Na to, abyste se věnoval ultracyklistice, musíte být trochu blázen. Pokud se rozhodnete přejet bez jakékoli podpory na kole Alpy, přičemž se spoléháte jen sami na sebe a naději, že cestou snad seženete nocleh a jídlo, jinak se budete pod vrcholkem Grossglockneru choulit ve sněhu a modlit se, abyste nemuseli opravovat kolo, nemůžete odpovídat běžným měřítkům normálnosti. Abyste dokázali jet na kole celé dny a noci v kuse, dopřávat si pouze mikrospánky a nezastavovat se, ani když máte halucinace z vyčerpání, na to potřebujete speciální druh uvažování. Ten samý jako na řízení miliardové, stopadesátihlavé firmy Altron nebo na získání stovek lidí pro letní sportovně dobročinnou výzvu bez jediné koruny vydané za marketing.
Martin Souček přesně tenhle druh síly má a svoji nezdolnou energii se před dvěma lety rozhodl vložit do charitativního projektu Kolo pro Adama. Adam je patnáctiletý klučina z Moravy s láskou ke kolům. Martin připravil pro Adama v rámci letošní výzvy nelehký úkol - během čtyř dní dojet z Vídně do rodných Bukovan. Trasu v délce 160 kilometrů absolvuje na speciálním lehokole, respektive tricyklu, společně s dalšími handicapovanými sportovci, jež se budou účastnit třetího ročníku sportovní výzvy, která nese jeho jméno.
Kolo jim ukázalo životní dráhu
Příběh, který dovedl Martina Součka z Altronu do Alp a díky němuž se Adam pohybuje vleže na třech rychlých kolech, obsahuje spoustu náhod. Adam ochrnul ve třech letech, když prodělal onkologické onemocnění. Spolu se svou maminkou se zapojil do komunity handicapovaných jménem Černí koně, která zároveň jakožto nezisková organizace vyrábí tricykly pro postižené. „První kolo od Černých koní, které dostal v deseti letech, mu změnilo život. Zamiloval se do něj a posilování na kole ho v podstatě postavilo na nohy. Sice špatně, ale začal chodit,“ říká Souček.
Do stejné organizace chodí i Zdeněk Zvolský, jemuž před deseti lety změnila život autonehoda. To ho však nezastavilo a ve volném čase se vášnivě věnuje cyklistice – na tricyklu pochopitelně, stejně jako dnes Adam. A když volno nemá, pracuje pro Instalace Praha. „Adamův handicap je totožný se Zdeňkovým, takže je to příběh dvou kluků, kteří byli zdraví, ale stalo se jim něco, co může potkat kohokoli, a jejich zdravotní stav byl najednou téměř fatální. Ale díky sportu, neskromně můžeme dokonce říct, že díky kolu, se dostali zpět do společnosti,“ vypráví Souček.
Instalace Praha vlastní další cyklista - Jaroslav Štoček, který je zároveň Součkovým blízkým kamarádem a obchodním partnerem. Štoček v roce 2020, kdy se potkal s oběma dospělými přáteli, už několikátým rokem jezdil Handycyklomaraton. Jde o štafetový závod, kde jedou týmy složené ze zdravých a handicapovaných sportovců. Ty mají vždy svého patrona z řad handicapovaných, přičemž smyslem klání je psychicky mu pomoci a dát mu naději, že i zde platí heslo ,když se chce, všechno jde‘.
Trojice sportovců se okamžitě rozhodla se v této kategorii zapsat. Zdeněk měl o výběru patrona týmu složeného ze zaměstnanců Altronu a Instalací Praha jasno hned – bude to Adam: „Ačkoli jeho rodina to nikdy nevyslovila, bylo zřejmé, že Adam bude ve svých třinácti letech potřebovat velké drahé kolo pro dospělé, protože z dětského kola vyrostl. Dospělácký speciál ale stojí okolo 180 tisíc.“
Obě společnosti chtěly puberťákovi na kolo přispět, ale prosté darování peněz Součkovi nestačilo, nemělo přidanou hodnotu. Chtěl propojit ochotu kolo ve výsledku koupit se sportovní aktivitou.
Jako Forest Gump
Souček svůj nápad převaloval v hlavě tak dlouho, až ho napadlo vyhecovat sám sebe k výzvě, která by ho dostala na hranice vlastních možností. Naplánoval si 1650 kilometrů dlouhou trasu okolo České republiky a předsevzal si ji zajet za pět dní. Na portálu Darujme.cz založil sbírku Kolo pro Adama, kterou propojil se živým trasováním své cesty. Obě firmy totiž slíbily, že za každý kilometr, který Souček překoná, do ní přispějí po koruně.
Martin a Adam jsou v každodenním kontaktu. Foto: Kolo pro AdamaVzápětí se přidaly další tři společnosti, takže za každý kilometr, respektive každý jeden kilometr každého jednoho jezdce už zacinkalo pět korun. K Součkovi se totiž od začátku připojilo ještě trio kamarádů a na různých etapách trasy parta nabírala členy z řad cizích nadšenců. „Občas se mnou jelo dvacet nebo třicet lidí, někdy jsme také jeli sami tři,“ popisuje cyklista.
„Pak se stal trochu zázrak. Myšlenka se rozšířila na stovky lidí a během prvního ročníku se za pět dní najezdilo 55 tisíc kilometrů. Krát pět korun je 275 tisíc,“ pokračuje. K tomu další dárci z řad veřejnosti poslali přímo do sbírky půl milionu, takže se nakonec podařilo vybrat balík v hodnotě 777 tisíc korun. Za něj se kromě velkého kola pro Adama pořídilo dalších třináct dětských kol.
Zapojit se může kdokoli
Loni se akce opakovala znovu a ve větším měřítku. Souček s kamarády a svou ženou na její organizaci pracoval po nocích a nabízel obchodním partnerům, aby se k výzvě připojili. Podařilo se opět zapojit širokou veřejnost a překonat dosažené výsledky prvního ročníku. Konečná výše darů přesáhla jeden milion a sto procent vybraných peněz bylo znovu použito na výrobu speciálních kol.
V této výzvě nezáleží na tom, zda běháte po Praze nebo jezdíte na kole na Šumavě. Přispět mohou i turisté chůzí či příznivci in-line bruslení. „Nám nejde o to, aby se výzva omezila na cyklisty a abychom někomu říkali, že děláme ten nejlepší sport, ale aby se mohl zapojit každý, koho to chytí srdcem,“ říká Souček.
Daleko od komfortní zóny
Mnohem bláznivější úkol si hodlá dát během letošní letní výzvy, jež se koná posledních devět dní v červenci - to aby veřejnost dostala šanci sportovat dva víkendy. Zapojí se do ní celkem šest handicapovaných včetně Adama, Zdeňka a nové patronky Lindy. Pro ně je však mimo peněz důležité rovněž to, že se o ně někdo zajímá i v běžném životě, dává jim možnost zapojit se do kolektivní aktivity a žije jejich příběhem.
Proto jim Souček vymyslel aktivitu, při níž musí napnout všechny síly, poctivě trénovat dlouho předem, vystoupit z komfortní zóny a sáhnout na hranice svých možností. Pojedou z Vídně do Bukovan. Aby však sám nepřišel zkrátka, připravil náročnou výzvu i pro sebe a své zdravé kamarády. Na start do Vídně se také dopraví na kole, ovšem ne z Čech, ale z tisíc kilometrů vzdáleného Bergama. Přejedou alpské vrcholky, a poté se teprve připojí k handicapovanému týmu, s nímž vyrazí vstříc vesnické slavnosti v Bukovanech.
Prosadit se v handicapu vyžaduje sílu
Celá akce má za úkol především inspirovat lidi, aby se také zvedli z gauče, a ukázat jim, co všechno lze zvládnout i s postižením. „Budeme říkat, že když my si dokážeme sáhnout na hranu a vystoupit z komfortní zóny, tak to spolu s námi zvládnete i vy. Jestli normálně jezdíte na kole 20 kilometrů, dejte si 30 nebo 50 za den. Je to hec pro veřejnost, aby makala s námi tak, jako maká Adam,“ říká Souček.
Organizace výzvy už v tomto rozsahu ale zabírá tolik času, že ji řeší desetičlenný tým, který se setkává jednou do měsíce. Součka každopádně charita inspiruje natolik, že se jí pravděpodobně začne věnovat na plný úvazek. Kvůli rodinné situaci se rozhodl opustit velký byznys, v němž působil posledních dvacet let. Svoji energii a dosavadní zkušenosti by rád zúročil v neziskovém projektu, který právě hledá. Dává si na to rok.
