Výhodou práce v cestovním ruchu je, že žádný den není stejný jako ten předcházející. Přibližně třetinu roku trávím na cestách a zbytek v pražské kanceláři naší společnosti. Vstupem na slovenský trh a otevřením tamní pobočky se nyní můj čas strávený v Praze zužuje na dva pracovní dny v týdnu, vysvětluje zakladatel společnosti Exclusive Tours David Eder.
Každé ráno si připravuji seznam všech úkolů, které potřebuji zvládnout já a také těch, které musím delegovat. Přestože dnes náš tým pečující o klienty čítá 10 lidí, nedovedu si představit, že bych nebyl osobně v kontaktu s klienty a dodavateli. Proto se o cestování některých z našich VIP klientů starám stále.
Mou hlavní činností, pokud jsem v Praze a nestarám se o klienty, je především funkce „hnacího motoru“ společnosti. Snažím se každý den objevovat chyby v našich procesech a následně je zlepšovat novými přístupy. Pro práci s náročnými klienty je základním předpokladem obrovská míra empatie.
Snažíme se tedy společně s naším marketingovým týmem každý den udělat krůček směrem ke klientovi a dívat se na naši službu a produkty jeho očima. Toto je ta nejkreativnější část mé práce, která mi, společně s péčí a komunikací s klienty, dobíjí baterky do dalšího dne.
Stále na příjmu
Spousta lidí v mém okolí si myslí, že mám práci snů, díky možnosti cestovat po celém světě do „dovolenkových destinací“ a vyzkoušet exkluzivní zážitky. Bohužel cestování je tou nejnáročnější částí mé práce. Ani když jsem přes půl planety, nemohu vypnout telefon, jsem stále k dispozici svým klientům a kolegům.
K tomu přibývá, oproti relativně klidné výplni pracovního týdne v Praze, náročný program v destinaci, únava z cesty nebo z časového posunu. Přes den se snažím vidět při „rychlé“ inspekci alespoň čtyři až pět hotelů denně. Při hlubší se potom plně soustředím během jednoho dne jen na jeden hotel.
Testuji zde služby, profesionalitu a přívětivost personálu, kvalitu servisu a pokrmů v restauracích, služby nabízené ve spa. Spoustu potenciálních problémů a detailů už jako profesionál člověk vidí během krátké návštěvy hotelu.
Vybalit, sbalit
Při každé cestě se stejně jako všichni moji kolegové držím zásady, že v každém hotelu strávím maximálně jednu noc. Pokud si tedy představíte, že dorazíte po mnohahodinovém letu do destinace, kde je výrazný časový posun oproti ČR a hned druhý den musíte naskočit do náročného programu, jistě uznáte, že to má od dovolené hodně daleko.
Zpravidla vstávám na cestách co nejdříve, abych stihl vidět nejen hotely, ale i něco z destinace. Dopoledne je většinou náročné a dávám si tam nejdůležitější hotely, protože jsem ještě čerstvý. Oběd je zlom, kdy si člověk trochu odpočine, a po něm vyrážíme na odpolední část, kdy se věnuji dalším hotelům.
Do hotelu, kde přenocuji, většinou nedorazím dříve než okolo 18.00. I zde absolvuji inspekci. Potom mě čeká večeře s managementem, která se mnohdy protáhne do pozdních večerních hodin.
Někteří kolegové se odmítají těchto hektických cest účastnit a raději jezdí jen na ty, kde během jednoho dne vidíte pouze jeden hotel a poté je doplňkový program.
Já si zatím tyto náročné programy užívám, i když vždy po usednutí do letadla usínám – ať už je to při letu do destinace, kdy vím, že musím nabrat sílu, nebo při cestě zpět, kdy už zkrátka zcela unavené tělo vypoví službu. Pak jsem schopen prospat vzlétnutí i přistání, jako se mi to stalo při poslední cestě z Johannesburgu do Londýna.
