Centrální banky jsou dnes v jistém smyslu v podobné situaci jako před druhou světovou válkou, kdy financovaly masivní válečné výdaje jednotlivých států. Válečný schodek byl politickým rozhodnutím, stejně jako současná fiskální politika Spojených států, Velké Británie, Japonska a v něco komplikovanější podobě i Evropské centrální banky.
Nově vytištěné peníze však už neputují na nákup válečného materiálu, ale na nákup cenných papírů, které mají pomoci trhu, aby si oddechl. Americký Fed srazil sazby na nulu, v rámci kvantitativního uvolňování začal znovu nakupovat pokladniční poukázky a cenné papíry kryté hypotékou za 700 miliard dolarů a prezident Donald Trump chystá masivní fiskální stimuly.
Podobně jako Fed reagují ostatní velké centrální banky a vlády, které ohlásily rozšiřování především dolarových swapových linek, jež mají pomoci získat hotovost i těm, kdo vlastní aktiva v dolarech, avšak nemají přímý přístup k americké centrální bance. Tato aktiva se nyní budou z velké části redenominovat do lokálních měn, což bude doprovázeno nemalými ztrátami. Bilance centrálních bank a světové zadlužení budou dále růst a závislost na tvorbě úvěrů se bude zvyšovat. '
Nafouknutá bilance (aktiva Federálního rezervního systému, v bilionech usD)
Jedeme nahoru (kapitalizace akciového trhu vůči světovému HDp v procentech)
Bankovní koncentrace (aktiva pěti největších bank ve Spojených státech v procentech)
Zadlužená periferie (dolarové úvěry vybraným nebankovním vypůjčovatelům, v miliardách USD)
O autorovi| Jiří Zatloukal, zatloukal@mf.cz
