Vládě v Buenos Aires se alespoň dočasně ulevilo
Mezinárodní finanční společenství se na sklonku minulého roku rozhodlo uvolnit téměř čtyřicet miliard dolarů na pomoc argentinskému hospodářství. To se stále nemůže dostat z hluboké recese, do níž upadlo před dvěma lety. Jeho potíže se splácením závazků vůči zahraničí v celkové výši 123,5 miliardy dolarů nabyly takových rozměrů, že se ocitlo na pokraji platební neschopnosti. „Byl nám poskytnut finanční obranný štít, citovaly agentury z prohlášení argentinského prezidenta Fernanda de la Rua. Ten zdůrazňuje, že se zemi naskytla šance nejen se vymanit z recese, ale zároveň se dostat na dráhu stabilního hospodářského růstu (alespoň kolem čtyř procent ročně). „Musíme si ale počínat velice opatrně. Mohla by to totiž být ta poslední šance, varuje prezident de la Rua. Analytiky překvapila hodnota finančního balíku, z něhož bude Argentina moci čerpat do konce roku 2003. Průměrný úrok byl stanoven na osm procent ročně. „Přislíbená suma je mnohem vyšší než ta, o které jsme jednali před měsícem, komentoval podpis dohody s Mezinárodním měnovým fondem (IMF) argentinský ministr hospodářství José Luis Machinea. Všeobecně se očekávalo, že IMF a další věřitelé Argentině půjčí mezi dvaceti až třiceti miliardami dolarů. Dlouhá léčba. Finanční balík ze zahraničí, zorganizovaný měnovým fondem, přináší Argentině stabilitu a jistotu, míní v německém listu Die Welt analytik Günther Köhne, sledující v Dresdner Bank jihoamerické hospodářství. „Cesta z krize bude ale dlouhá a namáhavá, dodává. Šéf měnového fondu Horst Köhler věří, že Argentina dosáhne vyrovnaného státního rozpočtu nejpozději v roce 2005 a dále pokročí v modernizaci své ekonomiky (druhé největší v Jižní Americe) a ještě více ji otevře zahraničním podnikatelům. Půjčka, která přišla v hodině dvanácté, vládě v Buenos Aires umožní refinancovat zahraniční závazky. Argentinské ministerstvo hospodářství uvádí, že věřitelům potřebuje v letošním roce splatit 14,3 miliardy dolarů. Finanční polštář také dovolí zmírnit úrokové sazby (krátkodobé se pohybují kolem patnácti procent), a napomoci tak ekonomice z recese. Jejími průvodními jevy jsou vysoká nezaměstnanost, přesahující v celostátním průměru patnáct procent, chabá spotřebitelská poptávka i nízké výnosy z daní. „Samotná půjčka nezbavuje zemi starostí, jak se dostat z hospodářských potíží, ale přece jenom dodává trochu vzduchu, míní Joyce Changová z Chase Securities. Peso a dolar. Vývoj posledních dvou let prokázal, že na „asijskou chřipku z let 1997 a 1998 doplatila v Jižní Americe nejvíce nikoliv Brazílie, ale právě Argentina. Její hrubý domácí produkt se v roce 1999 snížil o 3,1 procenta a letos se počítá s nepatrným růstem. Rychlejšímu hospodářskému vzestupu nyní brání také silný kurs argentinského pesa, měny těsně napojené na americký dolar. „Když se peso na počátku devadesátých let přivázalo k dolaru, bralo se to jako zázračná zbraň, jež Argentině pomohla zkrotit hyperinflaci. Nyní ale sráží na kolena její exportéry, poznamenává analytik Dresdner Bank Günther Köhne. Problémy se ještě vyostřily, když Brazílie – klíčový obchodní partner Argentiny – v lednu 1999 silně zdevalvovala svůj real vůči dolaru. Slabý export, loni odhadovaný na 26 miliard dolarů, označuje Marie Laura Lanzeniová z Deutsche Bank Research za jeden z faktorů znejisťujících investory. Ve světě je jen málo středně velkých ekonomik, jejichž roční export odpovídá jenom asi deseti procentům hrubého domácího produktu. Ještě hůř vychází export v porovnání s roční dluhovou službou. Splátky kmenového dluhu plus úroky polykají zhruba 70 procent vývozních příjmů, vyplývá ze zprávy Deutsche Bank Research (britské Financial Times uvádí dokonce 90 procent). Klíčové zdroje. Argentina financovala své potřeby valnou měrou z mezinárodních emisí obligací, jejichž hodnota od roku 1993 do poloviny roku 2000 dosáhla 84 miliard dolarů. Většina – asi tři čtvrtiny – připadala na veřejný sektor, uvádí se ve zprávě IMF. Za další významný zdroj označuje zpráva peníze od přímých zahraničních investorů, které do Argentiny v devadesátých letech přilákal ambiciózní privatizační program – prodej podílů ve vodárenství, plynárenství, elektroenergetice, důlním průmyslu. Země v období let 1993 až 1998 v ročním průměru získala přímé zahraniční investice za 5,5 miliardy dolarů. V roce 1999, který byl pro jihoamerické hospodářství nejhorší z celé minulé dekády, Argentina přilákala dokonce přes dvanáct miliard zmíněného kapitálu. Analytici to považují za jasný důkaz toho, že cizí investoři dlouhodobě Argentině věří. A proto jí svět zase půjčí. Z celkové přislíbené půjčky 39,7 miliardy dolarů IMF uvolní postupně 13,7 miliardy dolarů, argentinské banky a penzijní fondy poskytnou kolem třinácti miliard. O zbytek se podělí Meziamerická rozvojová banka, Světová banka a španělská vláda.
