Nejdříve v pojišťovnách pracoval, teď je bude hlídat
Úřadu státního dozoru nad pojišťovnictvím a penzijním připojištěním dva týdny velí nový šéf Jiří Doubravský. Po letech působení v soukromém sektoru tak přešel na opačnou stranu barikády. „Na konci mé profesní kariéry je to pro mě výzva. Řekl jsem si, že když tuto práci znám z druhého břehu, tak bych mohl být přínosem pro státní sféru, říká sedmapadesátiletý Doubravský. Na vrcholný post ve státním dozoru se dostal poté, co ministr financí Pavel Mertlík nečekaně a bez vysvětlení odvolal dlouholetého ředitele uvedeného odboru Václava Křivohlávka (EURO 11/2001). Dobře informované zdroje tvrdí, že Křivohlávkův odchod souvisí s jeho nechutí převést kontrolu penzijních fondů pod
Komisi pro cenné papíry (KCP). Doubravský však patří k těm, kteří takový postup podporují. „Myslím, že investování penzijních fondů by měla kontrolovat instituce, která se cennými papíry profesně zabývá, a tou je KCP, míní.
„Pana Doubravského osobně neznám, takže ho nemohu hodnotit. Jeho předcházející kolega Křivohlávek však nasadil vysokou laťku, a to se týká nejen odbornosti, ale také kvalitativního posunu ve fungování státního dozoru, míní šéf pojišťovny Allianz Miroslav Tacl.
Nový ředitel státního dozoru přišel z vrcholového managementu Komerční pojišťovny. Doufá, že se mu díky získaným zkušenostem podaří činnost úřadu zlepšit. „Když jsem pracoval v pojišťovně nebo ve fondu, tak jsme vždy považovali kontrolu státní správy tak trochu za obtěžování a zbytečnost. Chtěl bych dosáhnout stavu, že dozor nebude působit jen jako represivní orgán. Měl by se dostal na takovou úroveň, že dozorované subjekty se na něj budou samy obracet s problémy a se žádostí o pomoc. Mým cílem je, aby úřad postupoval operativně a rychle a aby odpovědi byly jasné a stručné, vysvětlil své vize Doubravský.
Bývalí kolegové z okruhu pojišťoven a penzijního připojištění hodnotí odborné schopnosti Doubravského vesměs velmi kladně. Například prezident Asociace penzijních fondů a zároveň šéf Vojenského otevřeného penzijního fondu Petr Illetško soudí, že nový ředitel dozoru má poměrně velké profesní předpoklady zvládnout novou funkci. „Poznal jsem ho na půdě asociace před pěti lety a tehdy mi přišel velmi rozumný, uvedl. Někteří další však upozorňují, že Doubravský rozhodně nepatří k těm, kteří by plavali proti proudu, a že vždy velmi dobře ví, kam fouká vítr.
Novopečený úředník se narodil v Mladé Boleslavi, do šesti let žil v Sobotce a pak v Mnichově Hradišti, kde také maturoval na jedenáctiletce. „Hrozně rád komunikuji s lidmi a moc mě bavila chemie, a tak jsem se chtěl stát farmaceutem. Tato fakulta však tehdy byla až v Bratislavě, a já nechtěl tak daleko dojíždět. Profesor matematiky z gymnázia mi tedy doporučil studium na mat–fyz, vzpomíná Doubravský. V roce 1966 promoval tedy na Matematicko–fyzikální fakultě Univerzity Karlovy, obor matematická statistika. „Byla to těžká škola, ale dala mi strašně moc. Ani ne tak poučky, ale spíše přístup k řešení problémů a naučila mě skloubit analýzu a syntézu. Myslím, že to je základní parametr opravdu dobrých manažerů, zdůrazňuje Jiří Doubravský. Později své vzdělání doplnil o doktorát v oboru teoretická kybernetika a teorie systémů.
Doubravský má za sebou bohatou profesní kariéru, dvakrát se však dostal do poněkud kontroverzně vyhlížejících firem. Do přelomového roku 1989 působil v několika společnostech, kde se věnoval informatice. Po revoluci spoluzakládal poradenskou firmu Mavis–Pro (zhruba před půl rokem z ní vystoupil), která pro různé společnosti zpracovávala privatizační a finanční projekty. V této době se také seznámil s prvotním návrhem zákona o penzijním připojištění. „Tehdy jsem byl osloven, abych připravil založení Podnikatelského penzijního fondu, a když se to povedlo, dostal jsem nabídku této společnosti šéfovat, popisuje Doubravský. V křesle ředitele fondu zůstal jeden rok, pak po dohodě s vlastníkem (byl jím nechvalně proslulý majitel Podnikatelské banky a skupiny SP Group Pavel Sehnal) odešel.
V roce 1995 se spolu s dalšími kolegy pustil do budování Asociace penzijních fondů, v jejímž čele dva roky stál. Pak se na dva roky vrátil do společnosti Mavis, tentokrát jako finanční ředitel a předseda dozorčí rady. V roce 1998 se nechal zlákat, aby řídil malou Pojišťovnu Slavia, jež nedávno proslula jako ústav, který neváhal pojišťovat vykradené kampeličky. V šéfovském křesle však Doubravský vydržel jen čtyři měsíce. „Připravil jsem podrobnou analýzu hospodaření Slavie. Poté, co jsem ji akcionářům předložil, jsme se dohodli, že raději z pojišťovny odejdu, konstatuje Doubravský. Odešel do Komerční pojišťovny, v níž
později převzal řízení úseku pojištění.
Jiří Doubravský je dvakrát rozvedený a nyní již patnáct let žije ve společné domácnosti s družkou. Z předchozích manželství má čtyři dnes již dospělé děti. Pro osvěžení chodí brzy ráno na houby. Logické myšlení, taktiku a strategii tříbí při hraní sportovního bridže. V minulosti dlouhou dobu působil jako reprezentant České republiky na mezinárodních soutěžích a nyní hraje nejvyšší týmovou soutěž Pražskou ligu. „Dodnes lituji toho, že jsem loni z pracovních důvodů odmítl nabídku hrát bridž za seniorský tým České republiky na mistrovství světa. Mrzí mě to hlavně proto, že jsme měli hrát ve stejném složení jako v roce 1968 při mistrovství Evropy juniorů, přiznává Doubravský. Za největší karetní
úspěch považuje, že byl před čtyřmi lety členem vítězného družstva celostátní ligy, v témž roce získal s partnerem zlato v párovém seriálu velkých cen České republiky.
