za Husajnova režimu. Vše už tady bylo a s tupou pravidelností se opakuje. Válka ve Vietnamu prezentovala na obrazovkách Američany jako novodobé fašisty. Teror Vietkongu a dobyvačnost severovietnamských komunistů nikdo nebral na vědomí. Zpátky k nám do Evropy: vzpomene si někdo na miliony vyhlazených Ukrajinců? Vůbec ne. Průměrnému Evropanovi vždy naskočí obraz sovětského vítěze nad fašizmem. Propaganda pracuje s osvědčenými prostředky. Sentiment, krev, patos. Dobro a spravedlnost. Černá a bílá. Především pak vychází z prověřeného poznání, že nepoučitenost patří k základním vlastnostem lidského rodu. S napětím budeme sledovat, jak si povede Amerika na tomto poli a zda bude umět čelit „největším nepřátelům lidstva“ (tak říkal Nixon novinářům) stejnou měrou jako iráckému diktátorovi.
