Recyklačním firmám chybí surovina na rozjezd
Krabice od mléka a od džusů dosud byly - a ve většině míst ještě jsou - problémovým odpadem, který v lepším případě končí ve spalovně, v horším na skládce. Autorizovaná společnost Eko-Kom, která zastupuje výrobce obalů a jejich plniče i dovozce v povinnosti zpětného odběru obalů, se však letos rozhodla masivně podpořit recyklaci nápojových krabic. Smluvně vázaným obcím a sběračským firmám vyplácí 2,70 Kč za každý sebraný kilogram. Přesto se sběr rozbíhá pozvolna, mnohem pomaleji, než je milé připraveným recyklačním firmám.
Odpad se mele v kruhu.
Nejprve byla potřeba odpovědnost a chuť sbírat, ale chyběl zpracovatel. Jako jeden z prvních začal se sběrem nápojových krabic v Česku Jan Zeman z organizace ČSOP Armillaria. To se psal rok 1995. Žáci libereckých škol díky jeho organizátorskému úsilí posbírají ročně dvanáct tun krabic „tetrapak“. Od začátku měl však Zeman problémy s jejich uplatněním. Nejprve se jako velice nadějné řešení jevila lisovna desek z „tetrapaku“ v Nové Pace, kterou platil Eko-Kom. Komunální firma, která ji provozovala, ale nebyla s to ani s pomocí nápaditého obchodního označení „novapak“ desky prodat. Když se výroba po dlouhých technologických útrapách rozběhla, nebyl odbyt.
Nyní jsou připraveny dvě papírny, zrenovovaná linka na novapaky v Bělé pod Bezdězem a v květnu má být v Hrušanech u Brna otevřena továrnička na jiný druh desek. Odbyt recyklovaného papíru je dopředu zabezpečen, také noví výrobci desek srší marketingovým optimismem. Co je to však platné, když zejména pro rozběh papírenského provozu nejsou dostatečné zásoby druhotné suroviny. A už teď vyvstává nový problém - co s balastními látkami, zbývajícími po recyklaci krabic v papírnách?
Hliníkový papír.
Jako komodita jsou nápojové krabice řazeny ke sběrovému papíru. Jen proto nikdo jejich váznoucí recyklaci nepovažuje za žádné drama. Běžný sběrový papír dokáže sám naplnit vyžadovaná statistická směrná čísla.
Jenže nápojové krabice jen papírové nejsou. Běžný karton, užívaný pro pasterované výrobky, má kromě papíru tři vrstvy polyetylénu - jednu navrchu a dvě uvnitř. Aseptické kartony pro nápoje s dlouhou trvanlivostí mají polyetylenové vrstvy dokonce čtyři a k tomu jednu hliníkovou navíc. Každá z vrstev má svoji nezastupitelnou funkci: papírový karton je lehký a pevný, polyetylen brání průsaku i průniku bakterií a hliník je zábranou proti přístupu světla. I když 75 až 80 procent hmotnosti nápojové krabice tvoří papír, do kontejneru se sběrovým papírem, pokud to není výslovně uvedeno, rozhodně nepatří.
Pro papírnu jsou hliník a polyetylen balastními látkami, jichž je třeba se zbavit. Další komplikací jsou plastové uzávěry některých krabic, jichž si spotřebitelé žádají víc a víc. Výrobce musí proto papír rozvláknit a na sítech od něj oddělit zbylé látky. V obřích švédských papírnách, zaměřených na recyklaci „tetrapaku“, se využívá odpad ve spalovně na výrobu technologické páry. To by se v českých podmínkách a při našem sesbíratelném množství krabic nemohlo vyplatit. Hledá se cesta, jak oddělit hliník, ve hře je spalování zbytků v cementárnách.
Boj o dlouhé vlákno.
Vysoké požadavky na pevnost přiměly výrobce nápojových kartonů při výrobě užívat severskou dřevní surovinu se zvlášť dlouhými vlákny. Takové stromy v Česku nerostou. V nápojových kartonech tak mohou naše papírny získat mnohem kvalitnější surovinu, než mají na domácím trhu. Bylo by neuvážené kartony dál vyvážet na skládky nebo pálit. Problém je v množství. „Postavit linku na 1000 tun by se nemohlo rentovat. Kolik by se však mohlo sebrat, když celková česká spotřeba těchto obalů je 15 000 tun?“ klade si otázku Josef Bednář z Papíren Bělá pod Bezdězem. „Papírenství je o dlouhých vláknech, a tak se je snažíme využít i pro naši technologii. Problém je, aby to bylo efektivní, rychlé a ekonomické. Naše technologie však vázne na oddělování a likvidaci balastu. Až to vyřešíme, zpracujeme třeba 10 000 tun ročně. Zatím počítáme s 200 tunami,“ dodává Bednář.
Podobný názor má papírna Kappa Morava Paper v Žimrovicích. „Přísun této suroviny je nejistý. Žádný vstup investic si na zpracování nápojových obalů nemůžeme dovolit. Slíbili jsme zpracovat 100 až 200 tun měsíčně, ale ještě se nám tu nesešlo ani 50 tun, abychom mohli vyzkoušet, zda rozvlákňování nepříznivě neovlivní čistírnu odpadních vod,“ vysvětluje manažer výroby Dušan Štencel. Přitom výrobci připlácejí dodavateli 500 Kč za tunu „tetrapaků“.
Láce a praktičnost.
Recept na zpracování všech možných vrstvených kartonů, bez ohledu na podíl hliníku, včetně zbytků z papíren a odpadů z McDonald´s i KFC, chce nabídnout akcionář hrušanské firmy R.P.O. Miloš Šenkýř. Desky této firmy mají sloužit jako pomocný stavební materiál, který když doslouží, je stejným způsobem - až šestkrát - znovu recyklovatelný. Jeho použití má být tak rozmanité, že Šenkýř nemá strach o odbyt. „Technologii jsem si sám vypiplal a vyzkoušel,“ věří si. „A co je podstatné, naše desky budou stát třikrát méně než podobný výrobek v Německu a budou levnější než sádrokarton.“
