Nenechte se uštvat a užívejte si kouzelné atmosféry svátků Vánoční svátky jsou ideální příležitostí pro odpočinek v kruhu rodinném a nejmilejších přátel. My ale, místo abychom je prožili v klidu a nerušené pohodě, necháváme se každoročně "uštvat" nakupováním, uklízením, vařením a pečením.
Nenechte se uštvat a užívejte si kouzelné atmosféry svátků
Vánoční svátky jsou ideální příležitostí pro odpočinek v kruhu rodinném a nejmilejších přátel. My ale, místo abychom je prožili v klidu a nerušené pohodě, necháváme se každoročně „uštvat“ nakupováním, uklízením, vařením a pečením.
Každý rok slavíme Vánoce, ale mnozí o nich vědí jen to, že je nutné nakoupit dárky, uklidit byt, sehnat kapra, udělat bramborový salát, napéct cukroví a ozdobit stromek. Ono pravé kouzlo tradičních obyčejů a zvyků se již dávno vytratilo. Zbyly jen třistakrát opakované televizní pohádky. Není divu, že se mnohdy na sváteční pohodu ani netěšíme - když vlastně žádná není. Vystřídal ji stres, spěch a únava. Gruntujeme, vaříme, utrácíme a nevíme, co dřív. Komu se pak chce předstírat pohodu a veselí? Přesto existuje způsob, jak se tomuto šílenství vyhnout a užít si plnými doušky kouzelné atmosféry volných dnů a snad i prvních sněhových vloček. Ignorujte vyčerpávající „tradice“ spotřebitelské společnosti, vytvořte si své vlastní rituály a vychutnejte si čas strávený s rodinnou a přáteli.
Původ vánočních obyčejů
Vánoce jsou nemladšími svátky připomínající průběh Kristova života. V Římě se poprvé slavily až v roce 336 (některé prameny uvádějí rok 365). Svůj původ mají v keltských oslavách zimního slunovratu, které představovaly vítězství boha Slunce nad Zimou, zrození nového života a pokoření smrti. Z doby Keltů pochází například víra ve zlaté prasátko, jmelí, pečení vánočního cukroví a prorokování života a smrti pomocí rozkrojeného jablka. Také zvyk zdobení stromečků je z těchto dávných dob. Při oslavách zimního slunovratu krášlili Keltové zelené stromy symbolizující věčný život nejrůznějšími ozdobami, ovocem a ořechy. V českých krajích zdomácněl tento obyčej až v 19. století. Mnohem starší je tradice stavění Betléma, za kterou vděčíme sv. Františku z Assisi, který na začátku 13. století poprvé živě zpodobnil narození Ježíše Krista. První kostelní jesličky ve střední Evropě byly postaveny v roce 1560 v jezuitském kostele sv. Klimenta na Starém Městě pražském.
Od Božího hodu až po Křest Páně
Štědrý den, který se v západní církvi označuje jako vigilie (předvečer slavnosti), je posledním adventním svátkem. Věřící o tomto dni dodržují přísný půst a přinášejí tak oběť Bohu. Je to způsob jejich poděkování za narození božího syna, Ježíše Krista. Kdysi se o Štědrém dni dodržoval zvyk obdarovávání žebráků a chudých. Od 19. století se nedílnou součástí oslav staly i dárky pro děti. I když tedy svátky vánoční začínají až v den Narození Páně (25. prosince), mnozí z nás kladou daleko větší důraz na oslavy 24. prosince než na Boží hod vánoční. O přesném dni, měsíci a roku, kdy se narodil Ježíš, se už od počátku křesťanství vedly spory. Dokonce se předpokládá, že je datum jeho narození, uváděné v církevním kalendáři, pravděpodobně vypočítáno mylně. Ať tak či onak, den Narození páně (Boží hod vánoční) je prvním a nejdůležitějším vánočním svátkem. Na něj navazuje osm dalších významných dnů. Svatý Štěpán (26. 12.) je spojen především s koledou. Kdysi se totiž věřilo, že může pomoci ovlivnit osud. Postupem času tyto zvyky vymizely a koledování se stalo zábavou pro děti, ale i skrytou žebrotou dospělých koledníků. Sv. Jan Evangelista (27. 12.) je dnem lásky a porozumění. Střídá ho den dětí - svátek Mláďátek (28. 12.). Následuje sv. Silvestr (31. 12), Obřezání Páně (1. 1.) a Tři králové (6. 1.). Od roku 1960 uzavírá seznam vánočních svátků Křest Páně o první neděli po svátku Tří králů.
(Pramen: Valpurga Vavřinová - Malá encyklopedie Vánoc)
