Varianta superjedna

Vláda umožnila megafúzi, zvítězila soběslavská Jitona

Rozhodnutí vlády prodat pohledávku České konsolidační agentury (ČKA) vůči Tusculu Rousínov Jitoně Soběslav vytvořilo předpoklady pro nábytkářskou megafúzi. Jitona, jejímž majoritním vlastníkem je společnost Expandia, koupí dluh v nominální hodnotě 592 milionů korun, což je 94 procent základního kapitálu Tuscula, a ovládne tak svého největšího tuzemského konkurenta. Jeho většinoví majitelé, převážně z řad managementu, už dříve v souvislosti se zařazením firmy do restrukturalizačního projektu Zemanovy vlády Exit – Rozvaha, deklarovali připravenost dát své podíly k dispozici. Převzetí Tuscula bude přátelské: „Podporovali jsme toto řešení. Zájem Jitony byl seriozní, předložila dobrý a reálný podnikatelský plán zabezpečující další rozvoj firmy včetně udržení zaměstnanosti,“ konstatuje předseda představenstva a jeden z majitelů Tuscula Rousínov Ivan Halabala.
Výrobní sortiment obou firem se v řadě bodů protíná, v jiných doplňuje. Vedly spolu běžný konkurenční boj. Ten se poté, co Tusculum, úvěrované IPB, nezískalo bankovní podporu ČSOB a ohlásilo neschopnost splácet jistinu privatizačního úvěru, postupně změnil v součinnost. To připouští jak Halabala, tak generální ředitel Jitony Radek Žďárecký. Oba však odmítají, že by jejich postoj byl nestandardní a diskriminoval dalšího zájemce o koupi dluhu Tuscula, společnost Flow East zastupující investiční banku Goldman Sachs.

Do konce.

Pokud jde o nejbližší budoucnost, Žďárecký se vyhýbá slovu fúze a hovoří o kapitálovém propojení. Jeho význam ilustruje skutečnost, že Jitona a Tusculum jsou se zhruba shodným objemem tržeb, blížícím se půldruhé miliardě korun, největšími tuzemskými výrobci nábytku. Dokládá ho také bitva, která uzavření kontraktu předcházela. Jitona Soběslav zaplatí 132,5 milionu korun. To je u aktiv ČKA málo vídaná, téměř čtyřicetiprocentní výtěžnost. Flow East v dopise Vladimíru Špidlovi nabídla dokonce 162 milionů (EURO 1/2003), ale až po uzávěrce veřejného výběrového řízení. Jitona zvyšovala nabídku dvakrát, Flow East třikrát.
O ostrém zákulisním boji svědčí výjimečný postup dozorčí rady ČKA, která předala kauzu vládě k rozhodnutí bez vlastního doporučení. Člen dozorčí rady, první místopředseda poslaneckého klubu ČSSD Miloslav Vlček, nechal uvést do zápisu svůj návrh na zrušení výběrového řízení a nabízenou cenu označil za příliš nízkou (EURO 48/2002). Novou soutěž by - jak uvedl pro týdeník EURO - přivítal i Miroslav Vymazal, majitel úspěšné vyškovské továrny na výrobu podlahových krytin Magnum Parket, který se také netajil zájmem o rousínovský podnik (EURO 50/2002). Uvedl, že veřejného výběrového řízení na odkup dluhu se Magnum Parket nezúčastnil, protože pozici Jitony považoval za příliš silnou.

Říčanská karta.

Vláda ovšem nakonec rozhodla hladce. Jitonu doporučilo jak ministerstvo financí jako předkladatel materiálu, tak pro nábytkářství příslušné ministerstvo průmyslu a obchodu, i meziresortní komise. Tendr byl vícekriteriální a vedle ceny rozhodoval podnikatelský záměr. Lepší předložila Jitona, která se jednoznačně prezentovala jako strategický investor. Společnosti Goldman Sachs neuškodilo ani tak renomé „pouhého“ finančního investora jako to, že její lobbisté podcenili význam podnikatelského záměru.
Goldman Sachs, který už před časem v rámci balíku špatných úvěrů po bývalé IPB získal od ČKA nesplacený šedesátimilionový zbytek úvěru Tuscula na trvale se obracející zásoby, šel koneckonců do boje jako majitel nábytkářské továrny Alfa Říčany (bývalého Interieru – pozn. red.). Tu získal stejnou cestou. Alfa má značné problémy a spojení s Tusculem bylo považováno za klíčovou možnost záchrany. Ta nyní padla.

Tři segmenty.

Českému nábytkářskému trhu v současné době dominuje několik segmentů. Na Moravě jsou to „kuchyňáři“ v čele s továrnami Koryna Koryčany, Hanák Popůvky u Kojetína a Sykora Vizovice. Koryna nyní patří managementu, ale před nedávnem ji ovládali manželé Vymazalovi, spolumajitelé vyškovského Magna. Druhým pilířem je tradiční výrobce ohýbaného nábytku TON Bystřice pod Hostýnem, také v určité fázi své neokapitalistické existence spojený s manželi Vymazalovými. Vymazalovou vizí bylo vytvořit z TON, Koryny a Tuscula širokosortimentní nábytkářskou firmu s odbytovými možnostmi nejen na evropském západě, ale i na východě a za oceánem.
Třetím a čtvrtým segmentem jsou společnosti Tusculum a Jitona. Jejich odstup od dalších firem z oboru, z nichž největší – TON – dosahuje tržeb kolem miliardy korun, je poměrně výrazný. Žďárecký však tvrdí, že z právních analýz, které si Jitona nechala vypracovat, vyplývá, že fúze neovlivní trh natolik, aby vyžadovala schválení od antimonopolního úřadu. Potvrzují to statistické údaje na webových stránkách ministerstva průmyslu a obchodu, které uvádějí, že tržby tuzemských nábytkářských firem činily předloni zhruba 44 miliard korun, z toho 34 miliard připadalo na export. Sám Žďárecký, nepochybně dobře obeznámený s trhem, to ovšem označuje za „impozantní čísla“, ke kterým se stále „nemůže dobrat“. Soudí, že za takovými výsledky by musely být desetitisíce firem, ale ani těch se soběslavský ředitel „nemůže dopočítat“.

Kompetenční spojení.

Žďárecký označuje Tusculum za zdatnou a atraktivní firmu. Se sebevědomím relativně mladého (33 let) manažera, který v úctyhodně krátké době dokázal restrukturalizovat a postavit na nohy „socialisticky“ organizovanou firmu, tvrdí, že „nejdříve za rok, nejpozději za dva roky“ by z Tuscula měla být vysoce konkurenceschopná společnost s evropskou produktivitou práce. Žďárecký říká, že podobně je na tom už dnes Jitona Soběslav. Ponechme nyní stranou, co si o hodnocení obsaženém v těchto záměrech myslí Halabala, stále šéf firmy, která je dokonce o kousek větší než Jitona. Naslouchat je nutno především tomu, kdo „tahá pilku“:
„Nekupujeme dluh Tuscula proto, abychom firmu zavřeli, ale abychom využili její potenciál. To se týká i zachování zaměstnanosti, které jsme podepsali už v podmínkách veřejného výběrového řízení,“ reaguje Žďárecký na obavy ventilované řediteli úřadů práce ve Vyškově a v Třebíči, v jejichž regionu sídlí největší provozovny Tuscula. „Když se podařilo restrukturalizovat Jitonu a nastartovat její růst, bylo jasné, že musíme jít dál. Problémy Tuscula jsme nerežírovali, ale když se vyskytly, věděli jsme, že je to příležitost, jaká se musí využít. Nekupujeme výrobní kapacity, ty by bylo výhodnější postavit na zelené louce, ale kompetenci.“

Jako Bosch.

Nejzjevnější přednost spojení obou firem je ta kvantitativní. Tři miliardy tržeb nejsou závratně moc – například v polském nábytkářství, které přímo konkuruje Česku na světových trzích, je několik výrazně větších firem. Je to ale o dost více než 1,5 miliardy. Větší firma může lépe čelit těžkému propadu trhu, který nyní postihl Německo a většinu západní Evropy. Prvořadým multiplikačním efektem je ale silnější pozice při vyjednávání s dodavateli a vyšší konkurenceschopnost. To je v situaci, kdy čeští nábytkáři žijí především ze zahraniční poptávky (Jitona i Tusculum vyváží kolem 90 procent produkce) věc klíčová, protože vyrábět umí každý, prodat jen vyvolení. Sortiment obou firem se doplňuje. Jitona je zaměřená především na obývací pokoje, kuchyně a velkoplošný dýhovaný nábytek, Tusculum na „čalouny“ a ložnice. Jitona svou restruturalizaci založila na úzké vazbě na největšího evropského obchodníka s nábytkem – švédskou společnost IKEA. Žďárský ambiciózně líčí svou představu soužití typu: světové automobilky - firma Bosch. Jeden bez druhého nic neznamená. Střednědobým cílem je, aby se Jitona ze světové dvojky v dodávkách velkoplošného dýhovaného nábytku pro IKEU - první místo mezi externími dodavateli zatím patří německé továrně v Meyerburgu nedaleko Berlína - stala číslem jedna. Tomu by mělo být spojení s Tusculem významně nápomocné.
Dalším vítaným efektem by mělo být doplnění odbytové sítě o významnou německou firmu LMIE ze skupiny Loddenkemper, pro změnu největšího odbytového partnera Tuscula. Němci v rousínovské firmě drží čtyřprocentní akciový podíl a byli prvním partnerem, s nímž se jednalo o odkupu dluhu. Pro Jitonu je tento kanál zvlášť důležitý v současné době, kdy čelí důsledkům pádu svého důležitého německého obchodního partnera, firmy Welle, po které zůstala odbytová díra za čtvrt miliardy korun.

Nepředbíhat.

Jitona ovládnutím Tuscula zvýší svůj podíl na trhu podobně raketovým tempem jako ČSOB v bankovnictví. Pokud jde o technickou a organizační stránku věci, Žďárecký soudí, že na konkrétní odpovědi je brzy. Nastoupí do Tuscula nové vedení? „Bude jmenován tým, který provede analýzu hospodaření a celkové situace firmy, protože v období veřejného výběrového řízení nebylo možné jít do náležité hloubky. Potom bude vypracován krizový plán na letošní rok,“ říká. Budou podniky klasicky fúzovat? „Nabízí se několik možností, jak situaci vyplývající ze zakoupení pohledávky řešit. Fúze je jednou z variant,“ odpovídá Žďárecký. Bude zachována značka Tusculum? Ivan Halabala je přesvědčen, že ano. Radek Žďárecký jeho slova nechává bez komentáře.