Summit Evropské unie
Nejvyšší představitelé zemí patnáctky se sešli na sklonku minulého týdne v Berlíně, aby přijali balík reforem financování Evropské unie. Překvapivě se jim to podařilo, avšak za cenu značných ústupků z německé strany a také odsunutím části bolavých škrtů kamsi do budoucna.
Před místem berlínského setkání demonstruje několik příznivců postkomunistické PDS - „Vybudujeme Evropu beze zbraní . Zatímco přibližně deset vyznavačů „starých časů přešlapuje s transparenty, uvnitř jednacích prostor deklarují šéfové zemí a vlád členských zemí EU svou jednotu v otázce vojenského úderu na Jugoslávii.
Krátce po zahájení summitu oznámily tiskové agentury, že „leteckou základnu ve Velké Británii opustilo osm plně vyzbrojených strategických bombardérů B 52. Úder na Bělehrad se dá očekávat každou vteřinou , taková byla atmosféra, která první den summitu zcela odsunula do pozadí otázky související s reformou financování unie potřebnou pro její rozšíření o středo a východoevropské země. Ve světle těchto událostí je překvapením, že berlínský summit dospěl ke konkrétním závěrům.
Bitva národních zájmů
Po dvaceti hodinách jednání přijali v pátek ráno šéfové států a vlád členských zemí balík reforem Agenda 2000. Německý kancléř Gerhard Schröder okamžitě označil tuto skutečnost za vynikající úspěch a většina ostatních státníků se vyjádřila v podobném duchu. On sám je podle svých slov hrdý na to, že právě za německého předsednictví se podařilo reformovat agrární, regionální a finanční politiku unie, ačkoliv kompromis není zdaleka ideální. Připočteme-li k tomu nominaci Romana Prodiho na post nového předsedy Evropské komise, prokázala podle
Schrödera unie svou akceschopnost. Schröderova honba za výsledným kompromisem však výrazně poznamenala jeho původní požadavek na snížení ně- meckého čistého příspěvku do společné pokladny (rozdílu mezi výdaji a příjmy z ní), který byl jedním z velkých vnitropolitických témat. Vlastně jedinou změnou v tomto směru je pokles podílu „čistých přispěvatelů (Německo, Rakousko, Nizozemsko a Švédsko) na úhradě britské slevy z kontribuce, který se pohybuje kolem 2,6 miliardy euro ročně, o 75 procent.
Britský premiér Tony Blair však v žádném případě nepřipustil, aby do balíku reforem byla zahrnuta také otázka odstranění této „slevy , vyjednané pro ostrovní mocnost již před patnácti lety.
Problém odložen
Šéfové vlád a států se v Berlíně dohodli, že výdaje na společnou zemědělskou politiku udrží na hranici 40,5 miliardy eur (v cenách roku 1999). Zaručené výkupní ceny hovězího masa budou sníženy o dvacet procent, obilovin o patnáct procent. Pokles příjmů bude rolníkům vynahrazen přímými kompenzacemi. Reforma systému výkupu mléka, která byla nejkontroverznějším místem jednání, byla odložena až do roku 2005. Francie, která byla v otázce zachování stávajícího systému výkupu mléka nejzuřivějším zastáncem zemědělců, si tak může připsat body.
Systém balíku funguje
Další kapitolou jednání byly strukturální a kohezní fondy. Na jedné straně zde jménem chudších jihoevropských států vystupovalo Španělsko s nataženou dlaní a požadavkem na 240 miliard eur pro období 2000 až 2006, na druhé straně skupina zemí sdružená okolo Nizozemska, které by rádo tyto výdaje omezilo na 190 miliard. Výsledkem nočních jednání je suma 213 miliard na pomoc zaostávajícím regionům ze strukturálních fondů a kohezního (vyrovnávacího) fondu pro roky 2000-2006. Portugalsku, Řecku a Irsku se navíc dostalo záruk, že jejich příjmy z bruselských fondů na hlavu neklesnou pod úroveň roku 1999, ačkoliv v některých velkých městech těchto zemí se značně zvyšuje životní úroveň.
Představitelé unie v Berlíně také schválili sumu 80 miliard eur, které vyčlení na výdaje spojené s budoucím rozšířením o země střední a východní Evropy. Na „předvstupní pomoc pro období let 2000-2006 se počítá se sumou 21,8 miliardy (3,12 miliardy ročně) a s 58,07 miliardy na „závazky vůči novým členům, přičemž „platby jim určené (včetně administrativních výdajů) mají činit 45,4 miliardy.
Bývalý německý ministr zahraničí Hans Dietrich Genscher varoval ještě před zahájením vlastních jednání účastníky summitu, aby v žádném případě neodsouvali do pozadí otázky reforem nutných pro další rozšíření unie. Přesně to se stalo již v průběhu prvního dne jednání. Eskalace mezinárodního napětí v souvislosti s chystaným útokem proti Jugoslávii převálcovala ostatní agendu summitu.
Prvním pozitivním signálem, že se unie odhodlala k činu, byla ještě v rámci středečních dopoledních jednání nominace nového předsedy komise Romana Prodiho. Představitelé unie vyjádřili dokonce opatrný optimismus ohledně možného kompromisu v některých sporných otázkách reforem. Nejprve hrozící a poté i uskutečněný vojenský úder vůči Jugoslávii však zamíchal kartami natolik, že se mezi přítomnými novináři dokonce začaly šířit zvěsti ohlašující přerušení summitu. Neřešitelnost problémů v rámci plenárního zasedání vedla předsedajícího kancléře Gerharda Schrödera k strategii bilaterálních jednání. V jejich rámci pak připravil společný balík kompromisů, který měl být přijat jako jeden celek. Tento postup „jednoho balíku není sice jeho vynálezem, úspěšný však byl i tentokrát. Každá ze zúčastněných zemí takto totiž musí přistoupit na kompromis a následné řešení, ke kterému by v případě jednotlivých otázek nebyla ochotna.
Šance pro parlament
V rámci summitu si značnou pozornost získalo také vystoupení předsedy Evropského parlamentu José Maria Gil-Roblese. Z jeho řeči bylo totiž naprosto zřejmé, že chod, vzájemné vztahy a pravomoci jednotlivých evropských institucí čeká značná reforma. Jejím radikálním zastáncem je právě parlament, který se chopil příležitosti a pod heslem „je nutno odstranit demokratický deficit evropských institucí se rozhodl jednat. Nově nominovaný předseda komise bude podle něj potřebovat souhlasu obou nejsilnějších frakcí parlamentu, tedy socialistů a křesťanských demokratů. Tohoto kompromisu v parlamentu bude podle jeho předsedy potřeba dosáhnout, aby byla volba skutečným přínosem pro akceschopnost Evropy. Během svého vystoupení však odmítl myšlenku, že je třeba pro vedení komise vyhledat především silnou osobnost - jakéhosi vůdce. Moderní společnost je totiž podle něj pozitivně poznamenána skutečností, že vůdci potřebují ke svému konání souhlas veřejnosti.
Nové Německo
Berlínský summit však vstoupí do dějin nejen jako mezník reforem. Jednání hlav států evropské unie sledoval s napětím skoro celý svět - ve středu však nic neviděl. Výpadek proudu totiž eliminoval po několik dlouhých hodin celé tiskové centrum a téměř znemožnil těsně před uzávěrkou a v době vysílání hlavních tele- vizních zpráv, aby si přítomní zástupci sedmé velmoci zasloužili svůj plat. Jejich komentáře na adresu organizace summitu, která tentokráte dbala na téměř ne- uvěřitelnou míru bezpečnosti, se většinou lišily jen minimálně, a to sice co do míry vulgarity. Takový kolaps se zatím na žádném summitu nikde jinde nestal a novináři významně dodávali - ani v Bonnu.