Na Marsu začíná být rušno. K vozítku Curiosity, které jeho povrch brázdí již od roku 2012, se letos v únoru přidal americký rover Perseverance. Spolu s ním dopravil Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) na rudou planetu ještě mini helikoptéru Ingenuity, jež se v průběhu minulého měsíce stala vůbec prvním pozemským objektem, který zde úspěšně provedl řízený let. A aby toho nebylo málo, doplnila je koncem minulého týdne rovněž čínská pojízdná laboratoř Ču-žung (tamní bůh ohně). Jedná se o neobyčejný úspěch, neboť Čína je po USA teprve druhou zemí světa, které se něco takového povedlo.
O tom, že bezmála čtvrttunové robotické vozítko dosedlo v místě zvaném Utopia Planitia bezpečně na povrch Marsu, informovala v sobotu časně zrána státní agentura Nová Čína a dodala, že celý přistávací proces trval dlouhých pět hodin.
https://twitter.com/CNSA_en/status/1393371842656841728
Sonda Tianwen, jež ke čtvrté planetě Sluneční soustavy dorazila v polovině února, se nejprve musela rozdělit na dvě části (takzvaný „orbiter“ a „lander“), přičemž první z nich zůstala na oběžné dráze Marsu. To proto, aby mohla sloužit jako zprostředkovatel spojení mezi roverem a Zemí.
Samotný přistávací modul pak ve výšce zhruba 125 kilometrů nad povrchem vstoupil do marsovské atmosféry. Zde roztáhl padák o rozměrech 200 čtverečních metrů a pozvolna se snášel k zemi. Ve výšce pouhých 100 metrů pak došlo k zažehnutí brzdících motorů, které jej zpomalily de facto na nulu. Tento manévr dal kapsli možnost vyhodnotit, jaké místo bude pro dosednutí to nejvhodnější. Poté následoval už jen samotný „touchdown“.
Že složitý manévr dopadl na jedničku, se vědci z Čínské kosmické agentury (CNSA) dozvěděli podle BBC až po dlouhých 17 minutách, což bylo dáno dvěma faktory. Jednak potřebou rozvinout solární panely a zároveň pochopitelně i velkou vzdáleností mezi oběma vesmírnými tělesy – ta osciluje mezi 56 až 400 miliony kilometrů.
Sonda dokáže vyvinout až dvousetmetrovou rychlost
Samotné vozítko, jež ze Země na palubě rakety Dlouhý pochod 5 odstartovalo vstříc své vesmírné pouti loni v červenci, zůstane ještě nějaký čas „ukryto“ v přistávacím modulu. To proto, aby se mohli lidé z CNSA přesvědčit, že všechny jeho systémy fungují správně.
Jakmile vyjede šestikolový rover z kapsle ven, roztáhne solární panely a pustí se „do práce“. Její hlavní účel spočívá ve zkoumání složení marsovského povrchu, k čemuž mu má pomoci hned několik vědeckých přístrojů včetně laserem indukovaného rozpadového spektroskopického analyzátoru i podpovrchového radaru. Ten bude klíčový v pátrání po ledu, jehož velké zásoby by se dle předpokladu vědců měly ukrývat právě v oblasti, kde v noci z pátku na sobotu Ču-žung přistál.
Životnost čínského vozítka, které měří na délku zhruba tři metry a které má být schopno vyvinout rychlost až 200 metrů za hodinu, je odhadována na dobu 90 dní, uvádí server Space.com. Dosavadní zkušenosti s americkými rovery nicméně naznačily, že podobná zařízení dokážou spolehlivě fungovat i několik dlouhých let. Zmíněná družice by pak měla po oběžné dráze Marsu kroužit roky dva. Což je dostatek času na to, aby stihla pomocí svých fotoaparátů s vysokým rozlišením a jiných přístrojů pořídit další cenné informace o tamní atmosféře.
Pro Rusy je Mars zakletý
Uvedené místo dopadu, totiž přistání je zajímavé ještě minimálně z jednoho úhlu pohledu. V roce 1976 dosedla do oblasti Utopia Planitia také sonda Viking 2, druhý výzkumný objekt v historii lidstva, který úspěšně dosáhl marsovského povrchu. Dříve to stihl už jen její předchůdce Viking 1.
Kromě nich vyslali Američané na rudou planetu ještě sondy Pathfinder, Spirit, Opportunity, Phoenix, již zmíněná Curiostiy, Insight a Perseverance, která přináší další skvělé fotky čtvrté planety naší soustavy teprve od letošního února.
Stranou stojí sovětská sonda Mars 3. Ta sice povrchu rudého tělesa v roce 1971 dosáhla, fungovala však jen několik málo vteřin. Do oficiálních statistik se tudíž nezapočítává. I tak se nicméně jedná o jeden z největších úspěchů, jakého Sovětský svaz, potažmo Rusko v případě Marsu dosáhlo. Ostatní jeho sondy se mu totiž jen přiblížily (a stihly pořídit určitý počet snímků) anebo z nejrůznějších důvodů zanikly „někde cestou“.
