Menu Zavřít

Ve stínu dolů

22. 3. 2007
Autor: Euro.cz

Nabídek na koupi Škody Holding je mnoho, tvrdí výkonný ředitel Appianu

Marek Čmejla (39) Absolvent elektrotechnické fakulty ČVUT se specializací technická kybernetika. Má rozsáhlé zkušenosti v investičním bankovnictví. Byl místopředsedou představenstva společnosti Newton Holding, jedné z největších nebankovních skupin v České republice. V současné době je místopředsedou dozorčí rady společnosti Škoda Holding a výkonným ředitelem Appian Group Europe SA.

Česká energetika nebude jen ČEZ, hodláme v tomto sektoru dokázat velké věci, hlásila ještě počátkem 21. století investiční skupina Appian. Firma tehdy vlastnila Mosteckou uhelnou a plánovala výstavbu nové elektrárny. Turbíny nového zdroje mělo pohánět právě uhlí z lomů těžařské společnosti. „Plány společnosti jsou opravdu velkorysé, jen je otázkou, zda se je Appianu podaří uskutečnit,“ namítali tehdy skeptici. Jak se později ukázalo, měli pravdu, alespoň částečně. Appian po sedmi letech prodal v roce 2005 akcie Mostecké uhelné jejím manažerům, a to za poměrně dramatických okolností. Zhruba po roce však 49procentní balík těžařské společnosti opět změnil majitele. Za deset miliard korun jej ovládl finančník Pavel Tykač. Appian nyní tvrdí, že na část z Tykačem zaplacených peněz má nárok a management Mostecké uhelné pohnal k arbitráži. „Požadujeme částku v rozmezí jedné až dvou miliard korun. Nejsou to žádné obrovské cifry,“ tvrdí výkonný ředitel společnosti Appian Group Europe Marek Čmejla. Firma v Česku ovládá především největší tuzemskou strojírenskou skupinu Škoda Holding. Nedávno také koupila sázkovou kancelář Chance.

EURO: Proč jste prodávali Mosteckou uhelnou v době, kdy bylo zřejmé, že hodnota společnosti ještě poroste? ČMEJLA: Důvodů bylo několik a bylo to pro nás velké dilema. Samozřejmě jsme si uvědomovali, že hodnota firmy může růst. Zároveň jsme však vycházeli i z analýz představenstva společnosti, kterým jsme plně důvěřovali. Ty vyzdvihovaly i určitá rizika a negativa. Mimo jiné problémy s prolomením územních limitů těžby, s ekologií či riziko, že produkce paliv bude dodatečně zatížena daněmi. Na druhou stranu jsme samozřejmě vnímali, že v palivech a energiích se začíná projevovat určitý nedostatek. Takže to pro nás bylo opravdu velké váhání mezi pokračováním, razantnější změnou politiky, anebo klidným, slušným a korektním odchodem. Naše firemní filozofie byla asi trošku jiná, než kterou Mostecká uhelná vyznává nyní. K podnikání jsme nepřistupovali zlatokopecky ani takovým způsobem, že se z firmy pokusíme vyrazit maximum i proto, že uhlí nepatří společnosti, firma má pouze nějak ocenitelná práva, která jsou jasně definována. Ale zcela zásadním důvodem, proč jsme se nakonec rozhodli firmu prodat, bylo, že jsme se dostali do určité kontroverze s managementem Mostecké uhelné. Ten dlouhodobě vystupoval velmi autonomně a samostatně. Navíc jsme prohráli válku o Severočeské doly, nechci rozebírat důvody, proč se tak stalo, a to k našemu odchodu z těžařského sektoru rovněž přispělo.
Dnes rozumím i tomu, že když se někdo na Mosteckou uhelnou podívá, řekne, no ještě že nevyhráli, jen se podívejte, jak se ta firma chová. A jak by se asi chovala, kdyby vlastnila i Severočeské doly. Vtip je v tom, že tenhle důl již není původní firma, Appian dnes nemá nic společného s tím, co Mostecká uhelná dělá.

EURO: Když se management dostane do sporu s vlastníky firmy, většinou je vyměněn. O tom jste neuvažovali? ČMEJLA: Samozřejmě, to jsme také řešili. Buď můžete vedení společnosti vyměnit, nebo se s ním dohodnout. Jenže situace v Mostecké uhelné byla taková, že ve firmě seděl speciální management, protože Česko je do jisté míry speciální země a panují zde speciální pravidla. Manažeři byli, na rozdíl od nás, rovněž dobrými a zdatnými lobbisty, nějakým způsobem dobře politicky usazenými. To znamená, že pro firmu zajišťovali vliv, který jí náležel. Stejně se ale chovají i jiné společnosti, není to nic abnormálního. Manažeři navíc vedli společnost. Řízení podniku zajišťoval především Luboš Měkota, Antonín Koláček měl spíš na starost externí aféry firmy. Byl její ikonou, tváří. Tehdy jsme si řekli, dobře, když tito lobbisticky profilovaní manažeři opustí firmu ve zlém, jedním z možných scénářů dalšího vývoje je, že neprolomíme žádné limity, nic nového nepostavíme. Navíc by se některý z propuštěných manažerů mohl v krátké době objevit v některé ze státem kontrolovaných firem a významným způsobem nám uškodit.

EURO: Jak by mohl uškodit? ČMEJLA: Jste v situaci, kdy podnikáme v politicky složitém byznysu a stát dokáže kteroukoliv firmu umravnit během tří vteřin, aniž by se dostal do rozporu s evropskými pravidly. Třeba jsme chtěli stavět novou elektrárnu. K tomu potřebujete připojení na síť a tisíce dalších věcí. V podstatě jde o to, že stát vám výstavbu elektrárny umožní, nějakým způsobem tomu napomůže nebo naopak.

EURO: Takže jste se obávali, že bez lobbisticky zdatného managementu neprosadíte prolomení územních limitů? ČMEJLA: Již tenkrát, stejně jako dnes, jsme si mysleli, že situace je v neprospěch limitů, že se neprolomí. Stejný názor měla i řada starších námi oslovených ředitelů, kteří byli v místních těžařských firmách od padesátých šedesátých let. Tvrdili, že jen kvůli tomu, co se kolem těžby dělo za socialismu, k prolomení limitů nedojde. Další věc, která naše rozhodování ovlivnila, byla to, že energetika je z našeho úhlu pohledu opravdu odvětví, které bude dřív nebo později vyloučeno z hospodářské soutěže. Vzhledem ke změně myšlení lidí související se znečišťováním a devastací prostředí, ale také k otázce pohledu na monopol a přiměřenosti zisku z těžby státního nerostného bohatství a souvislostí zvýšení ceny se sociálními dopady, jsme se nakonec nechtěli dostat do slepé uličky, kdy budeme nakonec několik let pouze odstraňovat následky těžby. Nezapomeňte, že hodnota těžební společnosti je daná pouze právem těžit a je silně spjatá pouze s cash-flow společnosti. V okamžiku ukončení či zásadního snížení těžby vám zůstane pouze spousta problémů.

EURO: Řekl jste, že když Appian zvažoval odchod z Mostecké uhelné, vycházel i z analýz firemního představenstva, kterým zcela důvěřoval. Analýzy se pak ukázaly jako chybné? ČMEJLA: Tohle není o důvěřování zprávám z představenstva. Firma má své auditory a mnoho nástrojů pro kontrolu řízení. Problém není ve zprávě samé, ale v její interpretaci. Nemůžete v žádném případě zdeformovat čísla. To, co prochází představenstvem, jsou většinou konkrétní materiály a tento orgán má ze zákona nějaké základní nastavení. Ale každému rozhodnutí předchází proces, kdy získáváte z věci nějaký pocit a vytváříte si na ni názor. Tomu říkám interpretace. Vezmu minulá data, která začnu porovnávat třeba s údaji od konkurence. A říkat, proč tomu tak je, nebo naopak není. Firma sama není žádný kosmický program. Máte fixní náklady a výnosy, které jsou dané fixními cenami. Samozřejmě můžete propustit lidi a zefektivnit výrobu, postupně se ale dostanete k hranici, kdy už se nedá nic měnit. A v ten daný okamžik projednáváte, co dál. Tady vyprší smlouva, můžeme si říci o dvakrát víc? To je celá strategie. A právě o té mám dnes trošku pochybnosti, respektive jsem je měl již tenkrát. Tehdy jsme strávili doopravdy hodně času tím, že jsme si říkali, jak to doopravdy je, konzultovali jsme to s mnoha lidmi a nakonec jsme uzavřeli smlouvu, kterou teď máme. Dnes vím, že jsme udělali dobře.

EURO: Za kolik jste Mosteckou uhelnou jejím manažerům prodali? ČMEJLA: To nemohu říci.

EURO: V porovnání s tím, kolik za podíl v dolech zaplatil Pavel Tykač, je to méně? ČMEJLA: Poměrně o dost.

EURO: Jenže spor s manažery Mostecké uhelné neskončil ani prodejem společnosti. Z našich informací vyplývá, že součástí kupní smlouvy byla i dohoda, že když dojde do roka k dalšímu prodeji akcií za vyšší sumu, získáte z tohoto navýšení část peněz. Prodej se uskutečnil až po vypršení této lhůty, ale Appian přesto peníze vymáhá v arbitráži. ČMEJLA: Nesmím komentovat obsah smlouvy, o kterou vedeme arbitráž. Firmu jsme opouštěli za situace, o níž jsem hovořil, v nevýhodné situaci, kterou lze z pozice válečníka popsat jako boj do kopce. I z toho důvodu jsme konstruovali obsah smlouvy tak, aby zde pro nás existovala jistá míra ochrany. Není na základě českého pozitivistického práva, ale dle jiných jurisdikcí, které umožňují člověku, prodávajícímu za takových podmínek a dané situace, se nějakým způsobem ochránit. Existuje řada nástrojů, které upravují cenu v závislosti na tom, co se stane v nějaké periodě. Appian některé z nich využil. Jsme toho názoru, že máme několik přímých i nepřímých důkazů, že došlo k neetickém chování. Teď je otázkou, zda se nám podaří prokázat. Vše se dostalo za hranici únosnosti, kdy jsme si řekli, že ta arbitráž nám již stojí za to. I za cenu, že se opět začne propírat, kdo a co Appian vlastně je.

EURO: Vlastníte českou strojírenskou jedničku, firmu Škoda Holding. Před časem jste připustil, že až bude společnost na vrcholu, což již zřejmě je, že ji prodáte nebo půjdete na burzu s emisí primárních akcií. Již jste se rozhodli? ČMEJLA: Společnost stále není na vrcholu a její hodnota poroste, což souvisí s obecnou konjunkturou, která tady je. Průmysl dnes sviští, což má samozřejmě velký vliv na hodnotu aktiv, jež se v současné době prodávají za hodně vysoké částky. Samozřejmě dostáváme a monitorujeme spoustu nabídek od zahraničních i tuzemských subjektů. Prakticky o každou složku Škodovky má někdo zájem. Nabídky pečlivě vyhodnocujeme. Ale myslím si, že v tento okamžik neexistuje nic, co bychom chtěli sdělit veřejnosti. V podniku je stále ještě hodně práce.

EURO: Jste tedy rozhodnuti, až hodnota firmy dosáhne vrcholu, Škodu Holding prodat? ČMEJLA: Zatím nevíme, jak se zachováme. Appian se v průběhu času mění, stejně jako jeho názor. Nevím, co si budeme myslet za pět let. Pravidlo našeho řemesla je vytěžit maximálně potenciál růstu a pak, jak říkají obchodníci na burze, přikročit k výplatě, inkasování zisků. Je otázkou, jak firma bude vypadat, zda opravdu pustíme část akcií na trh, nebo najdeme strategického investora. Situace v Čechách se změnila, protože tím, jak jsou lidi v euforii a hodně investují, je IPO strašně zajímavé. Uvažuje o tom kdekdo, protože vám umožní velmi bezpečným a civilizovaným způsobem realizovat velký zisk a navíc si můžete ponechat kontrolní balík, se kterým se dá pracovat. Jde také o to, zda se Škodovce podaří získat nějaké akvizice, na čemž neustále pracujeme, a přesáhne určitou kritickou váhu. Když máte malý podnik, nemá na burze co pohledávat, musí to být společnost, která je svým způsobem již institucializovaná. U Škody je to zhruba na hranici.

EURO: Appian před nedávnem koupil 84 procent sázkové společnosti Chance za 350 milionů korun. Proč? ČMEJLA: Cena firmy odpovídala tomu, jakým způsobem byla vedená, má v sobě určitý potenciál. Poněkud limitovaný, protože trh je rozdělen a změnit takové poměry je značně komplikované. Chceme ve firmě udělat pořádek a pokusit se, aby v tržním prostředí, v němž se pohybuje, dosáhla svého maxima. Společnost Chance má ale navíc v Česku 500 online propojených a vybavených poboček, takže přemýšlíme o tom, jak je využít. Nechci tvrdit, že jsme do Chance vstoupili jako strategický investor a že ve firmě zůstaneme, pokusíme se však ve společnosti uklidit. Teď máme sto dní na to, osahat si dění ve firmě a poté se rozhodnout, jak dál.

EURO: Takže chystáte nějaké produkty, které budete nabízet prostřednictvím sítě poboček Chance? ČMEJLA: Je to obecný nástroj retailu, se kterým ale musíme zacházet velmi opatrně. Může to být jakákoliv distribuce finančních a pojišťovacích produktů, cokoliv. S tím se dá opravdu velmi dobře pracovat. Zase od toho nečekáme nějaké zázraky, je to normální práce a nepředpokládáme, že zlomíme trh.

EURO: Ještě před několika měsíci jste pomáhali financovat projekt MCA pražského pozemkového magnáta Miloše Červenky, nakonec jste se však rozkmotřili a spolupráci ukončili… ČMEJLA: My jsme se s ním nerozkmotřili. Červenka se bez upozornění uprostřed cesty rozhodl, že změní svého partnera. Je mi to líto, protože jsme s kolegy na projektu MCA odpracovali dost hodin. Dnes to hodnotím tak, že v zájmu duševního zdraví mého a mých kolegů je dobře, že spolupráce nakonec skončila, a nechceme s tím být již spojováni. Myslím, že způsob, jakým podniká Červenka, je od toho našeho velmi odlišný.

EURO: Jak daleko byl společný projekt s Milošem Červenkou? ČMEJLA: Rozjetý byl poměrně dost. Razantně jsme mu pomohli s financemi a zásadním způsobem jsme napomohli zachování a rozvoji jeho skupiny. Právě proto nám přijde líto, že se s námi nakonec ani pořádně nevypořádal, jak měl. Kdybychom se toho ale chtěli domoci, museli bychom se soudit, a to za to nestojí. Ať si to převezme PPF, je to větší skupina, mají víc personálu. Myslím, že si s ním užijí. Nejsme první, kdo udělal s Červenkou podobnou zkušenost.

EURO: Kam bude Appian dál investovat? ČMEJLA: Stále ještě existuje mezírka v developementu, lze investovat do nemovitostí. Do některých projektů jsem už peníze vložili. Další obory nechci zmiňovat, protože jsou to stále rozjednané věci. Plánujeme a pracujeme na nějakých akvizicích. Nejde o žádné obrovské podniky, ale o věci, které jsou určitě zajímavé: drobné odvětvové konsolidace nebo zbytky po takových konsolidacích. Problém je, že v Česku již průmyslových podniků ke koupi moc není. Za rozhodně přitažlivou považuji výrobu lehkých letadel. Navíc souvisí s mojí zálibou v létání, již druhým rokem mám rozdělaný pilotní průkaz. Česko je v tomto oboru světovou velmocí a výrobců tady působí zhruba čtyřicet. Kdyby se někomu podařilo tento obor zkonsolidovat, mohl by vykouzlit něco opravdu velmi zajímavého.

EURO: Začínáte pracovat na konsolidaci českých výrobců lehkých letadel? ČMEJLA: Ne, to byla jen taková úvaha. Máme rozpracovány dva tři projekty, které jsou větší než akvizice Chance, ale z jiných odvětví a nechci je teď rozebírat. Až bude s čím, rádi se pochlubíme. Vždycky vyjde zhruba jedna z pěti věcí, čtyři spadnou pod stůl.

MM25_AI

EURO: Jaké jsou investiční možnosti Appianu ? ČMEJLA: Když máte dobrý projekt, vzápětí se najdou další tři investoři, kteří se vámi na něm budou chtít podílet a ještě vám rádi dají prémie za to, že jste jej dostal do takového stavu. Takhle prostě investiční schémata fungují. Takže když přijmete tento fakt a přestanete se mě ptát, jestli Appian jen můj, nebo ne, pak řeknu, že ta kapacita je veliká, protože když se nám podaří narazit na velký projekt, získáme investorů, kolik budeme chtít.

EURO: Máte nějaké soukromé investiční aktivity? ČMEJLA: Ve smlouvě s Appianem mám poměrně striktní a rigidní zákaz konkurence. Mohu tedy investovat spíš pasivně. Nedávno jsem třeba koupil statek s asi sto hektary půdy. Určitě ale nechci založit nějaké zemědělské družstvo ani jej nekupuji kvůli dotacím, jak činí jiní. Ani nehodlám ze zemědělské půdy dělat byznys a kupovat tisíce hektarů. Prostě jen ukládám peníze do nemovitostí.

  • Našli jste v článku chybu?