To je vcelku známá pravda a dobře zdokumentovaný fakt. Ve volbách dáváme hlas tomu, kdo má šanci, nebo se v hlavě snažíme operovat s budoucím složením v parlamentu. Potíž nastává v momentě, kdy cikánce někdo zaplatí, aby vám poradila to, co máte slyšet.
O ne tak docela čisté praxi některých tuzemských výzkumných agentur se pokoutně hovoří už roky, aniž by někdo ukázal na konkrétní prohřešek nebo se jen odvážil něco říct nahlas. S daty se přitom dá manipulovat nespočtem hravých způsobů, například přizpůsobením metodologie nebo specifickým výběrem respondentů. Nemusíte rovnou lhát, prostě jen přizpůsobíte výzkum tak, aby se v křišťálové kouli objevil právě takový výsledek, jaký chcete.
Kritika ale nepadá jen na výzkumné agentury. Popravdě řečeno, jako obchodní subjekty za to mohou ze všeho nejméně. Když si u nich klient (řekněme třeba politická strana) zadá průzkum (z kterého by možná právě ona mohla vzejít nejlépe), nemají důvod stavět se k němu zády. Vina je v mnohem větší míře na nás novinářích. V médiích se objevuje řada zdánlivě seriózních a ověřených čísel a grafů, jejichž pozadí už se ale věnuje málokdo.
A svůj díl, ve vší pokoře, mají i samotní čtenáři, kteří by měli čísla hltat o něco kritičtěji. Ovšem jejich hříchy se dají snadno pochopit. Znát budoucnost je přece tak lákavé…
Čtěte také: